Z Velkého Oseku Libickým luhem

Za keškami podél Labe

Cestujeme rychlíkem do Kolína, odkud pokračujeme žlutým osobním vlakem společnosti RegioJet do Velkého Oseku.

Jméno Osek se poprvé objevuje v roce 1228, kdy ves patřila ženskému benediktinskému klášteru u sv. Jiří na Pražském hradě. Jméno obce je slovanského původu a vyjadřuje založení na místě, které bylo třeba nejprve vysekat v lese (osekat les), v průběhu staletí název kolísal jako Osček, Osík nebo Vosek. Nynější obec Oseček na druhém břehu Labe se původně jmenovala Osek, v průběhu 17. století se názvy obou obcí vyměnily.

V roce 1869 se začala vyměřovat stavba nádraží na Severozápadní dráze císaře Ferdinanda, která byla zahájena v roce 1870. Dnes ze železniční stanice Velký Osek ležící na hlavní železniční trati Kolín – Nymburk – Praha, odbočuje důležitá trať do Hradce Králové. Kromě železnice umožňuje velmi dobré dopravní spojení blízká dálnice D11, což předurčuje obec k dalšímu rozvoji. V současné době má asi 2600 obyvatel.

Na západním okraji obce leží národní přírodní rezervace Libický luh, největší souvislý porost lužního lesa – má rozlohu 444 ha. A právě tam máme namířeno! Od nádraží vyrážíme po žluté turistické značce, ale listing mysterykeše nás směruje k rybářskému revíru Máčidlo. Jedná se o rybník o rozloze 2 ha a hloubce do 2,5 metru. Na konci pěšiny, která vede podél jeho břehu, stojí kiosek – a má otevřeno! Dáme si láhvové „svijany“ a klábosíme s majitelem občerstvovny. 

Vracíme se na žlutou turistickou značku a cestou k Labi lovíme několik kešek.

V Libickém luhu

Přicházíme k přívozu Oseček, který zde existuje už od nepaměti a umožňoval obyvatelstvu dostat se snáze za prací i zábavou (podrobnosti o jeho historii naleznete na tomto blogu zde).  O prázdninách je v provozu od 9:00 do 20:00 hod., přičemž jezdí každou celou a půltou hodinu, v květnu, červnu a v září jezdí pouze o víkendech a svátcích od 9:00 do 18:30 hod.

Pokračujeme po cyklostezce 2A po pravém břehu Labe a míjíme zdymadlo Velký Osek,...

... jehož stavba byla zahájena v srpnu 1940, ale v průběhu druhé světové války byla postupně omezována a v roce 1942 téměř zastavena. Jez a plavební komora byly dokončeny až roku 1952.

Od rozcestníku u osady Labe pokračujeme chvíli po červené turistické značce, ale putování za keškami nás nutí plahočit se po poli k přírodní rezervaci Tonice-Bezedná. Jedná se o mokřadní území o rozloze 15,93 ha s několika většími i menšími tůněmí, zbytků slepých ramen Labe. Vrby na březích jako by byly vystřiženy z Ladových obrázků, chybí jen vodník... A jak v listingu píše owner: „Přímé cesty sem nevedou, tak se sem dostane jen ten, kdo o to stojí“.

Cesta ke kešce je náročnější a o to větší je radost z jejího nalezení. Před sebou máme už jenom kousek po poli, pak přicházíme na polní cestu, která ústí na úzkou polní asfaltku. Míjíme Jezero – velké písmeno je namístě, jednak proto, že se tak jmenuje, jednak proto, že to není rybník:

To už jsme na kraji Velkého Oseku a míříme k Obecnímu pramenu. Text z roku 1939 informuje:

„Obec Velký Osek počala svého času vrtati na náměstí studnu na vodu pitnou, při čemž byla naražena voda minerální. Bylo vrtáno až do hloubky 59 m, při čemž z neznalosti terénu byly převrtány zelené glaukonitické jíly a pod těmito napjatá artézská voda minerální vytryskla na povrch. Vody zde nalezené nebylo však možné využíti a byl proto proveden nový vrt firmou Artesia a to až do hloubky 53,50 m, při čemž minerální voda byla zastižena ve třetím horizontu ve hloubce mezi 28,30 m až 45,80 m. Další horizont minerální vody byl zastižen ve hloubce mezi 48 m až 53,50 m, kterážto voda se jímá. Voda tohoto horizontu pochází z cenomanských vrstev a jest vázána na pískovce prvního pásma a uzavřena v nadloží silnou vrstvou jílu, kdežto v podloží nepropustnými fylity. Voda vychází na povrch s artézským přetlakem.“

Vydatnost pramenu jsou tři litry za minutu. V letech 1995–1996 byl pramen opraven, obec uvažuje o využití minerální vody pro plnění její do lahví a zabývá se příslušnými projekty. 

Túru končíme pěnivými mokem v restauraci se strašidelným názvem: