Putování za Santinim______________ ____________ východními Čechami (V)

Předchozí článek Putování za Santinim východními Čechami (IV)

Chlumec nad Cidlinou

Po sedmdesátikilometrovém přejezdu z Rychnova nad Kněžnou přes Hradec Králové zastavujeme v Chlumci nad Cidlinou na parkovišti pod zámkem, který je dalším cílem letošního celoročního Putování za Santinim. Na terase před zámkem jsou pořadatelé, u nichž se prezentujeme, vyslechneme si přivítání...

... a bez dlouhého otálení se ubíráme ke kostelu Nejsvětější Trojice, který je ve značně zjednodušené podobě v městském znaku. Jeho heraldický popis zní: V modrém štítě stříbrný kvádrovaný kostel s červenou sedlovou střechou zakončenou zlatými makovicemi s křížky. V průčelí vstup pod oknem, v boční stěně tři okna, vše černé a obloukové. Uprostřed střechy stříbrná věžička s hranou čelně a dvěma černými obloukovými okny, zakončená zlatou královskou obloukovou korunou s křížkem a s červeným vyložením.

Chlumec nad Cidlinou dostal jméno podle vrchu Chlum, na kterém stávala tvrz – zmíněná již roku 1424 – na ochranu obchodní stezky vedoucí z Prahy do Kladska. Později byl postaven vodní hrad, který byl během třicetikleté války poničen, vyhořel a nic se z něj nedochovalo. Od roku 1611 je život města spojen se šlechtickým rodem Kinských a jejich sídlem, zámkem Karlova Koruna, nejznámější a nejcennější stavební památkou a bezpochyby dominantou města i okolí. Do historie se město zapsalo porážkou selské rebelie v roce 1775, kdy byli vzbouření sedláci nahnáni císařským vojskem do dnes již neexistujícího Velkochlumeckého rybníka. Tato událost se zvěčnila ve rčení „Dopadli jak sedláci u Chlumce“.

*  *  *

Krátce po desáté se v parčíku za kostelem srotil téměř osmdesátihlavý dav zájemců o komentovanou prohlídku města, kterou zajistili turisté z místního odboru KČT.

S panem Pavlem Baldíkem se pak vydáváme na toulku po městě. Průvodce je mimo jiné kronikářem města, o němž ví snad všechno, což je na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou stranu únavné. Procházka trvá téměř dvě a půl hodiny a některé slabší povahy ji ještě před koncem opouštějí...

V parčíku, který dříve býval hřbitovem při kostele Nejsvětější Trojice, stojí klasicistní hrobka chlumeckého poštmistra Aloise Zubatého z roku 1836, dokončená až roku 1842. V její kryptě je pochován pomolog Alois Velich (1774–1853) a mecenáš Boženy Němcové Josef Šafránek (1806–1880). V současné době se interiér kaple využívá k občasným výstavám.

První zastávka s obsáhlým výkladem patří Paláci škol. Obecní zastupitelstvo města, v jehož čele stál osvícený starosta a přítel školství Zikmund Kozelka, se v roce 1896 rozhodlo postavit důstojnou budovu, do které by se mohly soustředit všechny dosavadní chlumecké školy. Pro stavební místo ve středu města bylo nutné vykoupit tři stodoly se zahradami, špýcharem a sousedním polem a navíc i budovu městské nemocnice včetně zahrady. Vypracováním projektu a stavební dokumentace na novou školní budovu pověřen pražský architekt Vratislav Pasovský, jeden za zakládajících členů Klubu českých turistů a v letech 1889 až 1915 jeho předseda. Se stavbou bylo započato dne 20. června 1898 a otevřena byla již v roce 1899. Parčík v jejím průčelí zdobí busta Jana Amose Komenského instalovaná v roce 1923. Podle návrhu Jana Štursy ji vytvořil sochař Soukup z Podhorního Újezda u Hořic:

Budova sokolovny patří mezi nejzajímavější stavby meziválečného období Chlumce nad Cidlinou. Objekt projektoval a stavbu realizoval Josef Izák. S budováním bylo započato v dubnu 1928 na místě bývalé cihelny, dne 6. května byl položen základní kámen a 28. října téhož roku, právě 45 let od založení jednoty sokolské, byla stavba dokončena a uvedena do provozu.

