Po včerejší návštěvě hradu Potštejna a nepatrných zbytků hradu Velešova vyrážíme na další hrad – Litice! Cestou se krátce zastavujeme v obci Záchlumí, v jejímž centru stojí dřevěná štenýřová zvonička z 18. století. Datum, kdy byla postavena, není známo, ve Státním okresním archívu v Ústí nad Orlicí je její existence doložena roku 1790.
 |
Pohlednice W. R. Mazury (1838-1900) |
 |
| ... a moje fotka |
Začíná drobně pršet, ale přestává ještě než dojedeme na parkoviště na okraji
Litic nad Orlicí. Vycházíme po červené turistické značce, míjíme další štenýřovou kapličku stojící poblíž osamělé chalupy čp. 2,...
... od níž začíná příkřejší stoupání. Hrad Litice byl založen někdy koncem 13. stol. za posledních Přemyslovců v rámci kolonizace tehdy ještě řídce osídleného pohraničního pralesa severovýchodních Čech. Když Karel IV. po svém návratu z Itálie do Čech vykoupil řadu královských hradů, byla mezi nimi i Litice. Hrad se nakrátko dostal do držení pánů z Lichtenburka a později pánů z Kunštátu a Poděbrad. Za Jiřího patřil mezi nejpřednější pevnosti v zemi. V roce 1495 se majitelem stal Vilém z Pernštejna, který získal zároveň i potštejnské panství a všechnu svoji péči přenesl na úkor Litic na hrad Potštejn. To byl také počátek chátrání litického hradu. Od roku 1562 bylo litické panství až do roku 1809 v držení rodu z Bubna. Mikuláš si však postavil zároveň zámky v Doudlebech a Žamberku, kde střídavě pobýval a nepohodlný a nepřístupný hrad byl odsouzen k rychlé zkáze. Roku 1681 byl již zcela opuštěn, ale dbalo se na to, aby se úplně nerozpadl a bylo prováděnbo alespoň zajištění zadního paláce. V dezolátním stavu byl hrad opět kolem 18. stol., kdy byl i přední palác propadlý a bez střechy. Asi kolem roku 1770 se pak prováděly nejnutnější opravy. O záchranu hradu se usilovalo i v 19. století a v letech 1890–1894 se uskutečňovaly první větší opravy a zajišťování rozpadlého zdiva paláců i opevnění. Na plánech oprav a znovuvybudování krovu pracoval i známý architekt Josef Mocker, ale mnoho z jeho plánů uskutečněno nebylo. Částečné zajištění a konservování zřícenin bylo prováděno v letech 1933–1935, kdy bylo také upravováno vyhlídkové patro věže. Dodnes je dochován jižní palác s vysokou štíhlou věží téměř čtvercového půdorysu,...
... zatímco ze severního paláce se zachovalo jen obvodové zdivo do výše prvního patra. Po zakoupení vstupenky dostáváme text pro návštěvnický okruh, který nás provádí jižním palácem a zmíněnou věží. Seznamujeme se s historií hradu a jeho architekturou, prohlížíme si archeologické nálezy, dobové rytiny a fotografie a v prvním patře model litického údolí s hradem:
Z přechodového můstku do věže shlížíme na nádvoří a torzo severního paláce:
Ve věži jsou zachovány prostory bývalé hradní kaple s obnovenou středověkou omítkou, horní patro věže slouží jako rozhledna. Od roku 2014 je na hradě stálá výstava keramických plastik Jaroslava Šafra. Jako výrazový prostředek umělec používá většinou pálenou hlínu, často míchanou se šamotovou drtí, která podtrhuje přírodní charakter materiálu:
Musím přiznat, že mě jeho díla ani v nejmenším nezaujala. Asi proto, že tomu nerozumím...
* * *
K autu se vracíme stejnou cestou, ale před odjezdem nepohrdneme posezením u kafíčka v letní zahrádce restaurace Zátiší. Popojíždíme jen pár kilometrů, protože jsme se rozhodli projít část powertrailu, který jeho owneři nazvali Do přírody a napsali: „Všechny kešky z této šestnáctikeškové trasy jsou standartní PETky. Cesta by se s klidem mohla jmenovat smrčková, protože všechny schovky jsou ve smrčcích. V menších i větších.“ Dlužno podotknout, že série byla rozšířena na 32 keší, což nemění nic na tom, že jsme si vytýčili jen asi pětikilometrový okruh, abychom se trochu prošli po lese. Z dvanácti kešek jsme dvě neulovili, ale hlavním cílem byl smírčí kříž nacházející se uprostřed lesa nedaleko staré císařské cesty z Vamberka do Rybné:
Kříž je zhotoven z jednoho kusu pískovce a připomíná událost, kterou popisuje tabulka umístěná značkařem KČT na stromě:
Abychom měli také nějaký zápis na www.vrcholovka.cz, zastavujeme na příhodném místě a šlapeme na vrch Jahodová (505 m), kde sice není partník, ani vrcholová tyč, zato na úpatí pod silnicí je další smírčí kříž!
Před návratem do Rychnova nad paní Kněžnou ještě odbočujeme do
letoviska Studánka. Auto necháváme na okraji příjezdové silničky, okoukneme
kapli sv. Jana Nepomuckého z počátku 20. století, kdy nahradila původní kapli dřevěnou...
... a stoupáme k sousoší stojícímu na místě původního pramene, který dal název tomuto letovisku:
Už od 17. století slouží tato oblast rekreaci a lázeňství díky pramenům léčivých vod v okolí. Původní chudou lázeňskou budovu se dvěma dřevěnými vanami, ohřívacím zařízením a nejnutnějším vybavením později doplnila i malá lesní hospoda. O zvelebení Studánky se staral místní odbor KČT, založený po roce 1880. Město uskutečnilo roku 1930 rozsáhlou přestavbu hlavní budovy a rozšířilo restauraci o velký moderní sál. Původní hotel musel být v roce 2008 kvůli špatné staticeo dstraněn. Postupně došlo k vystavění nové budovy hotelu, rekonstrukci vily a dobudování okolní infrastruktury. Dnešní hotel, zjevně dosti luxusní, uctivým obloukem obcházíme,...
... kolem fontány míříme k lesu...
... a po červeně značené trase šlapeme k
Ivanskému jezeru. Jedná se vlastně o přehradu postavenou v roce 1907 na Javornickém potoku jako ochrana před povodněmi. Údolní gravitační zděná hráz z lomového kamene je 82 metrů dlouhá, dříve zde bývala plovárna a půjčovna loděk:
Na skále u hráze sedí od 28. září 2002 pískovcová
socha vodníka Kristiánka od sochaře od Marcela Sršně z obce Záměl ležící nedaleko Vamberku:
Snad bych měl ještě podotknout, že za celý den jsme odlovili několik kešek na místech zajímavých i nicneříkajících, což tedy nebyl případ lokality Studánka, kde jsme postupně nelezli čtyři keše.
Ta poslední byla na trase naučné stezky nazvané První podorlická pivní stezka nedaleko altánku a skalního převisu. Podle pověsti žil v poustevně na této skále poustevník sv. Ivan, podle něhož je jezero je pojmenované:
Jednou si prý do těchto končin vyšel čert a pod skálou se chtěl vykoupat. Jakmile ho Ivan spatřil, svalil na něho velký balvan a poraněný ďábel se propadl dírou do země. Ivanská legenda má však reálný základ. V jeskyňce na skále skutečně v minulosti pobýval poustevník, kterého tu dokonce navštívil i královéhradecký biskup Jan Leopold rytíř z Haye (1735–1794).
Žádné komentáře:
Okomentovat