Je to trochu zvláštní pojmenování, ale Rychnov, největší město na úpatí Orlických hor, leží opravdu nad říčkou Kněžnou, která je jedním z přítoků Divoké Orlice. Kdo by si myslel, že jde o nějakou „paní kněžnu“, třeba z Babičky, byl by vedle jak ta jedle.
Ale s jednou „urozenou slečnou“ má Ryhnov přece jenom něco společného. Když byl majitelem obce – která se tehdy ovšem nejmenovala Rychnov, ale Újezd – pan Heřman Kunic z Drnholce, měl dceru, která měla podivného koníčka: ráda jezdívala po okolí na krotkém jelenovi. Jenže občas se splaší i kůň, natož jelen! Jednou se splašil a jen díky dovednosti poddaných, kteří jelena chytili, se dceři pana Heřmana nic nestalo. Ve znaku města je na jelenu sedící dívka se dvěma lekny v ruce, která byla erbovním znamením pánů z Drnholce.
Majiteli Rychnova, který má dnes kolem 11 000 obyvatel, byli také Pernštejnové, Trčkové z Lípy a Kolowratové, jejichž předkové pocházeli z vesnice Kolowraty u Říčan. Rod se během 14. a 15. století rozdělil do osmi linií, a to na Liebsteinské, Kornhauzské, Žehrovické, Bezdružické, Novohradské, Maštovské, Černonické a Krakowské (ti byli v letech 1748 až 1817 také pány Světlé). Rychnovské panství koupil Albrecht IV. Kolowrat Liebsteinský (1583–1648) v roce 1640. Během třicetileté války město zpustlo – obyvatelstvo pronásledované pro víru bylo vystěhováno a válečné události se na městě taktéž podepsaly. Albrechtův syn František Karel I. (1620–1700) vynikl jako obratný diplomat a zastával významný úřad zemského hejtmana markrabství moravského. Tomuto postavení už nepostačoval k reprezentaci starý zámek postavený v údolí Burianem Trčkou z Lípy a tak se František Karel I. rozhodl postavit nový velkolepý barokní zámek:
Místo pro něj bylo zvoleno na mírném svahu pod kostelem Nejsvětější Trojice. S úpravou stavebního místa bylo započato v roce 1670, se stavbou zámku v roce 1676. Neznámý architekt severoitalské školy založil stavbu čtyřkřídlého bloku s arkádovým dvorem:
Středová osa zámku vede na dokonale souměrné druhé, hospodářské nádvoří,...
... do jehož ukončující zídky byla vložena kašna s kolowratskou heraldickou orlicí:
Část objektu kolem prvního a druhého nádvoří tvoří střední jádro celého zámku, jehož další stavební přestavby – rozšiřování a výškové úpravy – prováděly další dvě generace rodu. Podle celkového pojetí i jednotlivých částí této přestavby se lze domnívat, že jejím autorem byl Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723). Do Rychnova jej pozval hrabě Norbert Leopold (1655–1716) nejdříve na úpravu průčelí kostela Nejsvětější Trojice:
Další prací, kterou byl návrh na rozšíření zámku a výstavbu zámecké jízdárny, dokončil pro Františka Karla II. (1684–1753). Zámek dostal mansardovou střechu s polopatrovými nástavci a vikýři a dvě nárožní věže spojené s hlavním průčelím nízkými spojovacími křídly.
Zámek, velkostatek, zámecký park a přilehlá pole, louky, pastviny, lesy a rybníky v Rychnově nad Kněžnou a nedalekých Černíkovicích obhospodařovali Kolowraté do 2. světové války, za níž byla na velkostatek, tak jako na většinu statků české šlechty, uvalena německá nucená správa. Po válce přebíral od státu majetek Otmar Kolowrat. Po únoru 1948 byl veškerý majetek, ať už movitý či nemovitý, zestátněn. V roce 1992 byl dle restitučního zákona vrácen zámek v Rychnově nad Kněžnou včetně sbírek (přístupný veřejnosti), zámek v Černíkovicích (bez jakéhokoliv mobiliáře, přesto však s možností prohlídky po domluvě) i pozemky Kryštofu Jaroslavu Kolowratu Krakowskému, který zde hospodařil do roku 1999. Od tohoto data vlastní velkostatek jeho syn Jan Egon Kolowrat Krakowský Liebsteinský.
* * *
Procházíme zámeckými interiéry s původním mobiliářem a cennou sbírkou obrazů kolowratských předků z 16. a 17. století a vynikajících děl českého a evropského malířství převážně z doby baroka. Všechny komnaty vstupního křídla jsou propojeny vchody, situovanými v jedné řadě, takže pokud jsou všechny dveře otevřené, naskýtá se jimi průhled z jednoho konce na druhý. Říká se tomu enfiláda a zde je nejdelší ze všech našich zámků – 69 metrů! Prohlížíme si nábytek, zbraně, historické broušené sklo a sbírku vějířů. Součástí vystavených sbírkových předmětů je i tzv. moravský Excalibur, jeden z nejkrásnějších mečů v ČR.
Zámecký kostel Nejsvětější Trojice nechal na vrchu nad svým sídlem postavit v letech 1594–1602 tehdejší majitel rychnovského panství Kryštof Betengelz Neuenperku. V době třicetileté války byl kostel značně poškozen a zásadní architektonickou úpravu prodělal až po roce 1713 zásahem Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Osa kostelní budovy byla od zámecké fasády vychýlená asi o 25 stupňů a Santini ke starému průčelí přistavěl nové průčelí, které je rovnoběžné s průčelím zámku, což je v dějinách architektury něčím zcela ojedinělým.
Mezi kulisou zvlněného monumentálního průčelí a vnitřní hmotou kostela vybudoval dva oválné předsíňové prostoty a mazi ně vložil obdélnou loretánskou kapli: Santini svými úpravami urbanisticky vyřešil provázanost obou staveb a vytvořil siluetu, která výrazným způsobem utváří panorama Rychnova i širšího kraje. Dříve k presbytáři kostela přiléhala budova dnes zbořeného piaristického gymnázia na zajímavém trojúhelníkovém půdorysu, vystavěná rovněž podle Santiniho projektu. Když roku 1798 pozdně gotický kostel i s věží nad západní barokní fasádou zničil požár, nebyly v pohnuté době napoleonských válek prostředky na jeho opětné postavení. Teprve František Antonín, který jako nejvyšší pražský purkrabí byl mimo jiné význačným zastáncem snah po dostavění svatovítské katedrály, dal v Rychnově znovu postavit kostel Nejsvětější Trojice v novogotické podobě (1838–1843). Architekt František Pavlíček vybudoval monumentální interiér: Díky turisticko-geocachingová akci Putování za Santinim bylo na zámku rušno od příchodu prvních návštěvníků v devět hodin ráno až do 16. hodiny, kdy se konalo tradiční uvítání účastníků: Zúčastnila se jej i zámecká paní Andrea Kolowrat Krakowská, což bylo pro přítomné milým překvapením. Ostatně velice milá byla, jak napsal hlavní organizátor Martin Pluhař, i řeč paní hraběnky – to pak člověk nabude takového příjemného pocitu, že ho tu mají rádi 🙂. * * *
Mnoho zajímavého je v Rychnově nad Kněžnou nejen na zámku a jeho bezprostředním okolí, ale v celém městě. Pod zámkem Kolowratů vznikla na počátku 18. století kolonie řemeslníků, zvaná Chaloupky. Mimo jiné se zde nachází rodný domek (čp. 458) významné osobnosti českého dějepisu 18. století Františka Martina Pelcla (1734–1801), prvního profesora češtiny pražské univerzity.
Budova radnice byla původně dřevěná jako většina domů ve městě, nynější klasicistní budova byla postavena v letech 1802–1804. V roce 1825 zde napsala Magdalena Dobromila Rettigová svou slavnou Domácí kuchařku. Dnes v budově sídlí Městské informační centrum a ve třech místnostech je Muzeum hraček a expozice o autorce kuchařky. Nedaleký farní kostel sv. Havla ze 13. století je nejstarší dochovanou stavbou ve městě:
Podle pověsti ze 14. století jezdíval přes Rychnov do Kladska první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který prý kostelu věnoval vlastnoručně vyřezanou sošku Panny Marie, kterou místní velice uctívali a připisovali jí ochranu nad městem. Na nároží kostela je umístěna pamětní deska Bohuslava Balbína: V Panské ulici, nedaleko náměstí 17. listopadu, stojí sousoší Bylo nás pět připomínající slavný román od Karla Poláčka (1892–1945), který v něm vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Sousoší je dílem profesora hořické kamenicko-sochařské školy Michala Moravce. Slavnostní odhalení se konalo 28. června 2003 za přítomnosti Karla Smyczka, režiséra televizního zpracování stejnojmenné knihy, a představitelů klukovských rolí.
Zleva stojí Josef Zilvar z chudobince, Čenda Jirsák se psem Pajdou, Éda Kemlink, Petr Bajza a Tonda Bejval. Kromě sousoší mají hrdinové z románu i své ulice, a to v lokalitě Nová Sibiř, poblíž Plaveckého bazénu. Na Poláčkově náměstí ležícím pod zámeckým parkem se nachází bysta Karla Poláčka: Nad zámeckým parkem, v ulici 5. května stojí dům čp. 652, v němž pár let žil Jiří Šlitr. Deska byla odhalena na jaře 2003 při X. ročníku Šlitrova jara, ale krátce nato musela být kvůli špatnému stavu fasády na domě sňata a čekalo se, až majitelé domu fasádu opraví. Jiří Šlitr (*1924) byl český hudební skladatel, zpěvák, instrumentalista, herec a výtvarník, maturant zdejšího Gymnázia F. M. Pelcla v roce 1943. Do Rychnova se jeho rodina přestěhovala kvůli tatínkovi, který zde získal místo učitele. Jelikož studoval v době druhé světové války, chvíli pracoval i v továrně svého strýce, aby unikl před totálním nasazením v Říši. V Rychnově tedy strávil svá studentská léta, se svým spolužákem zde vydal soubor karikatur profesorského sboru. Spoluzaložil Rychnovský dixieland, který hrál v Praze pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band. Spolu s Jiřím Suchým pak vytvořil tvůrčí a hereckou dvojici, která svými písničkami a hrami významně ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století a zahájila éru divadel malých scén. V roce 1959 založil s Jiřím Suchým divadlo Semafor, pro které skládal písně, scénickou hudbu i muzikál. Zasáhl do celé řady hudebních stylů, od jazzových, swingových, dixielandových a bluesových písniček, rock and rollu, boogie-woogie a bigbeatu, také k šansonu, až k písničkám pro děti, uměl složit charleston i častušku nebo gospel. Jiří Šlitr tragicky zahynul, konkrétně otravou svítiplynem, ve svém ateliéru na Václavském náměstí, dne 26. prosince 1969. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. V Rychnově se každoročně koná Šlitrovo jaro, festival, setkání přátel a příznivců Jiřího Šlitra a Semaforu. * * *
Na prohlídku židovské synagogy, v níž je Muzeum Karla Poláčka, je už pozdě, jdeme se tedy alespoň podívat ke kapli Proměnění Páně:
Od roku 1558 zde stála dřevěná kaple a na jejím místě nechal v letech 1865–1868 hrabě Hanuš Kolovrat vystavět kapli novou v novobyzantském slohu na půdorysu řeckého kříže. Autorem projektu byl architekt Alois Turek, kaple byla vysvěcena 9. srpna 1868. Přístupná bývá zřídka při koncertech. * * *
Večer „jdeme na jedno“ a při návratu s údivem zjišujeme, že i v těchto končinách, na okraji města, se setkáváme se Santinim:
Žádné komentáře:
Okomentovat