V Kozelkově ulici na domě čp. 260, kde v padesátých letech miulého století sídlila služebna Sboru národní bezpečnosti,...

... byla 26. června 1970, k 25. výročí vzniku SNB, odhalena černá mramorová pamětní deska vzbuzující kontroverzní názory, stejně jako celá akce:

Bratři Mašínové, synové pplk. Mašína (1896–1942), hrdiny protinacistického odboje, se po nástupu komunistického režimu rozhodli pro ozbrojený odpor. S cílem získat zbraně podnikla skupina v září 1951 dvě přepadení stanic Sboru národní bezpečnosti. Při prvním, neúspěšném pokusu v Chlumci nad Cidlinou zastřelil Josef Mašín při potyčce službu konajícího Oldřicha Kašíka.

Na konci 90. let doporučila kulturní komise města desku odstranit, ale městské zastupitelstvo se k návrhu nepřiklonilo. Zatím neúspěšná je snaha místní občanské iniciativy z roku 2011 umístit v sousedství novou připomínku, jež by událost vztahující se k činnosti skupiny bratrů Mašínů popsala nestranným způsobem a zasadila ji do historického kontextu. 

Jen o pár metrů dál stojí Loreta. Václav Norbert Oktavián hrabě Kinský ve snaze posílit katolickou víru a zvýšit prestiž panství a rodu pověřil v roce 1717 architekta Františka Maxmiliána Kaňku výstavbou piaristického kláštera. Posláním řádu piaristů byla bezplatná výchova v katolickém církevním učení. V době převzetí panství Františkem Ferdinandem Kinským – a zřejmě kvůli zahájení nákladné stavby zámku Karlova Koruna – byla stavba přerušena a objekt byl, jak uvádí pamětní kniha chlumeckého děkanství, dokončena až roku 1740, ovšem nikoli jako kolej a škola, ale jako loreta, rodové zádušní místo a příležitostně jako „poutní místo pro širší okolí“. 

Byl zde vydržován řeholník kolínského kláštera, jehož povinností bylo sloužit mše za příslušníky rodu Kinských. Existence lorety jako sakrálního objektu neměla dlouhé trvání. Dvorským dekretem Josefa II. byla kaple roku 1786 zrušena, odsvěcena a obrácena k praktickému využití. Ambity byly zazděny pro potřeby špitálu pro vysloužilé hraběcí zaměstnance a loretánská Svatá chýše byla zbořena. V roce 2002 byla loreta kompletně zrekonstruována do podoby, kterou měla v době svého dokončení. V současné době je zde umístěna stálá expozice sbírek chlumeckého muzea dokumentující život lidí v Pocidliní.

Před železničním přejezdem stojí velká budova – bývalý hotel Liverpool. Vroce 1878 jej dal vystavět Oktavián hrabě Kinský (1813–1896), aby jeho název připomínal vítězství jeho koně v britském dostihovém závodě, částečně z peněz z výhry. Byl umístěn za městem poblíž u železniční stanice a s centrem obce ho spojovala lipová alej „Špacírka“. V hotelu se nacházel vysoký sál, restaurační místnosti a v patře velkoryse pojaté hotelové pokoje. Po ukončení provozu v roce 1927, kdy se novým majitelem stalo Hospodářské družstvo skladištní a výrobní, byl divadelní sál upraven na obilní sklady. Zbytek budovy byl adaptován pro bydlení, velkou část architektonických kvalit si ale zachoval až do přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy byl zbořen vstupní portikus. I poté však pokračovaly další menší účelové přestavby. 

