Muzeum trabantů v pražském Motole

Malé, ale nikoli nezajímavé muzeum se nachází v patře budovy Stanice technické kontroly v Plzeňské ulici v Praze-Motole, kam jsem se vypravil dopoledne toho dne, kdy se koná pochod Večerní Prahou

Veřejnosti muzeum zpřístupnili na jaře roku 2016 manželé Martin a Alena Huclovi. Znalci z řad pamětníků si možná vzpomenou na Martinovu matku Helenu Huclovou, která se s trabantem úspěšně účastnila mnoha závodů do vrchu, ale i automobilových soutěží.

Traboš, bakeliťák, smraďoch, rozzuřený vysavač, pryskyřičník pádivý – takovými a podobně nelichotivými názvy překřtili lidé vozidlo s dvoutaktním motorem, vyráběné v době „budování socialismu“ v automobilce Sachsenring ve východoněmeckém městě Zwickau, ležícího asi 40 km jihozápadně od Karl-Marx-Stadtu, dnešního Chemnitz.
7. listopadu 1957, „náhodou“ v den 40. výročí VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce), byla slavnostně zahájena výroba ověřovací série padesáti malých lidových vozů, tehdy ještě označovaných P50, které byly zanedlouho přejmenovány na Trabant. To je německý výraz pro družici, rusky sputnik, a je to jistě jen další „náhoda“, že 4. října 1957 vypustil Sovětský svaz první umělou družici Země nazvanou Sputnik 1.

Jedna ze stěn v interiéru muzea

Sériová výroba trabantů byla oficiálně zahájena až 10. července 1958, o deset let později – v dubnu 1968 – byl vyroben půlmilióntý a 22. listopadu 1973 milióntý trabant. Podíl vozů s karosérií kombi zůstával celá léta pod dvacetiprocentní hranicí, což z nich dělalo vysoce nedostatkové zboží. V srpnu 1989 začala v novém závodě v Moselu zkušební výroba modernizovaných vozů Trabant 1.1 se čtyřdobým motorem, sériová výroba byla zahájena v květnu 1990. Výroba tradičních trabantů s dvoudobým motorem byla definitivně ukončena 25. července 1990, perspektiva čtyřdobých trabantů však byla značně nejistá. 30. dubna 1991 sjel z montážní linky poslední Trabant 1.1 z celkových 39 tisíc, většina byla vyrobena na sklad a následně prodána pod cenou do Maďarska a Polska.

Fasáda budovy STK v Praze-Motole, sídle Muzea trabantů

Nejstarším a nejcennějším exponátem muzea je automobil AWZ P70, předchůdce trabantů. Motor – dvoudobý vodou chlazený dvouválec – i podvozek pocházel ještě z předválečného automobilu DKW, karosérie však už byla z duroplastu, což byla umělá hmota vyrobená z bavlněného odpadů a několika druhů pryskyřic. Vozidla v provedení sedan a kombi se vyráběla v letech 1954 až 1958. To vystavené je z roku 1957 a jeho majitel si nechal udělat víko zavazadlového prostoru, do něhož byl původně přístup pouze zevnitř, po odklopení zadního opěradla.

V muzeu je sedm vozidel, od zmíněného P70 přes typy 600, 601 včetně vojenské verze P 601 A až po Trabant 1.1 s čtyřtaktním motorem VW.

Závodní verze Trabant 601 pro okruhy je z roku 1968, má zvýšený výkon motoru, předělané výfukové potrubí, vestavěný bezpečnostní rám a některé další úpravy. Je vystaven ve stavu, v jakém absolvoval několik okruhových závodů, pouze lehce poznamenaný dlouholetou odstávkou.

Druhý „ostrý“ závodní trabant, který patřil automobilovému závodníkovi Jiřímu Webingerovi, stojí v dobové garáži a z pod něho vykukují nohy mechanika.

Vojenská verze P 601 A nazvaná Kübel měla otevřenou čtyřmístnou karosérii bez dveří. Vypadnutí posádky bránily jen řetězy potažené bužírkou, nárazníky byly nahrazeny ohnutými trubkami, přibyly další dva světlomety a na sloupku takzvaný hledáček, uvnitř byly držáky na samopaly a vysílačky.

Model se vyráběl od roku 1966, o rok později přibyla verze P 601 F (lesník) pro lesníky, zemědělce a další terénní profese. Výroba trvala až do roku 1989, celkem bylo vyrobeno téměř 12 000 kusů. Od roku 1978 existoval i civilní otevřený Trabant Tramp s lehce upravenou karosérií modelu Kübel, určený pro volnočasové aktivity, avšak pouze na export.

Vystavený exemplář Trabantu 1.1, který se k nám nedovážel, pochází z Maďarska a do muzea se dostal komplikovanou cestou přes Německo, kde byl zakoupen v roce 2013.

Návštěvníci muzea se s oblibou fotografují v jakési rudé recesistické verzi umístěné pod karikaturou líbajících se komunistických předáků Leonida Brežněva a Ericha Honeckera. Úsměvný je také vlek vyrobený někdy kolem roku 1965 z odříznuté části karosérie Trabantu 500 kombi. Motorističtí kutilové si tyto vleky vyráběli svépomocí z doslouživších nebo havarovaných automobilů.
Kromě vozů jsou zde vystaveny nejrůznější náhradní díly, jako karburátory, svíčky, filtry, tachometry, zpětná zrcátka, brzdové spínače, přerušovače blinkrů atd. atd.

V prosklené vitríně je vystaven motor v řezu, který lze pomocí tlačítka rozhýbat, můžete také usednout do trenažéru a zkusit si, jak se řadilo pákou pod volantem, které se říkalo rukojeť od deštníku, a děti tu mají k dispozici autodráhu – samozřejmě s trabanty.

Kromě trabantů připomínají majitelé muzea dobové souvislosti prostřednictvím medailí a pohárů ze závodů, informací o Trabant klubech, knih o trabantech, propagačních materiálů a suvenýrů, jako vlaječek, odznaků, modelů a hraček. Atmosféru doby vystihují předměty denní potřeby, vyráběné v někdejší NDR, včetně elektroniky i třeba lahví od kdysi populárního alkoholu Goldkorn.