Anno libri – Karel Hynek Mácha

Event s pořadovým číslem 188 je součástí eventového streaku „300 eventů s Casanovou“ a je věnovaný Karlu Hynku Máchovi

Event se koná od 12.00 do 12.30 hod. před sochou básníka od J. V. Myslbeka v Praze v Petřínských sadech. Pomník vznikl na objednávku spolku Svatobor. Bronzová socha byla odlita v roce 1911 v závodě Pražské metalurgie, kamenické práce provedla firma J. Víšek, zahradní úravu F. Skalák. Pomník byl slavnostně odhalen 16. června 1912. Mácha je zobrazen ve výrazně prohnutém postoji se skloněnou hlavou, levým loktem se opírá o neobvykle tvaroný sokl, pravou ruku, ve které drží pero, má položenou na otevřený zápisník, v levé ruce svírá kytici šeříku, ke které se chystá přivonět. Mezi dvěma žulovým hranoly je deska s nápisem „Karel Hynek Mácha N 16. XI. 1810 Z 5. XII. 1836“. V levém rohu podstavce je umístěn vavřínový věnec z bronzu, z něhož visí stuha s reliéfním nápisem „Byl pozdní večer, první máj. “

          Mácha má štěstí,

          že je kamennej,

          jinak by už nestál,

          smíchy by řval

          a byl by v pase zlomenej.

Karel Hynek Mácha, vlastním jménem Ignác Mácha, se narodil 16. listopadu 1810 na Malé Straně. Byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se především lyricko-epickou poemou Máj (1836), jednou z nejvydávanějších českých knih. Otec Antonín byl mlynářský tovaryš a voják, matka Anna Marie pocházela z rodu českých hudebníků. Navštěvoval farní školu, piaristické gymnazium, později navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu, kde studoval i práva. Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu, učil se polsky. Navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna. Ochotnicky vystoupil v 16 divadelních hrách. Sám se také pokoušel o dramatickou tvorbu, žádnou divadelní hru však nedokončil. Mácha byl vášnivý cestovatel. Zvláštní půvab měly pro Máchu hrady a zříceniny. Psal si seznam „hradů spatřených“, který čítá na 90 položek. Jeho snoubenka Eleonora Šomková (Lori) mu porodila syna Karla Ludvíka, který se dožil pouze jednoho roku. Tři týdny před svatbou básník pomáhal s hašením požáru v Litoměřicích a pil vodu pro hašení, která nejspíš obsahovala paratyfy, což vedlo k básníkově smrti. Příčinou smrti je podle úřadů cholera. K. H. Mácha zemřel ve věku 25 let dne 6. listopadu 1836 v Litoměřicích, kde byly uloženy jeho ostatky. V roce 1938 byly exhumovány a převezeny na Vyšehradský hřbitov.

*  *  *

Příliš dlouho se na eventu nezdržuji, je tu moc lidí, kromě „kačerů“ samozřejmě množství návštěvníků, často cizinců. Oklikou mířím k Petřínské rozhledně, ale cestou od restaurace Nebozízek po úbočí Petřína mě zastavují dvě paní a lákají mě na prohlídku galerie umístěné v interiéru malého domku, kterému jsem nikdy nevěnoval pozornost (tedy pokud jsem vůbec někdy tudy šel...). Jde o někdejší obydlí zahradníka, který pečoval o Petřínské sady. Na jeho zdi je kromě několika masek umístěna imaginární uliční tabulka Reonova I.:

Uvnitř třípatrové budovy se nachází Magická jeskyně, galerie plná magických obrazů a plastik ve stylu l'art visionaire. Autorem všech děl je světově proslulý malíř, sochař a keramik Reon Argondian, který si vytvořil svou vlastní zemi, vybájenou Argondii, v níž to doslova hýří legendami a mýty.

Umělec, vlastním jménem Jan Zahradník, se narodil 21. července 1948 v Praze na Vyšehradě a již od útlého mládí inklinoval jednak k přírodě, jednak k malbě pastelem a olejem. Svůj první malířský stojan si pořídil z otcova fotografického stativu. Věnovat se výtvarnému studiu mu však z politických důvodů nebylo dopřáno, a tak se vyučil keramikem. V létě 1968 odjel na „tovaryšskou cestu“ do Itálie, kde se ukázalo, že daleko větší zájem než keramika vzbuzují jeho obrazy, které ve volném čase maluje. Tehdy začal své malby signovat jménem Reon a začal hlásat světu, že je posel Argondie. Zájem o jeho díla vzrůstal a začaly přicházely zakázky na restaurování obrazů starých mistrů. Nějaký čas žil ve Švýcarsku, vystavoval v Monaku, Belgii a Francii. V exilu si vytvořil svou vlastní snovou pohádkovou zemi, kterou soustavně zobrazuje ve svém díle, ať již prostřednictvím obrazů, soch, nebo keramiky.

Odebral se do Bretaně, kde ve zřícenině starého mlýna výtvarně realizoval své sny o pohádkové zemi Argondii. Zřídil zde Grotte magique, Magickou jeskyni, podobnou té, která později vznikla v Praze. Po čtvrt století se totiž Reon vrátil do své vlasti. Původní Magická jeskyně vznikla v roce 1996 v bývalé Malostranské pekárně pár metrů od Malostranské věže Karlova mostu. Její pětileté trvání je násilně ukončeno kvůli neshodám s majitelkou budovy. Novou Magickou jeskyni umělec otevřel na Petříně na jaře 2005. Jedná se nejen o galerii obrazů s množstvím originálních skulptur, ale o unikátní umělecké dílo samo o sobě. Své obrazy Reon výstižně nazývá okny do Argonie a sám se pasuje na krále, který má v ruce místo žezla malířský štětec.

Na plátnech je v mnoha barvách zachycen svět čarodějů, duchů, víl, jednorožců a dalších podivných tvorů, magických bytostí a rostlin s lidskou tváří, jejichž tajemství poodkrývají paprsky měkkého světla.

Obrazy jsou malovány renesanční technikou, kterou si Reon osvojil v mládí jako restaurátor obrazů starých mistrů ve švýcarském Lucernu. Jedná se o olejomalbu převážně vytvořenou ze tří vrstev na speciální dřevěné desce známé v Evropě pod názvem Medium, což je zkrácený název pro MDF desky (Medium Density Fiberboard) vyrobené z dřevěných vláken, lepidel a přísad, které jsou slisovány pod vysokým tlakem a teplotou, což jim dává homogenní strukturu. Mezi malbami jednotlivých vrstev je třeba dvou až šesti měsíců k dostatečnému proschnutí před aplikací další vrstvy malby. Obraz zůstává rozpracovaný asi rok v ateliéru, kde je ale rozmalováno několik dalších obrazů pro možnost návaznosti každodenní tvorby.

K uvolnění od této příliš zdlouhavé klasické techniky starých mistrů se Reon občas odpoutává malbou „a la prima“. Je to spontánní expresionistická malba bez podmaleb a přemaleb, jejíž realizace je možná dokud barvy nezačnou tuhnout, aby se zachovala živá svěžest a vyzařování exprese a síly této malby. Hlavně však nevyžaduje mnohaměsíční trpělivost k dohotovení obrazu, což na druhou stranu znemožňuje přesnější zkonkretizování a upřesnění detailu.

Expozice v horním patře

Jedním z exponátů je gauč, na němž podle informačního listu seděli mimo jiné Václav Havel, Václav Klaus, Juraj Jakubisko, Karel Gott, Lucie Bílá, Štěpán Rak, Květa Fialová, Vlastimil Harapes, Felix Slováček, ale také Franco Nero, Ritchie Blackmore z Deep Purple či Jimmy Page z Led Zeppelin a mnoho dalších: