čtvrtek 28. března 2019

Co jsem také přečetl_______Pražské jaro

Britský autor Simon Mawer se ve své knize Prague Spring (2018) vrací do Československa, tentokrát k událostem turbulentního roku 1968. Strhující a smyslná novela opět potvrzuje, že Simon Mawer je jedním z nejtalentovanějších současných autorů historického románu

V létě roku 1968, v roce pražského jara, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pikeová, rozhodnout projet stopem Evropu. Poněkud si tím komplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Když dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem. Mezitím Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. O Československu smýšlí jako o „pouhém slovanském výběžku vklíněném do srdce teutonského světa“ a nedělá si iluze. O politice ani lidech. Příklad za všechny: když se Samuel zakouká do české studentky Lenky Konečkové, ze všeho nejdřív si ji nechá zjistit u britské tajné služby. V její společnosti si pak nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným... Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a vojáci Rudé armády se shromažďují na hranicích.
Osudy českých i britských hrdinů se na necelých 400 stranách přibližují a proplétají, tempo graduje a nejvyšší intenzity nabírá v okamžiku příjezdu tanků. I předtím ale Mawer dovede zaujmout, třeba popisem hektického Černínského paláce, kde úředníci se složkami pod paží spěchají z jedné kanceláře do druhé a Mawer to přirovnává k „chaosu, jaký nejspíš zachvátí včelí úl, do nějž se dobývá medvěd“, samozřejmě ruský.
Zvlášť přesvědčivé jsou pak historické reálie. Mawer prý přípravě věnoval přes dva roky. Když román představoval v pražské Havlově knihovně, poznamenal například, že Leonid Brežněv oslovoval Dubčeka Alexandře Stěpanoviči, což je doloženo v sovětském stenografickém záznamu rozhovoru z 23. srpna v Moskvě.
Podobné drobnosti lze nalézt i na dalších místech románu: schůzky homosexuálů u pomníku na Letné, restaurace na Barrandovských terasách, nákupy v Tuzexu, britské diplomaty na hranicích uplácející československé pohraničníky kartonem cigaret. Dokonce i vedlejší linka románu, v níž figuruje ruský dirigent žádající o azyl, zřejmě vychází ze skutečnosti – nápadně připomíná okolnosti, za nichž se z Londýna do Sovětského svazu odmítl vrátit klavírista a dirigent Vladimir Ashkenazy.
* * * 
O autorovi a jeho knihách Dívka, která spadla z nebe a Provazochodkyně se více dočtete na tomto blogu zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat