Za keškami na Havlíčkobrodsku

Neodkladná záležitost v Havlíčkově Brodě byla příčinou toho, že ač počasí bylo typicky listopadově nevlídné, využili jsme zbývajícího času a návratu domů k odlovu tří kešek

Ta první nese název Vánočka, což je docela symbolické, neboť za týden začíná advent. Keška byla ovšem založena už loni v rámci série Adventní kalendář. Je to jednoduchá mysterka, kterou jsem si vyluštil doma ještě před odjezdem. Je ukrytá na levém břehu Sázavy na okraji městské části pojmenované po pražském vzoru Vysočany. 

K řece sestupujeme úzkou stezkou mezi domy prudce, ale pomalu – protože vrstva spadaného listí vytváří spolu s blátem dost nešťastnou kombinaci. Pařez, ukrývající kešku, nacházíme až asi na šestý pokus a poté jdeme na krátkou procházku proti toku Sázavy. Hned po pár metrech nacházíme stopy po bobrech:

Bobři se na Vysočině objevují už asi patnáct let. Přesunuli se sem z Moravy. Nejprve se usídlili u břehů Šlapanky a poté se rozšířili i na Sázavu. Postupně se propracovali od Brodu až po Přibyslav a pokračují na Žďársko, na opačnou stranu bobry najdeme podél řeky až po Okrouhlici. Přesná čísla odborníci nemají a je obtížné je určit, ale u Sázavy žijí už desítky zvířat. Viditelné okusy jsou výsledkem práce bobří rodiny, která obvykle čítá kolem pěti až sedmi zvířat. Starší mláďata jsou pak vytlačována z rodiny a hledají si vlastní nový domov. Bobr je plaché, noční zvíře a vidět je za bílého dne je celkem vzácnost. Přirozeným jevem jeho přítomnosti jsou ohlodané nebo úplně pokácené stromy podél břehů. Na podzim a v zimě se totiž bobři živí větvičkami a kůrou stromů. Břehy se s touto situací vypořádají – stromy dorůstají nové. Pokud je to jen trochu možné, říkají odborníci, je dobré nechat bobry pokácené stromy na místě, neboť jakmile si je připraví, živí se jimi a nepotřebují kácet další. Na jaře se pak začínají živit bylinnou potravou na březích.

Přicházíme ke skále s mohutným převisem...

... a vracíme se k autu. Je listopadově nevlídno, vytrvale mží. Za Rozňákem odbočujeme na Veselý Ždár a v Pelestrovském lese jdeme hledat další mysterku, opět vyluštěnou už doma. Pelestrovský le je oblíbeným místem vycházek Broďáků, turistů, cyklistů, běžkařů, jezdců na koních, houbařů a pejskařů, velký podíl na tom má oblíbená Pelestrovská hospůdka.

Před dávnými lety vypadaly Pelestrovské lesy zcela jinak. Původní hvozd s převahou listnatých dřevin, hlavně buku, byl postupně proměněn v pole (z výrazu „žďáření“ neboli vypalování lesa pochází název nedalekého Veselého Žďáru). Logicky následoval nedostatek dřeva, a tak se lesy znovu vysazovaly, bohužel v podobě smrkových monokultur. Později si někteří lesníci nebezpečí orientace pouze na jednu dřevinu a následné degenerace lesních půd začali uvědomovat, a tak například lesní rada Matoušek vkládal do výsadby další dřeviny. Stopy jeho činnosti jsou dobře patrné naproti Matouškova pomníku na druhé straně silnice, kde jsou kromě smrku z 20 % douglasky, modříny, duby, ale také buky a břízy.

Ve Veselém Žďáru necháváme auto na okraji vsi a jdeme k přírodnímu koupališti Šmodlák. Ve vsi existuje občanské sdružení Žďárský vlk, které pořádá během roku různé akce, například od roku 2016 Ledový vlk, kdy se o novoročním odpoledni vydají do ledové vody koupaliště místní otužilci povzbuzovaní četnými diváky.

Na okraji nedaleko koupaliště se nachází keška, po jejímž nalezení se stejnou cestou vracíme k autu a za stále intenzívnějšího mrholení odjíždíme domů.