Z Mníšku u Liberce

Po včerejším přesunu z Kytlic do Liberce odjíždíme ráno do Mníšku

Leží asi šest kilometrů severseverozápadně od Liberce a má na 1800 obyvatel. Místní německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 vysídleno a do vsi se nastěhovali noví obyvatelé z Čech i Slovenska. Základní kámen barokního kostela sv. Mikuláše byl položen v roce 1739.

Ještě než se vydáme na výšlap musíme vyřešit změnu způsobenou zákazem vjezdu na silnici, po které jsme měli v úmyslu vyjet z Mníšku. Necháváme tedy auto na zrušené autobusové zastávce a vyrážíme pěšky už z centra. Doslova pár metrů od auta si prohlížíme sochu Divoké řeky Jeřice v podobě mladé dívky s extravagantním účesem, která symbolizuje krásu a zároveň divokost říčky Jeřice. Do malého parčíku byla umístěna v průběhu ledna 2023, jejím autorem – stejně jako několika dalších – je místní dřevořezbář Jiří Nekola:

Další dřevěná skulptura se jmenuje Poustevník a stojí v parčíku u zdravotního střediska:

Poustevník se vztahuje k názvu obce. Její původní název Einsiedel in Isergebirge má původ v pojmu „Einsiedler“, tj. poustevník. Podle jazykovědců je pojem „mníšek“ zdrobnělinou od slova „mnich“, které vzniklo zřejmě volným překladem německého názvu.

Procházíme kolem hřbitova a míříme na hráz přehradní nádrže Fojtka. Byla postavena v letech 1904–1906, zděná hráz je 11 metrů vysoká a 145 metrů dlouhá:

Byla postavena podle projektu kdysi nejlepšího projektanta vodních děl v Evropě Otto Intze (1843–1904) z Cách, který projektoval také přehrady Harcov v Liberci, Bedřichov na Černé Nise, Kamenička u Chomutova, Mšeno v Jablonci nad Nisou a také přehradu na Bílé Desné, která se 18. září 1916 protrhla...

Z hráze obdivujeme množství a velikost ryb:

Od roku 2012 je po obvodu vodní plochy vybudovaná stezka s povrchem z drcené žuly. Na okraji obce Fojtka odbočujeme z Mníšecké ulice doleva do ulice Poutní a stoupáme na vrch Ostrý (552 m). Nejprve luční cestou, malý kousek úzkou asfaltkou, pak lesní cestou a nakonec lesem přímo vzhůru na skalnatý hřeben. Cílem je ulovit kešku ownerky Ivi Bystrozraké, což se nám po chvilce pátrání podaří!

Sestupujeme opět strmě lesem dokud nenarazíme na zelenou turistickou značku. Ta vede zpočátku po silničce, která se u značky Zákaz vjezdu všech motorových vozidel měni na zpevněnou lesní cestu. Vydáváme se na lov další kešky – je to mysterka, jmenuje se „11 180 strážců obory“ a její nalezení je podmíněno spočítáním 131 žulových sloupků, které vedou terénem nahoru-dolů, samozřejmě mimo cesty.

V pohnutém roce 1848 dali Clam-Gallasové, majitelé frýdlantského panství a velké části Jizerských hor, vybudovat mohutnou jelení oboru, která svými ploty obepínala více než polovinu hor. I na tehdejší, k podobným dílům vice než velkorysou dobu, se jednalo o úctyhodné zařízení, zbudované navíc během neuvěřitelných čtyř a půl měsíce.

Jizerská „čínská zeď“ se táhla horami od obzoru k obzoru – sedřeli se tehdy asi jizerští horalé i jejich koně, neboť plot obory měřil celých 42 kilometrů! Procházel horami z Oldřichovskeho sedla do údolí Jeřice, k Fojtce na Dračí kámen, přes Kateřinky, Rudolfov a Bedřichov se táhl k Blatnému potoku a úbočím Holubníku stoupal na Ptačí kupy. Údolím Malého Štolpichu dosáhl Ferdinandova a severními svahy Poledníku přišel zpět do Oldřichovského sedla. Celkem bylo tehdy postaveno 11 180 hrubě tesaných žulových sloupků, vždy se čtyřmi mělkými pouzdry pro uchycení dřevěných plaňkových výplní. V plotě bylo celkem 64 velkých bran a 51 malých vrátek.

Máme radost, že jsme kešku objevili, byť nebyla úplně přesně podle hintu...

Z vrstevnice 590 m lesem postupně klesáme až na okraji obce Fojtka jsme na 450 metrech nadmořské výšky. U odbočky k rozpadající se budově někdejší přádelny jsou dvě dřevěné sochy, vlevo u dětského hřiště Medvědice s medvídětem od místního truhláře Stanislava Palduse...

... a vpravo u Stromu republiky socha Dívka s kyticí, kterou v roce 2021 vytvořil v úvodu článku zmíněný dřevořezbář Jiří Nekola:

Fojtka (německy Voigtsbach) je částí obce Mníšek. Stojí zde kaple kombinovaná s obecní zvoničkou z roku 1864. Má čtvrcovou základnu vyzděnou ze žulových kamenů, na kterou dosedá trámová konstrukce v podobě komolého jehlanu, krytá břidlicí. Otevřený prostor na vrcholu zvonice, který je určen pro umístění zvonu, kryje kuželovitá stříška. Původní zvon byl sňat v prosinci 1917 pro válečné účely stejně jako nový zvon z roku 1923 pro potřeby druhé světové války:

Spolu se žlutou turistickou značkou odbočujeme z hlavní silnice na souběžnou úzkou asfaltku téměř bez provozu, která nás přivádí do Mníšku: