Jarda Vála: Labským dolem k Labskému vodopádu,__ ____Vrbatově boudě a na Horní Mísečky

Po sobotní celodenním dešti je sice značně mlhovno – ale hlavně, že neprší......

Autobusem odjíždíme z Labské přes Špindlerův Mlýn na rozcestí Dívčí lávky, odkud se vydáváme na cestu Labským dolem. Cesta, která spojila Špindlerův Mlýn s Labskou boudou, má 520 metrů převýšení a měří osm kilometrů, v roce 1879 ji nechal zřídit hrabě Jan Harrach (1828–1909). Mírně stoupá podél Labe až k Labské rokli, kde začíná strmé stoupání klikatou cestou k odbočce setupující několik desítek výškových metrů k Labskému vodopádu:

Vodopád je sice stálý, ale vzhledem k malému povodí je jeho průtok silně nevyrovnanž, přičmž nejnižší je právě v letní, hlavní turistické sezoně. Dlouhodobějších vysokých průtoků dosahuje jen v době tání sněhu, to je na konci dubna a v první polovině května. Za zmínku stojí i výrazně rozdílné výšky vodopádu, uváděné různými prameny. Pohybovaly se od 25 m do 50 m, výjimečně i více, nejčastěji však 45 m – vesměs se ale jednalo o odhady silně ovlivněné subjektivitou. První přesné měření (34,5 m) pomocí sklonoměru a měřicího pásma provedl až v roce 1989 V. Pilous a tuto výšku již nyní začínají přejímat i další seriózní prameny.

V místě nad vodopádem bývala v minulosti vodní nádrž se stavidlem, kterou nechal vybudovat tehdejší majitel Labské boudy Josef Schier. Když se sešli turisté, kteří měli zájem o nevšední podívanou, obsluha vytáhla stavidlo a vodopád se spustil mohutnějším proudem. Z důvodu ochrany byla nádrž později zrušena a ty časy dnes připomíná již jen stavidlo, které tu zůstalo.

Vracíme se z odbočky na modrou značku a od rozcestníku Labská bouda to máme ke vchodu do boudy jen sto metrů. Labská bouda (1340 m) je nepřehlédnutelný železobetonový kolos, který vyvolává dlouhá léta řadu diskusí. Údajně již v roce 1830 stávala v těchto místech jednoduchá budka z kamení a kůry a pilná žena tu prodávala kozí sýr, mléko a kořalku. Později došlo k úpravám, aby zdejší hosté měli kde složit hlavu. Významnou přestavbu provedl v letech 1878–1879 hrabě Jan Harrach, který v letech 1888–1889 uskutečnil další přístavby. Tehdejší Labská bouda s vyhlášenou domácí kuchyní se těšila velké přízni návštěvníků. V roce 1965 však podlehla ničivým plamenům a nová stavba, kterou navrhl architekt Zdeněk Řihák, začala vyrůstat v roce 1969. O šest let později byla dokončena a 15. listopadu 1975 slavnostně otevřena. Labská bouda je umístěna ve svahu a hlavní vchod se nachází v úrovni nejvyššího podlaží. Její součástí je restaurace a bufet, za pěkného počasí je otevřeno také venkovní občerstvení, což dneska rozhodně nehrozí...

* * *

Po občerstvení vyrážíme po červeně značené Bucharově cestě směrem na Horní Mísečky. Zastavujeme se na Ambrožově vyhlídce, ale dlouho se tu nezdržujeme, protože pro hustou mlhu toho moc vidět není... Vyhlídka je pojmenovaná po Jindřichu Ambrožovi (1878–1955), který byl významným pracovníkem Klubu českých turistů, autorem mnoha turistických publikací a map, organizátorem ochrany přírody a konzervátorem památek. Jeho zásluhou bylo v roce 1952 vyhlášeno v Krkonoších osm rezervací jako první etapa zřízení Krkonošského národního parku.

Následuje Pančavský vodopád, který tvoří potok Pančava, padající do horní části Labského dolu z 1298 do 1150 metrů nad mořem, se sezónním jižním ramenem ve spodní části má délku 162 m. Vodopád má stále kolísající průtok s průměrem 25 litrů za sekundu, nejvydatnější je – stejně jako Labský vodopád – koncem dubna až začátkem května, kdy taje sníh. Už v počátcích turistiky byl hojně navštěvován. V současné době je přístup k vodopádu omezený, z vyhlídky se lze dívat jen na jeho nejhořejší část. Místo trpělo v důvodu vysoké návštěvnosti sešlapem a proto zde Správa KRNAP zřídila v roce 2001–2002 vyhlídkovou terasu ohraničenou řetězy.

Dnes je tu i navzdory počasí dost lidí, zejména Poláků, dělají si selfíčka a my se kvapem vzdalujeme. Míjíme pomník postavený v místě, kde byl 24. března 1913 při lyžařském závodu v běhu na 50 km nalezen vyčerpaný a promrzlý Bohumil Hanč z Hrabačova. Zemřel po převozu na Labskou boudu a Václav Vrbata při pokusu o jeho záchranu umrzl nedaleko na místě, které dnes nese název Vrbatovo návrší (1412 m). Na počest obou lyžařů tam byla v roce 1925 postavena mohyla Hanče a Vrbaty:

Míříme k Vrbatově boudě, dnes je však zavřena. Od jejího postavení v 60. letech nebyla prováděna zásadnější údržba, rekonstrukcí prošla až roku 2016, kdy byla realizována přístavba boudy, za kterou byl ateliér IXA nominován do prestižní mezinárodní soutěže Mies van der Rohe Award 2017. Přístavba řeší stav po odstranění srostlice kiosku, skladu, čekárny a srubu infocentra, jakožto jediného objektu s veškerými funkcemi. Celé pojetí této přístavby odkazuje na stavby vojenského opevnění, lemující státní hranici:

Míjíme smyčku ukončující Masarykovu horskou silnici, po níž sem jezdí dle jízdního řádu ekologické autobusy z Horních Míseček a po které my budeme šlapat až na místo, kde červeně značená Bucharova cesta odbočuje doleva...

... na Medvědín (1235 m), zalesněný vrch nad Špindlerovým Mlýnem se zatravněnými sjezdovkami, běžeckými tratěmi a dětským hřištěm s originálními hracími prvky v podobě obřích písmen tvořících slovo „Medvědín“.

Pokračujeme až do Horních Míseček, míjíme Jilemnickou boudu a vstupujeme do penzionu Horské zátiší:

Po krátkém posezení šlapeme na Harrachovu skálu (1036 m) ležící na svahu hory Mechovinec (1081 m). Už v roce 1893 sem byla vybudována přístupová cesta a vyhlídka se železným zábradlím.

Je tu i dřevěná deska se schematickým znázorněním viditelných cílů,...