Borecké skály

Cestou ze severu Čech domů vždy plánuji jednu či více zastávek – mimo jiné proto, abychom si cestu zpestřili

První zastávka je trentokrát hodně brzy – už v Hodkovicích nad Mohelkou, malém městě s necelými třemi tisíci obyvatel. Nejenže zde máme oblíbenou cukrárnu a kafíčko přijde poránu vhod, ale máme tady i jednu kešku! Je na okraji města a jmenuje se Medvědí kámen, což je zároveň nepřehlédnutelná skalka s uměle vytvořeným výklenkem se svatým obrázkem:

Dominik Rubáš ve své knížce Krásy neživé přírody v Podještědí publikoval pověst: „Poblíž Medvědího kamene stával v minulosti mlýn. A jak už to tak bývá, u mlýna žil vodník. Často navštěvoval mlynářovu světničku a opékal si v ní pstruhy. Jedné noci se ve mlýně zastavil medvědář s velkým medvědem. Bylo mu dovoleno, aby ve mlýně i se zvířetem přespal. Během noci se náhle otevřely dveře, do světnice vstoupil náš známý vodník a začal si opékat pstruhy. Jejich vůně medvěda probudila, hladově se na ně vrhl a všechny je vodníkovi snědl. Vodník nechápal, co je to za velikou hladovou kočku a ze světnice utekl. Druhý den se vyděšeně mlynáře ptal, jestli je ta velká kočka pořád doma. Mlynář odvětil, že ano, že skutečně doma kočku má. Nešťastnému vodníkovi tak nezbývalo nic jiného, než z mlýna odejít. Mlynář byl za to medvědáři vděčný a nechal ho u sebe přespat i příště. Zrovna tu noc se do mlýna vloupali lupiči. Jejich hluk vzbudil i medvěda, který lupiče rozsápal. Mlynář pak z vděčnosti nechal na blízkou skálu umístit svatý obrázek.“

Ale to není všechno! O pár set metrů západně se nachází pískovcová skála Medvědice, ve které nechal farář Kára v roce 1984 vytesat kapličku:

Na vrcholu skály stojí vodojem z roku 1887. Je napájený pramenem z Javorníku a 116 metrů hlubokou artézskou studnou a zásobuje Hodkovice nad Mohelkou. Od roku 1997 je chráněnou kulturní památkou:

Teprve poté přichází řada na cukrárnu v rohu náměstí, v jehož středu stojí kašna...

... a na severozápadní straně budova radnice, postavená podle plánů stavitele Josefa Arnolda z Liberce v letech 1811–1812. V roce 1889 prošla zásadní novorenesanční přestavbou podle návrhu stavitele Franze Wildeho z Broumova, nyní probíhají stavební práce na sousední budově:

Druhá zastávka je už ryze turistická – auto necháváme u železniční zastávky Borek, ležící na silnici č. 35 mezi Turnovem a Jičínem, a po modré turistické značce vyrážíme do Boreckých skal. Leží v těsné blízkosti severovýchodní hranice CHKO Český ráj a jejich rozloha činí necelých 30 hektarů. V roce 1985 byly vyhlášeny přírodní památkou, předmětem ochrany je malé skalní město tvořené druhohorním pískovcem. Jsou však zvláštní tím, že se zde nenacházejí téměř žádné skalní věže, tak typické pro okolní skalní města. Také se tu na rozdíl od jiných známějších skalních měst v Českém ráji nepotkáte s davy turistů.

Skály se rozprostírají na výšině Bor v nadmořské výšce 360 metrů, kde tvoří plošinu. V jižní části je skalní stěna obnažená, takže ji lze vidět už z dálky. Nachází se v ní několik jeskyní, z nichž nejznámější je pseudokrasová Ludmilina jeskyně s významnými archeologickými nálezy. Na pískovcové bloky je vázána typická flóra a fauna, včetně pozůstatků reliktního boru, tvořeného zakrslými borovicemi a břízami. Vyhlídky vybudované na kraji skal jsou velkým lákadlem, neboť nabízejí pěkné rozhledy do krajiny Českého ráje. Z vyhlídky Svatopluka Čecha, ležící těsně u okraje skalního srázu, je jeden z nejkrásnějších pohledů na zříceninu hradu Trosky, nejznámější dominantu celého Českého ráje:

Skály mají s výjimkou několika formací kompaktní charakter, místy jsou skalní bloky oddělené kaňonovitými roklemi. Nevýraznost útvarů je vynahrazena rozmanitostí jejich povrchu, který je ovlivněn jak mechanickým, tak chemickým zvětráváním. Vznikly tak výrazné povrchové tvary – převisy, skalní okna, hodiny, různé typy dutin, římsy a voštiny. Zajímavými skalními útvary jsou Želva...

... a zhruba tři sta metrů vzdálená Kniha. Želvu najdete poblíž zmíněné vyhlídky Svatopluka Čecha, kousek od značené lesní cesty. Její podoba je snadno rozpoznatelná, ani jí vandalové nemuseli napomáhat zvýrazněním částí hlavy.

Už od výše zmíněné výšiny Bor, kde jsme se rozloučili s náhodně se k nám přidajícím ownerem několika zdejších kešek, se po skalách pohybujeme mimo značené cesty. Chceme je prozkoumat křížem krážem, a tak nemineme jeskyni,...

... skalní bránu,...

... ani skálu zvanou Ztracená varta:

Největší zajímavostí Boreckých skal jsou však takzvané železivce. Jedná se o železité inkrustace v podobě rezavě zbarvených ploch a výstupků, které – zjednodušeně řečeno – vznikly při sedimentaci (usazování) pískovce vysrážením z železem bohatých roztoků:

V průběhu velmi dlouhého času pískovec postupně zvětrává, oxidy železa však tomuto zvětrávání odolávají ve větší míře, a tak vznikají vystouplé hrudky, nepravidelné kruhy, elipsy a neobvyklé železité růže:

Na závěr přidávám mapku naší trasy:

Poslední, už jen krátkou zastávkou na cestě domů je Jičín. V lipové aleji vedoucí z města až k Valdštejnské lodžii, je naproti sportovnímu areálu Lavička Rumcajsovy rodiny, která vzdává hold malíři a ilustrátorovi Radku Pilařovi (1931–1993), tvůrci kreslených pohádkových postaviček loupežníka Rumcajse, jeho ženy Manky a synka Cipíska:

Materiálem pro její výrobu byl tři sta let starý kmen dubu, který darovala rodina Schliků ze svého zámeckého parku v nedalekých Vokšicích. Unikátní lavičku zhotovili podle výtvarného návrhu Štěpánky Novotné řezbáři Jan Rampase a Luboš Marx. Podle Agentury Dobrý den je zapsaná v České knize rekordů jako největší pohádková lavička u nás. Její délka je 3,58 m, výška 1,46 m  a váží 1,5 tuny. Veřejnosti byla lavička slavnostně představena v sobotu 23. března 2024 při příležitosti konání 56. ročníku Pochodu Českým rájem – Putování za Rumcajsem.