V městské části Praha-Řepy

Řepy jsou katastrálním územím Prahy v městském obvodě Prahy 6

Po prohlídce Muzea trabantů v Motole, o jehož návštěvě se můžete dočíst na tomto blogu zde, odjíždím tramvají na konečnou v Řepích. Mám v úmyslu najít hrob loupežníka Babinského a protože shodou okolností je v tamější sokolovně setkání sběratelů turistických vizitek, chci se podívat i tam.
Jedná se již o 7. setkání sběratelů turistických vizitek, dlužno ovšem poznamenat, že především sběratelů (a majitelů) osobních a týmových vizitek. Ty já – až na pár čestných výjimek – nesbírám, takže jdu opravdu jen na „čumendu“, vstupné neplatím, čímž se připravuji od absolventskou vizitku vyrobenou ze společného fotografování, kterou všichni účastníci obdrží od pořadatele zdarma oproti zapsání korespondenční adresy. Ani bych nevěřil kolik známých tváří tady potkám. Akce se zúčastnili také zástupci týmu Wander Book, včetně tvůrce projektu Rudolfa Ropka.

Ves Řepy vznikla ve 13. století, k Praze byla připojena v roce 1968. Nachází se tu komplex bývalé ženské věznice s klášterem sv. Karla Boromejského a kostelem sv. Rodiny. Klášter se po roce 1948 stal sídlem Výzkumného ústavu zemědělské techniky a v roce 1996 byla činnost Domova sv. Karla Boromejského pro staré, nemocné a opuštěné lidi obnovena. Významnou památkou je románský kostel sv. Martina z poloviny 12. století, upravený v 18. století barokně a jeho věž v 19. století klasicistně. 

Kolem kostela se rozkládal hřbitov, který byl ve 2. polovině 19. století zrušen a ostatky přemístěny na nový hřbitov v Žalanského ulici. Vlastně jsou tu vedle sebe hřbitovy tři – klasický hřbitov, řádový hřbitov sester sv. Karla Boromejského a trestanecký hřbitov. Na hřbitově boromejek se nachází 225 hrobů sesterských a jedna hrobka kněžská. V roce 2000 se zde natáčely scény z filmu Kytice, konkrétně Svatební košile, jedné ze sedmi balad Karla Jaromíra Erbena.

Na trestaneckém hřbitově, který byl založen v roce 1865 příchodem trestankyň do výše zmíněné ženské věznice, byly pohřbívány výhradně ženy, které byly odsouzeny k dlouhodobým trestům a na doživotí. 

Původní hřbitov dosahoval až ke kapli hřbitova řádového, do dnešní podoby byl zmenšen v roce 1911. V levém dolním rohu je hrob legendárního loupežníka Václava Babinského, který byl po odpykání trestu až do konce života zahradníkem v klášterní zahradě sester boromejek.

Václav Babinský se narodil 20. srpna 1796 v Pokraticích, dnešní součásti Litoměřic, proto se mu říkalo Pokratický Venca. V sedmadvaceti letech se spolčil s podobnými kumpány a dal se na cestu zločinu. Stal se z něj zloděj, podvodník, lupič a nakonec vrah. Několikrát byl chycen, ale pokaždé se mu  podařilo zmizet. Naposledy utekl do Polska, do okolí Lodže, kde  v roce 1834 padl do léčky, z níž se už nedostal. Na soud čekal ve vazbě na Novoměstské radnici v Praze. Byl obviněn z dvanácti zločinů, ale prokázáno mu jich bylo „jen“ šest včetně jedné vraždy. V prosinci 1840 byl pražským kriminálním soudem odsouzen na dvacet let, ale teprve 10. června 1841 ho převezli do přísně střežené věznice na brněnském hradě Špilberk. Tam vykonával trest až do května 1855, kdy se Špilberk měnil v kasárna. Babinský byl převezen do Kartouz (dnešních Valdic) a od svého propuštění v roce 1861 až do smrti pracoval pod jménem Adam Müller jako zahradník v klášteře sv. Jana Boromejského v Řepích, kde se ho ujaly sestry boromejky. Zemřel 1. srpna 1879.