V současnosti je budova ohrožena demolicí kvůli plánovanému nadjezdu. Hotel byl dějištěm řady událostí spojených s rodinou Kinských, s místním společenským a spolkovým životem a jeho popis se objevuje i v knize Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky:

"Za nádražím bylo vidět všehny překážky na dostihové dráze, celá ta miniaturní dráha z Velké pardubické, protože kníže Kinský vyhrál nejen Velkou pardubickou, ale i Velkou liverpoolskou, skoro milión liber šterlinků, bylo to tenkrát tolik peněz, že kníže začal stavět za naší maličkou stanicí obrovský biograf a divadlo a koncertní sál pro naši vesnici, ale nedostavěl to, tak se z toho udělal magacín na obilí, nejkrásnější obilní skladiště na světě, do kterého se vcházelo římskými a řeckými sloupy. A tomu skladišti na obilí se říkalo po anglicku: liverpůl..."

Procházíme ulicí pojmenovanou po zdejším rodákovi Jaroslavu Gollovi (1846–1929), profesorovi Karlovy university, zakladateli moderní české historiografie, jenž byl mezi prvními, kdo přednášel i česky. Překládal básně z francouzštiny, italštiny a polštiny, ale jeho stěžejní dílo spočívá v historických studiích.

Do centra se vracíme ulicí Boženy Němcové, kde je na fasádě jednoho domu umístěna pamětní deska. Procházíme kolem areálu bývalého pivovaru, který vznikl v 60. letech 19. století z podnětu Oktaviána hraběte Kinského na místě cukrovaru vyhořelého v roce 1841. Jeho stavitelem byl, stejně jako v případě hotelu Liverpool, Václav Nosakovič. Navzdory skutečnosti, že chlumecké pivo se mezi místními milovníky zlatavého moku těšilo značné oblibě, byla jeho výroba rozhodnutím ministerstva výživy z roku 1949 zastavena.

Bez povšimnutí míjíme také vchod do muzea Četnická stanice, všechno prostě absolvovat (a absorbovat) nemůžeme. Hlavním cílem dnešního dne je zámek!

Protože Chlumec nad Cidlinou je také rodištěm spisovatele a dramatika Václava Klimenta Klicpery (1792–1859), není divu že na závěr procházky městem přicházíme na Klicperovo náměstí, kde je Klicperův pomník. A také radnice, mariánský sloup a děkanský chrám sv. Voršily, který je projevem smíšení dvou slohů – pozdní gotiky a renesance. Je trojlodní s hranolovou věží a cibulovitou bání, má trojboce uzavřený presbytář a severní portál nese renesanční ostění. Nad vchodem z jihu je umístěna pernštýnská zubří hlava. Převážná část původně atikou zakončené věže byla jako pozdně renesanční hláska s výraznými znaky románské renesance postavena nepochybně až na přelomu 16. a 17. či na počátku 17. století. Lze předpokládat, že do té doby zde existovala dřevěná zvonice, jak to bylo obvyklé i u jiných pernštejnských kostelů. V roce 1634 kostel vyhořel, do roku 1637 byl opraven a znovu vyhořel roku 1667. 

Martin Pluhař na svých stránkách píše: „Také zámek nám vyšel vstříc a posílil tým průvodců, aby byl připravený na davy zájemců z našich řad. Navíc s mimořádně zajímavou slevou na vstupném. Leč davy se - bohužel - nekonaly. Davy nám dnes prostě stáhl pan Baldík a po jeho vyčerpávající přednášce se valná část posluchačů na zámek už nevrátila. Musel to být intenzivní zážitek!“ 

My jsme ovšem chlumecký zámek nevynechali! Je situován uprostřed anglického parku na návrší pohledově ovládajícím okolní krajinu. Byl zbudován v letech 1721–1723 jako venkovská rezidence hraběte Františka Ferdinanda Kinského (1878–1741), pozdějšího nejvyššího kancléře Království českého, podle plánů jednoho z nejvýznamnějších architektů českého baroka Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Název Karlova Koruna dostal na počest císaře Karla VI., který tu pobýval v roce 1723 krátce po své korunovaci v Praze. 

Členitá stavba představuje jedno z vrcholných děl české zámecké barokové architektury. Přísně symetrický vzhled stavby tvoří střední převýšená válcová budova, do které proniká trojice radiálně rozmístěných křídel čtvercového půdorysu. Architekt František Maxmilián Kaňka, který stavbu prováděl, dokončil i její vnitřní úpravy. I zde se uplatňuje jednotná vůdčí myšlenka srůstu a průniku těles, podřizující křídla ústřednímu válcovému tělesu: tři místnosti v každém křídle jsou nakoso v přízemí připojeny k vestibulu...

... a v patře se otevírají do převýšeného hlavního sálu. Ten je sklenut kopulí a v úrovni patra jej obíhá galerie s kuželkovou balustrádou na sloupech s jónskými hlavicemi.

Ještě v 18. století byly postaveny vedlejší, později upravené obytné budovy, protože samotný zámek nebyl obýván a sloužil jen k reprezentačním účelům. Jednotící architektonická myšlenka se uplatňuje i v širších urbanistických vztazích. Vedle již zmíněné dominantní polohy zámku k ní náleží rozbíhající se aleje vedené v osách úhlů, které svírají křídla zámku. Široké okolí bylo v 18. století loveckou krajinou lesů a rybníků. 

V roce 1943 zničil požár krov zámku, klenbu i vnitřek hlavního sálu a značně poškodil i ostatní součásti stavby. Po 2. světové válce a po násilném znárodnění zámku státem bylo započato s rozsáhlou obnovou tohoto významného objektu, která byla ukončena v roce 1969 instalací stálé výstavy barokního umění v Čechách. Po roce 1989 byl v restituci vrácen zámek a přilehlé panství zpět rodu Kinských, kteří interiér postupně doplnili bohatým původním mobiliářem.

Severně od zámku se nachází zámecká barokní kaple Zvěstování Panny Marie Sedmibolestné. Stavba byla snad opožděnou realizací projektu J. Santiniho, stavitelem byl patrně Fr. Kermer. Centrální loď byla postavena mezi lety 1741–1745, avšak věž, radiální hmoty sakristie a oratoře byly postaveny do roku 1765, kdy byla kaple benedikována. Do roku 1935 sloužila šlechtě jako rodinná hrobka:

Na závěr celodenního trmácení si jdeme posedět do Café Orangerie. Přesná doba postavení oranžérie není známa, jejím autorem je pravděpodobně Heinrich Koch. Z dostupné dokumentace je jisté, že v zámeckém parku stála již před rokem 1841. Jedná se o vynikající architektonickou stavbu díky úpravě stavitele Josefa Míči, který v ní spojil prvky empírové s novogotickými. Průčelí přízemní budovy oživuje trojúhelníkový štít nesený čtyřmi sloupy:

Před cestou domů se ještě zastavujeme kousek za městem u Památníku selských bouří, stojícím na malém návrší řečeném Skalka. Autorem sochy selského rebela vytvořené na památku porážky selského povstání v roce 1775, je významný sochař, malíř, grafik a spisovatel Jakub Obrovský. Pomník byl vztyčen roku 1938 k 90. výročí zrušení roboty, reliéf byl na sokl pomníku přidaný později:

Největší část vzbouřených sedláků, směřujících z náchodského panství ku Praze, byla obklíčena a rozdrcena vojskem u dnes již neexistujícího Velkochlumeckého rybníka, který se rozkládal v těsné blízkosti města. Mnoho zajatců bylo po delší dobu vězněno a vyslýcháno v jízdárně chlumeckého zámku.