Pochod kutnohorských havířů

Tentokrát poněkud nelogicky kolem Čáslavi...

Start pochodu je před nádražím a než dojdeme na náměstí Jana Žižky z Trocnova, zastavujeme se v cukrárně na takřka už nezbytné kafíčko:

Kolem raně gotické Otakarovy věže, která byla součástí městského opevnění, sestupujeme k Podměstskému rybníku a po zelené turistické značce míříme z města. Cesta vede proti toku potoka Brslenky a potom Hlubokého potoka, jejího přítoku. Míjíme rybníky Homolka, Jirsák,...

... a Trubný. Za polozbořeným Novým Dvorem zelenou značku opouštíme a po neznačené cestě přicházíme do Štrampouchu, součásti obce Žáky. Ta se rozkládá kolem silnice Čáslav–Zbýšov–Ledeč nad Sázavou, a tvoří ji čtyři částí – Žáky, Horní Štrampouch, Dolní Štrampouch a Chalupy. Založení obce Žáky spadá přibližně do roku 1142, kdy byl v Sedlci u Kutné Hory založen klášter a nadán mnoha dvory – mezi jinymi i dvorem Žáky. Klášter zde prý vybudoval školu pro novice, z čehož pochází název dvoru. Pstřil k němu i ovčín Štrampouch s původním názvem Steinbruch.

Z Horního Štrampouchu pokračujeme cestou po louce do osady Chalupy, kde stojí ruina větrného mlýna holandskeho typu. Kolem roku 1822 jej postavil tehdejší majitel panství Žáky markýz de Trasegnies, jenž měl patrně zkušenosti s mlýny ze své bývalé vlasti Holandska.

Nechal si na mlýn vypracovat netradiční návrh ve tvaru písmene T. Jádrem stavby měla být zděná okrouhlá věž, z níž na plánech symetricky vybíhají nižší přilehlé budovy, určené jako obydlí mlynáře a sklady. Toto uspořádání pravděpodobně nebylo realizováno, neboť i na nejstarší fotografii stojí pouze samostatná obytná stavba, jež k mlýnu přiléhá. Roku 1838 se jako vlastník uvádí kníže Vinzenz Karl Auersperg, majitel panství Žáky. Mlýn semlel v té době na dvou složeních s jedním pracovníkem 300 měřic ovsa ročně a byl pronajímán spolu s okolními panskými poli domkářům. Posledni zminka o činnosti mlýna je z roku 1873.

V roce 1911 se již uvádí jako rozpadlý, nicméně i dnes je zdivo ještě zachováno do výšky šesti metrů. V roce 1920–1922 koupil mlýn Josef Mysliveček od velkostatku ve Žlebech, mlýnské zařízení, tehdy ještě provozuschopné, bylo odvezeno do vodního mlýna ve Žlebech.

Z osady Chalupy se úzkou silničkou dostáváme do osady Dubina, odkud putujeme lesem nad údolím Klejnárky. Tato říčka, která přitéká od jihu a teče severmím až severozápadním směrem, je dlouhá čtyřicet kilometrů, cestou přijímá několik přítoků a u Starého Kolína ústí zleva do Labe. Počítáme s několikerým broděním, ale hned první mělký brod pohodlně přecházíme po kamenech. U dalšího, vzdáleného tři sta metrů, se už zouváme, stejně jako po 130 metrech u následujícího. Voda je osvěžující a na chodidla působí blahodárně. U dalšího brodu máme na vybranou – buď brodit, nebo pokračovat po levém břehu, po němž vede jen úzká pěšina. Na pravém břehu je široká cesta, ale přivedla by nás k dalšímu brodu, a tak si říkáme, že dvojí zouvání už stačilo. Hlubokým skalnatým údolím se dostáváme k jednoduché lávce z několika spojených menších kmenů, po které naposled přecházíme na pravý břeh Klejnárky:

Nachází se tu trampská osada Mustang,...

... kde se na chvíli se dávám do řeči s jedním zdejším. Říká, že poprvé tady byl v roce 1976, no – my poprvé a naposled v roce 1999...

Cesta stoupající do kopce nás přivádí do obce Březí, kde podle propozic čekáme na autobus, který nás odváží do Čáslavi. 

Cíl pochodu je v hostinci Na Fortně:

Venku pod slunečníkem, který posloužil jako deštník, jsme po dvou půllitrech Dačického přečkali poměrně vydatný déšť a na nádraží už došli bez použití deštníku.