V Praze cestou na event

Event ze série Anno libri se koná od 12.00 do 12.30 hod. před sochou básníka Karla Hynka Máchy v Petřínských sadech. Kde také jinde, když je 1. máje, že? 

Samozřejmě, že do Prahy přijíždím s předstihem a volný čas věnuji svým zájmům – konkrétně se chci podívat do Nerudovy ulice na budovy geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla.

Vystupuji tedy z metra na stanici Malostranská a mířím do Valdštejnské zahrady, veřejně přístupné zahrady v italském stylu, která je součástí areálu Valdštejnského paláce, sídla Senátu Parlamentu České republiky. Společně s komplexem raně barokních budov Valdštejnského paláce vznikla v roce 1630 také jízdárna, kterou pro Albrechta z Valdštejna postavili italští architekti Andrea Spezza a Nicolo Sebregondi. Poté, co koncem 19. století přestala jízdárna sloužit svému účelu, pronajala si ji mladoboleslavská automobilová továrna Laurin & Klement, později Škodovy závody v Plzni a další. Od roku 2000 je objekt po rozsáhlé rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti a slouží jako výstavní prostory Národní galerie:

Na ostrůvku uprostřed bazénu stojí socha Herkula, kopie sochy od nizozemského sochaře Adriana de Vriese, který působil za vlády Rudolfa II. v Praze a jemuž Valdštejn svěřil uměleckou výzdobu zahrady. Ten vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen, avšak sochy byly v roce 1648 uloupeny švédskými vojsky a spolu s jinými sochařskými díly přemístěny do zahrad královského paláce v Drottningholmu. Teprve v letech 1910 –1913 byly pořízeny jejich kopie a zahrada byla jimi dozdobena.

Jdu se podívat k umělé krápníkové stěně s grottami (jeskyněmi). Při pohledu na umělé krápníky můžete s trochou fantazie vidět podivuhodná zvířata, příšery či pokřivené obličeje. Ano, je tady keška – virtuálka, jejímž úkolem je nalézt žabáka! 

Nedaleko krápníkové stěny se nachází sala terrena (italsky přízemní sál), otevřená architektonická stavba charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady. Její strop je ozdoben freskami, dělenými do tří sekvencí řeckého Olympu – uprostřed je Zeus s Hérou a Venuší, na jižní straně bohové Trójanů a na severní bohové Helénů. Medailony kolem Olympu znázorňují hrdiny Trójské války, jejíž tematika je i ve třech lunetách na čelní stěně. 

Valdštejnský palác je jednou z nejvýznamnějších staveb českého raného baroka. Areál včetně Valdštejnské zahrady a Valdštejnské jízdárny nechal vystavět v letech 1623–1630 Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna na místě Trčkovského paláce a dalších domů a zahrad. V současné době slouží palác jako sídlo Senátu Parlamentu České republiky:

Přes Malostranské náměstí mířím do Nerudovy ulice. Po pravé straně je na rohu známá pivnice U Kocoura, pak následuje pár domů, z nichž zaujme dům U Tří housliček, v němž bývala loutnařská a houslařská dílna. Od roku 1692 dům vlastnil houslařský rod Edlingerů, kteří znak řemesla – troje housle – umístili na průčelí domu kolem roku 1700 na památku tří generací houslařů, z jejichž rukou vycházely mistrovské nástroje do celého světa.

Další je Valkounský dům (čp. 211), původně gotický, později významně renesančně a nakonec barokně upravený. Jeho význam spočívá v tom, že jej vlastnil a přestavěl Jan Blažej Santini-Aichl, který jej za 3000 zlatých koupil roku 1705 a až do své smrti jej obýval. Santiniho vdova roku 1727 dům prodala za 4580 zlatých. Průčelí domu je pravidelně komponované, v přízemí je dvojice shodně plošně utvářených portálů vjezdu a obchodního výkladce:

Okna prvního patra jsou zdůrazněna nadokenními římsami. Bohaté barokní štukování je soustředěno na rámování oken, tvořené kromě šambrán tzv. suprafenestrami (ozdobnými prvky nad oknem pod římsou) a čabrakovými podokenními poli. Uprostřed fasády je nad okny druhého patra oválná štuková kartuše lemující malbu Panny Marie s Nejsvětější Trojicí. Průčelí domu vrcholí rozeklaným štítem, do něhož je vsazen mohutný vikýř s oválným oknem. V současné době dům slouží jako Hotel Nerudova 211.

Sousední třípatrový dům se nazývá U Zlaté číše podle domovního znamení v podobě kalichu v oválném terči. Patřilo zlatníkům a dům jím nechal opatřit zlatnický mistr Jan Schumann, domovní znamení mu na dům vymodeloval významný malostranský štukatér italského původu Jan Petr Palliardi. V přízemí je dvojice vstupních portálů – levý je renesanční s bosovaným kamenným ostěním, nad nímž je světlík s provlékanou, patrně barokní mříží, pravý portál je barokním výkladcem někdejšího krámu.

Na protější straně ulice stojí Morzinský palác (čp. 256/5), zvaný též Dům U Mouřenínů. Několik původních měšťanských domů středověkého původu bylo v letech 1713 a 1714 pro Václava hraběte z Morzinů přestavěno podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Morzinům patřil palác až do roku 1881, kdy přešel na rod Czerninů, konkrétně na jejich větev Czernin-Morzin. Ta jej v roce 1925 prodala Rumunskému království a od té doby je v něm velvyslanectví Rumunska.

V průčelí paláce je balkon, který podpírají postavy Maurů, známé ze znaku rodu Morzinů. Nad vstupními portály (vpravo je falešný, ospravedlněný snahou architekta zachovat souměrnost) jsou umístěna alegorická poprsí Den a Noc, které stejně jako alegorické sochy Čtyř dílů světa stojící na atice, jsou dílem Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

Když po pár metrech obrátíme pozornost znovu pravou stranu Nerudovy ulice, staneme před Kolowratským palácem (čp. 214/20), později zvaným Thunovský nebo Thun-Hohensteinský. Je součástí palácového komplexu, jehož druhou část tvoří renesanční Slavatovský palác. Vrcholně barokní jižní část nechal postavit podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichla Norbert Vincenc Libštejnský z Kolovrat (1696–1727). Je přitom možné, že Santini svůj více než deset let starý projekt upravil.

Na sochařské výzdobě portálu s heraldickými se podílel jeden z největších českých barokních sochařů Matyáš Bernard Braun. V roce 1729 přešel palác do majetku Thunů a v roce 1924 jej koupila italská vláda a zřídila zde své velvyslanectví, které je tu dodnes.

V těsném sousedství se nachází kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána, zvaný též U Kajetánů. Byl postaven spolu s klášterem theatinů (nazývaných někdy podle svého zakladatele kajetáni) na místě dvou původních domů při bývalé Strahovské bráně. Dokončen byl po více než pětadvaceti letech od zahájení přerušované výstavby.

Klášter a jeho učiliště sloužily především k výchově a duchovní kariéře šlechtický synů. Po zrušení kláštera v roce 1783 hrozila kostelu demolice, nakonec byl ale zachráněn a svěřen do správy náboženské matice. V refektáři kláštera provozoval Josef Kajetán Tyl v letech 1835–1837 české divadlo. V roce 1869 jej získali redemptoristé, kteří kostel zrenovovali a změnili jeho dosavadní patrocinium Panny Marie pod ochranou Božské prozřetelnosti a sv. Kajetána na současné. Redemptoristé zde působili až do dubna 1950, kdy proběhla Akce K, a pak kostel provozovala pražská arcidiecéze ve spolupráci s farností sv. Tomáše. V roce 2005 byl kostel redemptoristům vrácen, od srpna 2021 je ve správě Arcidiecézní charity Praha.

Kostel je jednolodní stavbou na křížovém půdorysu s polokruhovým půdorysem bočních kaplí a s kupolí v křížení. První projekt vytvořil roku 1679 italský architekt Guarino Guarini, stavbu prováděl pravděpodobně Giovanni Domenico Orsi. Jan Blažej Santini-Aichel se podílel na dokončení stavby roku 1706, provedl konkávně zvlněnou fasádu hlavního průčelí, ale především výrazně upravil řadu detailů v interiéru kostela. Nezaměnitelně santiniovským příspěvkem je unikátní samonosné točité schodiště vedoucí ze sakristie kostela do řádového domu kláštera, situovaného výše v hradčanském svahu.

Vybavení interiéru je převážně barokní a bylo obnoveno v letech 1969 až 1974. Hlavní oltář má dřevěnou zčásti štafírovanou (mramorovanou) architekturu.

Původní oltářní obraz nahradil v roce 1899 nový obraz Krista Spasitele od Josefa Mathausera, po stranách jsou sochy sv. Norberta a sv. Jana Nepomuckého z dílny Matěje Václava Jäckela a Ignáce Františa Veisse z roku 1724:

Levý boční oltář byl postaven nákladem Jeronýma hraběte Colloredo-Waldsee a jeho manželky Johanny Charlotty Karolíny hraběnky Kinské z Vchynic a Tetova. Barokní oltářní obraz představuje Pannu Marii s Ježíškem, kterou adorují sv. Ondřej Avellinský a sv. Filip Neri, na predele je ikona Panny Marie Matky ustavičné pomoci. V jejím pozlaceném rámu je vloženo více než šedesát relikvií svatých:

Také další boční oltáře a kazatelna si zasluhují pozornost, ale to už bych příliš zacházel do podrobností... Snad bych měl ještě zmínit, že moje prosba o zhlédnutí Santiniho samonosného točitého schodiště byla ve vší slušnosti, ale rázně odmítnuta...

Sestupuji dlouhým schodištěm ulicí Jánský vršek a odbočuji vpravo do Šporkovy ulice, kde se nachází pamětní deska, jejíž místění iniciovalo občanské sdružení „Putování za Santinim“. Odhalena byla 7. prosince 2015 ve výroční den úmrtí slavného barokního architekta.

Kolem Lobkovického paláce, v němž sídlí velvyslanectví Spolkové republiky Německo, stoupám Vlašskou ulici a dál zalesněným úbočím Petřína k soše Karla Hynka Máchy, kde se koná event vyznavačů geocachingu.

Následuje článek Anno libri – Karel Hynek Mácha