DP Krajem bitvy u Lipan

Po několika letech zase jednou na pochod do Českého Brodu

Musíme osobním vlakem, protože rychlíky v Českém Brodě nestaví. Výpravní budova byla postavena v letech 1927–1929 podle projektu architekta Jana E. Kouly, syna významného českobrodského architekta Jana Kouly, autora např. pavilonu Maroldova panorama v pražské Stromovce. Stavbu ve slohu geometrické moderny s prvky kubismu provedla pražská stavební firma Františka Jilemnického. Typickým prvkem pro tuto budovu je výrazné členění průčelí plastickými omítkovými pásy:

Než půjdeme na start, který je v přízemí budovy Městského úřadu a turistického informačního centra, navštěvujeme osvědčenou cukrárnu na náměstí, kafko musí být!

Z náměstí se vydáváme po červené turistické značce, přecházíme frekventovanou hlavní silnici a podél rybníku Podviňák s pomalu ožívajícím autokempem přicházíme do osady Zahrady. Od rozcestníku pokračujeme dál po silnici po naučné stezce Zahrady, která vede po břehu Mlýnského rybníka,...

... ale záhy ze silnice odbočuje vlevo po železné lávce přes potok, pokračuje po hrázi mezi rybníky a za rybníkem se napojuje na červenou turistickou značku vedoucí společně s naučnou stezkou Údolím Šembery.

Šembera je říčka, jejíž pramen je v lese Bukovina poblíž Vyžlovky v rybníčku Kopanina. Její tok měří 28 km a ústí do Výrovky nedaleko Zvěřínka na Nymbursku.

Přicházíme k turistickému přístřešku U sovy, kde je kontrola s malým občerstvením. Krátce posedíme a po vlastním značení pokračujeme do kopce až přijdeme do obce Přehvozdí. Tam přecházíme na modrou turistickou značku, po 2,5 km ji na dalším rozcestí měníme za červenou a odbočujeme ke hradu Tuchoraz. Tvrz na skále nad říčkou Šemberou vznikla někdy na přelomu 14. a 15. století za Petra z Klučova (†1419). V roce 1463 se dostala do majetku Mikuláše z Landštejna (1434–1485), který zahájil přestavbu malé tvrze na hrad, neboť již nevyhovovala jeho společenskému postavení.

Dalšími majiteli byli páni z Donín, Smiřičtí ze Smiřic a Lichtenštejnové. Od konce 70. let 16. století se hrad stal sídlem vrchnostenských úředníků, spravujících zdejší statky, protože panstvo pobývalo na zámku v Kostelci nad Černými lesy. V roce 1770 byl již hrad Tuchoraz natolik zchátralý, že byl z nařízení správy kosteleckého panství – až na vstupní věž – rozebrán a ze získaného materiálu byly zpevněny jezy a hráze rybníků v údolí Šembery. Když při prvním pozemkové reformě po roce 1919 přišli Lichtenštejnové o část pozemků svého kosteleckého panství, prodal v roce 1923 Jan II. z Lichtenštejna rozparcelovaný tuchorazský dvůr se zbytky hradu československému státu. Erár celý komplex obratem prodal do soukromého vlastnictví, ale v roce 1948 po znárodnění připadl zdejšímu Státnímu statku. V 70. letech 20. století převzal zbytky hradu Krajský ústav státní památkové péče a v 80. letech provedl opravu věže a její zpřístupnění veřejnosti.

V roce 1992 získala v restituci celý statek, jehož součástí jsou i pozůstatky hradu a hospodářského dvora, paní Markéta Grossová a celý areál zůstal až na výjimky uzavřený. Restituenti přivedli celý majetek nesprávným hospodařením k dražbě, ve které ho roku 2013 koupil Ing. František Vyšata (1938–2024) z rodiny významných tuchorazských ovocnářů. Nový majitel se pustil i přes pokročilý věk do náročné obnovy a přistoupil k opětovnému zpřístupnění památky.

Z tuchorazského hradu se dodnes dochovaly pouze zbytky starého gotického paláce, sklep původní tvrze v nádvoří, části obvodového zdiva s kvádrovým nárožím čtverhranné bašty opevnění na severní straně areálu a především hranolová věžová brána.

Jedná se o třípatrovou stavbu o výšce 20 metrů s téměř čtvercovým půdorysem, postavenou z velkých tesaných kvádrů. Horizontálními římsami je rozčleněna na přízemí, dvě patra a podstřeší. V přízemí je prolomena hrotitým vjezdem a stejně zaklenutou brankou pro pěší, které v minulosti zabezpečovaly již zaniklé padací mosty a suchý příkop. Nad vjezdem je umístěna pískovcová obdélná pamětní deska s memoriálním nápisem, umístěná v bohatě profilovaném rámu. V horní části desky je landštejnský erb a pod ním gotickými minuskulemi český nápis: LÉTA BOŽIEHO MCCCCLXXVII TATO VĚŽ DĚLÁNA JEST SKRZE NÁKLAD UROZENÉHO PANA PANA MIKULÁŠE Z LANDŠTEJNA NAJVYŠŠIEGO PISAŘE DESK ZEMSKÝCH KRÁLOVSTWIE ČESKÉHO A DĚLAL JEST MIST KWĚTOŇ. AMEN.

Místnost v prvním poschodí je přístupná ze šnekovitého schodiště pravoúhlým portálem s profilovaným ostěním. Je sklenutá valeně a osvětlují ji dvě jednokřídlá obdélná okénka od východu a západu.

Identickou dispozici má obytná síň ve druhém poschodí, osvětlená ze všech čtyř stran velkými obdélnými okny s kamennými kříži, z nichž tři mají ve výklencích kamenná sedadla:

Při západní straně věže, obrácené ke svahu, jsou pak vedle okna ještě dveře, vedoucí na arkýřovitý prevét (záchod), který je ke stěně objektu připevněn na krakorcích.

Při každé ze čtyř stěn této síně vystupují vysoké válcové patky, z nichž vyrůstají mělce vyžlabená žebra, která se navzájem protínají a utvářejí obkročnou hvězdovou klenbu:

Věž je dnes krytá barokní mansardovou střechou, máme možnost podívat se na konstrukci krovu:

Po prohlídce se vracíme na červeně značenou cestu a z osady Zahrady se vracíme do Českého Brodu stejnou cestou, jako jsme šli ráno.

Míjíme areál pivovaru, který se začal stavět postupně od roku 1861 na místě bývalého kamenolomu. Nejprve byly dokončeny ležácké sklepy, pivovar samotný byl otevřen v roce 1884. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl pivovar dnem 1. ledna 1949 znárodněn a do roku 1952 spravován Středočeskými pivovary n. p. V letech 1953 a 1954 patřil pod Benešovské pivovary n. p. a v letech 1955–1969 opět Středočeským pivovarům. Vařilo se zde mj. 10° výčepní světlé pivo, 12° světlý ležák a 14° tmavý speciál Granát.

Současný vlastník, společnost NOVETA–Pivovar Český Brod, s.r.o. pracuje od roku 1994 na postupné stavební obnově historického areálu pivovaru a navazuje na staletou tradici vaření piva v Českém Brodě. První zkušební várka byla uvařena 17. 12. 2018, tedy po 50 letech od uzavření pivovaru. Výroba byla zahájena v roce 2019.

Procházíme Jiráskovými sady kolem kostela Nejsvětější Trojice, postaveného po zrušení hřbitova u kostela sv. Gotharda v centru města. Jedná se o jednolodní renesanční stavbu, rekonstruovanou roku 1953, která slouží jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.

Renesanční zvonice z 60. let 16. století, postavená jako prostá hranolová stavba věžového charakteru, jejíž autentický vzhled částečně setřela přestavba v polovině 19. století. V roce 2002 byla zvonice restaurována.

V cíli si vyzvedáváme diplomy a protože máme tak akorát času dojít na nádraží, jen v rychlosti fotíme kostel sv. Gotharda a sousední zvonici. Původně románský kostel ze 12. století byl v 1. pololině 14. století přestavěn na gotickou trojlodní baziliku se dvěma věžemi v průčelí. V letech 1613–1614 byl renesančně opraven a v 18. stol. zbarokizován.

Hranolová dvoupatrová zvonice, která je součástí památkově chráněného areálu kostela sv. Gotharda, byla vytvořena ve 2. polovině 16. století. Vznikla na místě původní zvonice, jež byla zničena při vypálení kostela v průběhu husitských válek.