Na Malý Stožec, Žulovec a Plešivec

Další den v Kytlicích, další kopce

Odjíždíme vlakem do stanice Jedlová a po žluté turistické značce vyrážíme na Malý Stožec. Při závěrečném výstupu, kdy správný postup určují jenom žluté turistické značky na kamení, které nás vedou na docela vzdušnou skalní římsu k závěrečnému výšvihu, konstatujeme, že Malý Stožec zas tak malý není...

Malý Stožec (německy Kleiner Schöber) je výrazný znělcový vrch (659 m), ležící asi 1,5 km jihozápadně od hory Jedlové, s níž je spojen širokým sedlem. Na protáhlém temeni a svazích kopce jsou četné divoce rozeklané skály se strmými, na jihovýchodě až převislými stěnami, a rozsáhlá suťová pole, porostlá řídkým lesem. Na některých skalách je dobře patrná nepravidelná sloupcová odlučnost znělce. Kopec byl dříve nazýván Obří hlava nebo Obličejová hora, protože při pohledu od severozápadu připomíná profil obličeje ležící postavy. Z vrcholu nejvyššího skaliska (nosu) je pěkný kruhový výhled, jemuž dominuje hora Jedlová:

Za okolními vrcholky Lužických hor vyčnívá na východním obzoru Ještěd, na západě je za Chřibskokamenickou kotlinou vidět lesnatá krajina Českosaského Švýcarska s Růžovskou horou (619 m) neboli „Růžákem“, vzdálenějším Děčínským Sněžníkem (723 m) a německými vrcholy Grosser Zschirnstein a Gross Winterberg. Na severu se rozkládá kopcovitá krajina Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. 

Vydáváme se za keškou, která není na vrcholu, ale na obtížnější neznačené přístupové cestě, kterou absolvujeme v protisměru. Po překonání prvního kamenného pole se dostáváme na krásnou vyhlídku na Jedlovou a po chvilce hledání kešku nacházíme. Dalším suťovým polem opatrně sestupujeme na cestu zvanou Dlouhá míle, po níž vede „naše“ žlutá značka. S ní traverzujeme Kozí hřbet, necelý kilometr šlapeme po lesní asfaltové silničce a pak odbočujeme vpravo po neznačené cestě k vrchu Žulovec (562 m). Mírně protáhlý žulový kopec má vrchol zarostlý, jen z kůrovcem postiženého severního svahu je výhled na Velký rybník a blízké kopce Šluknovského výběžku. Vrch se dříve nazýval Fladenberg podle rytíře z Fladenu, který zde údajně postavil sklárnu. Její pozůstatky prý byly patrné ještě v roce 1885, ale v současné době o ní není nic známo. Nelze ani vyloučit, že stála na sousedním Plešivci, protože oba vrchy se někdy ve starší literatuře zaměňovaly. Na zalesněný, západnější Plešivec (597 m) máme samozřejmě namířeno:

Plešivec je znělcový vrch svažující se k jihozápadu do Chřibskokamenické kotliny. Po jeho jižním a západním úbočí vede trať bývalé České severní dráhy, na které bylo asi jeden kilometr východně postaveno nádraží Chřibská s kdysi proslaveným letoviskem Malý Semerink.

Z vrcholu, který je dnes zarostlý lesem, se vracíme stejnou cestou na červenou turistickou značku a po ní přicházíne do Rybniště. Na prostranství vedle hlavní silnice stojí mezi stromy secesní kostel sv. Josefa. Jednolodní obdélná stavba s pětiboce ukončeným presbytářem a hranolovou věží byla postavena podle návrhu varnsdorfského stavitele Antonína Möllera v roce 1912. Předtím obyvatelé chodili do kostelů v Krásné Lípě, Chřibské, Dolním Podluží a Jiřetíně.

Roztroušenou ves založili podle místní tradice roku 1515 dva obyvatelé Chřibské. Poprvé je zmiňována roku 1558 jako Nová Ves (Neudorf) a později se označovala zdrobnělým jménem Chřibská Nová Víska (Kreibitz Neudörfel). V roce 1715 se její součástí stala osada Rybniště, nově založená na místě vypuštěného a vysušeného rybníka, zvaného „Stockteich“. Obec kvůli své poloze v důležitém horském sedle trpěla ve válečných dobách průchody vojsk. Za třicetileté války tu byli Švédové, za sedmileté válce  Prusové část obce roku 1757 vypálili a jejich vojsko tudy procházelo i v roce 1866. K rozvoji obce přispěla železnice, uvedená do provozu v lednu 1869. Z nádraží se rozcházejí tratě do Rumburka a Varnsdorfu, já se odtud vracím do Kytlic – s mezipřistáním v nádražní hospůdce v Jedlové.