Ve věku 76 let zemřela zpěvačka považovaná za průkopnici českého rhythm and blues a rock and rollu
Narodila se v Praze v roce 1947, jejím otcem byl Ing. Jiří Přenosil (*22. 3. 1910, †14. 11. 1995, Mnichov). Jeho předkové po meči i po přeslici (Šemíkové) byli snad odjakživa usazeni ve Světlé nad Sázavou, on sám se zde ale nenarodil. Prožil zde ale dětství a mládí, na sklonku života se s radostí zúčastnil srazu rodáků v roce 1992, a o město projevoval stálý a živý zájem. Během druhé světové války bojoval na straně Spojenců v československé západní armádě, se kterou prošel téměř celý Východ, počínaje přístavem Mersín v Turecku přes Bagdád, Bassrah, Palestinu a Indii. V Palestině se seznámil s Yvonninou matkou Markétou, jež pocházela z Rakouska. Do Československa se vrátil v hodnosti majora, ale v roce 1948 se stal obětí Reicinových čistek a prošel všechna vojenská i civilní vězení v okolí Prahy včetně pověstného „domečku“ na Hradčanech. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy (ve svých 58 letech) emigroval na Západ a žil s rodinou v Mnichově. Dne 10. 12. 1991 povýšen prezidentem Václavem Havlem do hodnosti generálmajora.
* * *
Yvonne proslavila česká verze písničky I'm Sorry z repertoáru Brendy Lee, nazvaná textařem Jiřím Štaidlem (†30) Roň slzy, dále Mně se líbí Bob (1965), Boty proti lásce (1966), Tak prázdná (1967) nebo Zimní království (1968). Na počátku své kariéry spolupracovala s kapelou Olympic a po krátkém angažmá v pražském divadle Semafor působila také v divadle Apollo. Jako jedna z prvních signatářek manifestu Dva tisíce slov si několikrát denně musela vyslechnout výhrůžné telefonáty. Komunistů a příslušníků StB se bála, jelikož jí v 50. letech zavřeli tatínka. Proto hned 27. srpna 1968, šest dní po sovětské invazi, emigrovala do západního Německa. Na dosavadní pěveckou kariéru se jí ale navázat nepodařilo atak se bejprve živila jako letištní pozemní stevardka u British Airways.
Je jedinou českou zpěvačkou s titulem baronky. V roce 1978 se totiž provdala za právníka barona Maxmiliána von Schuckmanna a po čase mu porodila syna, se kterým zůstala doma. Když chlapec odrostl, začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa, v jehož službách setrvala i poté, co se několik let po sametové revoluci, konkrétně v roce 1994, vrátila do Česka. Později působila v řadě rozhlasových stanic, Německo ale i nadále zůstalo jejím druhým domovem – koneckonců tam zůstal i její syn Max, který žije v Mnichově. S maminkou se tehdy čtrnáctiletý klučina odmítl vrátit do její rodné vlasti a zůstal v Německu s otcem...
Žádné komentáře:
Okomentovat