Kocourkovské vandrování 2024

Před pěti lety jsem absolvoval trasu 24 km, tentokrát jsme si naplánovali trasu ještě kratší, ale s tím, že si v Přelouči přidáme pětikilometrovou naučnou stezku

Jedeme vlakem do stanice Pardubice-Opočinek, odkud je start pochodu. Větší část cesty je totožná s tou v roce 2019 (naleznete ji na tomto blogu zde), takže bych se opakoval. Zmíním tedy jenom, že jsme si kvůli www.vrcholovka.cz přidali odbočku na nevýrazný plochý protáhlý hřbet Bílý kopec (247 m) a pokračovali jsme lužním lesem po zelené turistické značce přes přírodní památku Meandry Struhy,... 

Orsej jarní

Dymnivka dutá

... a kolem kostela sv. Michaela archanděla, který se dochoval ze vsi Lepějovice, zaniklé po třicetileté válce:

Ze vsi Klenovka šlapeme až do Přelouče po silnici, provoz sice není velký, ale cesta je to nudná... Cíl pochodu je v restauraci hotelu VM stojícímu naproti nádraží. Po krátkém posezení se dvěma kolínskými turisty se vydáváme do centra na naučnou stezku s názvem Procházka po Přelouči s Františkem Filipovským:

Má dva okruhy – městský (5 km) a přírodní (3,5 km), my volíme ten první. Úvodní informační tabule nám zprostředkovává stručné informace o historii města od počátků do poloviny 20. století a teprve potom se vydáváme za poznáním.

*  *  *

Přelouč je jedním z nejstarších historicky doložených míst v regionu, archeologické nálezy jsou již z pravěku. První písemná zmínka pochází z roku 1086, kdy byla tehdejší osada králem Vratislavem II. věnována benediktinskému klášteru v Opatovicích nad Labem. V roce 1261 byla osada povýšena králem Přemyslem Otakarem II. na město. Od roku 1518 do 50. let 16. století vlastnil přeloučské panství rod Pernštejnů, v roce 1527 téměř celé vnitřní město vyhořelo. Dalšími pohromami byla třicetiletá válka, požáry, násilná rekatolizace, v roce 1680 morová rána a o dvě stě let později, v létě 1866 cholera. Dnes má Přelouč necelých deset tisíc obyvatel.

*  *  *

Masarykovu náměstí dominují dvě stavby. Tou první je velkolepá Občanská záložna pražského architekta Rudolfa Kříženeckého, ve které byla také městská knihovna, muzeum a velký divadelní sál. V něm František Filipovský hrál v dobách, kdy se divadlu věnoval ochotnicky, od roku 1994 se v něm udělují ceny za dabing.

Jižní stranu náměstí tvoří barokní domy s podloubím, zatímco téměř celou severní stranu náměstí zabírá mohutná novorenesanční budova školy z roku 1882:

Procházíme kolem barokního kostela sv. Jakuba, před nímž je umístěn Poutní kámen zhotovený v kamenosochařské škole v Hořicích, který poutníkům ukazuje počet kilometrů zbývajících do španělského Santiaga de Compostela:

Vcházíme do parku, v němž má od roku 1893 Jan Dítě pomník od známého pražského sochaře Bohuslava Schnircha, jenž vytvořil i jeho monumentální náhrobek na zdejším hřbitově.

Jan Dítě pracoval ve druhé polovině 19. století jako přeloučský městský důchodní (správce). Mezi jeho největší zásluhy patří založení městské knihovny, tohoto parku, Občanské záložny, cukrovaru, sboru dobrovolných hasičů, školy na náměstí atd.

První infosloupek Procházky po Přelouči s Františkem Filipovským je umístěn v Pražské ulici, která až do 60. let 20. století tvořila část hlavního průtahu městem s velkou koncentrací různých obchodů a služeb. Druhá zastávka patří rodnému domu Františka Filipovského. Jeho otec František pocházel z Rožmitálu pod Třemšínem a byl významným hudebníkem, v Přelouči vedl městskou kapelu a hudbu též vyučoval.

Na domě jsou umístěny hned dvě pamětní desky:

Třetí zastávka je u evangelického kostela z roku 1905. O jeho „americký“ vzhled se zasloužil evangelický farář František Klapuš, který v mládí studoval v Americe a tam jej zaujaly moderní sakrální stavby. Z jakéhosi „katalogu kostelů“, který si nechal do Přelouče zaslat, vybral již zmíněný Rudolf Kříženecký jeden typ a upravil jej do české novorenesance.

Jedním z dalších zastavení je vila čp. 662 v Žižkově ulici. Působí v těchto končinách velmi zvláštním dojmem, téměř „seversky“, a tak není divu, že se jí říká Severská vila:

Byla inspirována lidovou architekturou a připomíná horský hotel či turistickou chatu. Postavil ji roku 1926 stavitel Jan Ludvík pro Ing. Vendelína Dvořáka (1874–1947), jehož firma vybudovala několik vodních staveb (např. Sečskou přehradu na Chrudimce či Pařížovskou na Doubravě).

Dům čp. 687 v Pardubické ulici slouží od svého dokončení v roce 1927 jako kino a kulturní sál. Stavba byla realizována stejnými tvůrci jako nedaleká sokolovna, obě byly vybudovány ve stylu prvorepublikové moderny:

Jedenácté zastavení je na městském hřbitově. Až do konce 17. století se v Přelouči pohřbívalo na dnes již zrušeném hřbitově u kostela sv. Jakuba. Když v roce 1680 přišla morová rána, od potulného řeholníka se nakazil i tehdejší farář Jan Adam Lorenc. Vlastnil kopii slavného obrazu Panny Marie Čenstochovské, která se dostala do Čech z Polska. K tomuto obrazu se modlil a zázračně se uzdravil. Na oplátku nechal v letech 1682 až 1684 postavit barokní kostel Navštívení Panny Marie a obraz v něm umístil.

V 80. letech 18. století byly ke kostelu přistavěny dvě věže a v interiéru byl Josefem Kramolínem vymalován barokní strop:

V roce 1880 byl kostel restaurován podle návrhu architekta Františka Schmoranze a&nbspnově vybaven v pseudorenesančním stylu. Do nového oltáře vyrobeného v dílně Antonína Suchardy v Nové Pace byla umístěna replika obrazu Panny Marie Čenstochovské...

... a původní dřevěnou kazatelnu nahradila nová z hořického pískovce:

Na zdi kostela je umístěna pamětní deska Františka Veverky, spoluvynálezce ruchadla... 

... a je zde i jeho hrob s ruchadlem na pomníku:

Na hřbitově je pohřbena řada významných občanů včetně rodičů a jedné ze sester Františka Filipovského. Již zmíněný monumentální náhrobek od Bohuslava Schnircha stojí na místě posledního odpočinku Jana Dítě:

Mapka trasy Kocourkovského vandrování: