DP Kocourkovské vandrování

Potřetí na pochod do okolí Přelouče

Odjíždíme vlakem přes Kolín do Pardubic a pak trolejbusem do Lázní Bohdaneč, města ležícího asi deset kilometrů západně od Pardubic. Dobou největšího rozkvětu bylo panování Viléma II. z Pernštejna, kdy se rozvíjel obchod, řemeslná výroba a bylo založeno rybniční hospodářství. Dodnes je zachováno a udržováno 44 rybníků! Na konci 19. století přineslo významnou změnu do života městečka založení slatinných lázní. Statut lázeňského místa získala Bohdaneč v roce 1963, městem se stala v roce 1971, název Lázně Bohdaneč má od 1. března 1980. Žije zde asi tři a půl tisíce obyvatel.

Podle pověsti vznikl znak Bohdanče, když se zdejším vojákům ve vojsku knížete Vladislava II. při účasti v tažení do Itálie podařilo jako prvním překonat milánské hradby. Znak je půlený, v jedné polovici se zlatým žebříkem v černém poli, ve druhé s červenobílou šachovnicí představující údajně hradbu. 

Ve skutečnosti je ovšem původ znaku jiný. V 15. století vlastnili Bohdaneč páni z Miletínka, kteří měli ve znaku šachovnici, zatímco žebřík Zub z Landštejna, kterému Bohdaneč krátkou dobu náležela. Anděl symbolizuje lásku, orel sílu a koruna moc.

*  *  *

Start pochodu je na autobusovém nádraží, odkud míříme do lázeňského parku. Nachází se tu Gočárův lázeňský pavilon. Majestátní kubistickou budovu realizoval v letech 1912–1913 pražský stavitel Josef Novotný podle projektu architekta Josefa Gočára (1880–1945). Jednotný architektonický styl budovy byl v roce 1926 narušen přístavbou druhého mansardového patra:

První a druhé patro je určeno k ubytování lázeňských hostů, přízemí s předsunutou krytou kolonádou slouží k léčbě račelinou. Je tu také kavárna – a to je příležitost dát si před další cestou kafíčko.

Přicházíme na náměstí, kde stojí jednolodní barokní kostel sv. Maří Magdaleny z let 1728–1737, chráněný jako kulturní památka. V chrámové věži je pět zvonů, původní věžní hodiny a komín pece z věžní světnice, v níž ještě začátkem 20. století bydlel kostelník Vondráček s početnou rodinou. Pro zalogování virtuální keše je podmínkou vyfotit se tak, aby byl komín vidět:

Na jihovýchodní straně náměstí stojí na parcelách tří gotických domů radnice, jejíž stavba byla povolena Janem z Pernštejna v roce 1540. Po zhoubném požáru města, jenž v roce 1772 zničil 78 domů, faru, pivovar, věž kostela a také radnici, která pak zůstala několik let nezastřešená. Rozsáhlé opravy a barokizace (čtyři oblouky arkád a na průčelí atika s vázami a bustami císařů) skončily v roce 1783: 

Podél úzké klikaté silničky vedené částečně na hrázi mezi Opatovickým kanálem, který dal postavit koncem 15. století Vilém z Pernštejna, a rybníkem se tu od nepaměti vine Pernštejnská alej, kouzelné smíšené stromořadí s mnoha často i staletými stromy. Nyní je však alej vážně ohrožena stoupající intenzitou dopravy a snahami o rozšíření silnice. Na konci aleje odbočuje doleva úzká silnička a hned na jejím začátku je restaurace U Čochtana:

Poobědvali jsme a vyrazili dál. Na křižovatce mezi rybníky Skříň a Rozhrna odbočujeme na hráz druhého jmenovaného, který byl vybudován ve druhé polovině 15. století majiteli Neratovského poplužního dvora Bukovskými z Hustířan. Další část cesty vede zelená turistická značka po silnici do Přelovic, kde se zastavujeme u jakéhosi hasičského minimuzea: 

Za vsí opouštíme úzkou asfaltku, odbočujeme doprava a čeká nás nekonečná přímá lesní cesta. Po dvou kilometrech z ní zelená odbočuje, přecházíme po můstku Sopřečský kanál, který je odbočnou větví kanálu Opatovického, a pokračujeme po žluté na okraj obce Břehy. Když míjíme bývalou restauraci Cikánka stojící přímo u silnice, vzpomínám, jak jsem se tu kdysi dávno zastavil při služební cestě na oběd.

Dostáváme se na naučnou stezku Kolem rybníka Buňkov. Rybník má rozlohu 53 ha, s jeho stavbou se započalo v šedesátých letech minulého století, ale zkolaudován byl až v roce 1973. O pět let později vznikl na jeho břehu autokemp.

Naučná stezka vznikla v roce 2015 a na sedmi tabulích návštěvníky seznamuje jak s historií obce, autokempu i samotného rybníka, tak i nedalekým mlýnem na Výrově. Přímo u rybníka se můžete dovědět něco o místní fauně, flóře, ale také o rybaření, neboť rybník je chovný, hospodaří na něm místní organizace Českého rybářského svazu.

Míjíme jezdecké centrum Malé jezdecké společnosti zabývající se výcvikem koní i jezdců, procházíme obcí Lohenice a po silnici míříme do Přelouče.

Malá vodní elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1924. Byla vybavena čtyřmi Francisovými vertikálními turbínami pardubické firmy Josef Prokop & synové. Dvě z nich jsou dosud v provozu, další dvě byly v roce 2003 nahrazeny Kaplanovými turbínami. Instalovaný výkon je 2,34 MW.