Dvanáct dní na Ostrově věčného jara (VII)

Odpočinkový den ve Funchalu a přejezd do nového ubytování v Porto Moniz

Funchal je hlavní město Madeiry, autonomní oblasti Portugalska. Podle údajů z roku 2021 měl 105 795 obyvatel. Název města pochází od portugalského slova „funcho“, česky fenykl, protože v době jeho založení se tato aromatická rostlina hojně vyskytovala na pobřeží.

Autor: Coat of arms Sérgio HortaSVG Hurfer 

João Gonçalves Zarco, portugalský objevitel, který z pověření prince Jindřicha Mořeplavce (portugalsky Infante Dom Henrique o Navegador) znovuobjevil Madeiru, se spolu se svými lidmi usadil po roce 1418 v Camara de Lobos a v roce 1421 založil nedaleko osadu Funchal. Díky své geografické poloze a vhodnému umístění přístavu se toto místo stalo centrem rozvoje ostrova. Navíc tu do moře ústily tři malé říčky, jejichž voda se dala využít pro pohon cukerných mlýnů. V roce 1508 byl Funchal povýšen na město. Své městské paláce si tu stavěli velkostatkáři, kteří odtud na své latifundie jezdili pouze v létě. V souvislosti s rozvíjejícím se obchodem s cukrovou třtinou se ve Funchalu usazovali také bohatí italští a vlámští kupci, později zase angličtí obchodníci s vínem.

*  *  *

Nejprve krátce zastavujeme na okraji města u kostela Igreja Paroquial de São Gonçalo s krásným výhledem na město ...

... a pak odjíždíme na vytipované parkoviště. Nakonec ale necháváme auto nikoli na parkovišti, ale v uličce naproti, kde parkuje pár aut a jedno z nich právě vyjíždí. Nacházíme se v nejstarší části města, ve čtvrti zvané Zona Velha, Staré Město.

Procházíme úzkou Rua do Santa Maria, vůbec nejstarší ulicí ve městě. Dnes je plná nejrůznějších restaurací a hospůdek, v dobách objevitelských plaveb tady žilo chudší obyvatelstvo, rybáři, řemeslníci, nádeníci, původně v jednoduchých dřevěných domech se slaměnými střechami. Ty král Manuel I. kvůli nebezpečí požáru zakázal a nechal je nahradit domy kamennými s taškovými střechami. Ani z nich se ale nedochovalo prakticky nic. Výjimkou je žlutá oprýskaná pevnost sv. Jakuba, Fortaleza de São Tiago s typickými nárožními střílnami, budovaná narychlo od roku 1614 po pustočivém útoku pirátů a rozšiřovaná v 18. století. Sehrála důležitou obrannou roli ve městě, v různých obdobích sloužila jako vojenské kasárna, včetně britské okupace na počátku 19. století, a v letech 1992 až 2015 v ní sídlilo Muzeum současného umění.

Dnešní zástavba Starého Města pochází z 18. a 19. století a současný vzhled této čtvrti je výsledkem relativně nedávné rozsáhlé asanace.

Její součástí byl také projekt Arte Portas Abertas, Dveře umění otevřené, zahájený v roce 2010. Tehdy se tudy procházel José Maria Montero. Opuštěné obchody, zpustošené domy bez majitelů a nevlídná atmosféra města duchů na něj ten den tak zvláštně zapůsobily, že mu vnukly nápad. Nápad, který se proměnil v naprosto výjimečný umělecký projekt. José oslovil více než stovku madeirských umělců a dal jim jednoduché zadání – vybrat si jedny dveře a vytvořit na nich cokoliv je napadne. A tak se 161 dveří v roce 2010 proměnilo v originální umělecká díla. Nezůstalo jen u malování – někteří umělci použili i keramiku, sklo, kámen či kov. Dnes už tuto čtvrť zdobí více než 200 malovaných otevřených dveří, které do kdysi opuštěné části města přitáhly nový život a změnily ji k nepoznání.

Většina malovaných dveří je soustředěna na ulici Rua de Santa Maria, ale další jsou v klidnějších bočních uličkách, jako např. Rua dos Barreiros, Rua Portão São Tiago nebo Travessa do Pimenta.

Jinou zajímavostí je kaple sv. Těla, Capela do Corpo Santo, kterou na konci 15. století založilo bratrstvo rybářů, podporující své členy v nemoci a ve stáří, jež stavbu občas využívalo i jako špitál nebo dokonce porodnici. I  tato kaple je nově zrekonstruována. 

Pokračujeme ulicí směrem k západu, když tu se nad námi objeví kabina lanovky na vrch Monte, kam se také chceme podívat.

Odbočujeme k budově Mercado dos Lavradores, kam přinášejí své zboží pěstitelé květin, farmáři, rybáři a košíkáři na každodenní farmářské a rybářské trhy:

Budova této pestrobarevné a živé tržnice má tři poschodí, jež obklopují otevřené nádvoří:

V suterénu se nacházejí stoly s velkými pláty tuňáka a s vyrovnanými espadami, rybami s černou kůží, obrovskýma očima a ostrými zuby:

V patrech lze nakoupit neuvěřitelné množství druhů čerstvého ovoce a zeleniny,...

... květin, proutěného zboží, suvenýrů či madeirského vína a ponchy: 

Kolem kostela Panny Marie Karmelitské, Igreja de Nossa Senhora do Monte do Carmo, ze 17. století, který představuje směs baroka a manýrismu,...

... a přes náměstí Largo da Chafariz...

... přicházíme k hlavní funchalské katedrále Sé, která je jednou z mála staveb, které zůstaly od prvních dnů kolonizace ostrova téměř nedotčeny:

V 90. letech 15. století poslal král Manuel I. na Madeiru z pevniny architekta Pera Anese, který měl pracovat na návrhu katedrály. Ta byla dokončena roku 1514, věž byla dostavěna o čtyři roky později. Možná svým strohým zevnějškem stylu manuelské gotiky nezaujme na první pohled, ale bohatě zdobený interiér v mudéjarském slohu a zejména dřevěný maurský strop z cedrového dřeva už rozhodně za návštěvu stojí.

Presbyterium bylo zaklenuto gotickou síťovou klenbou na státní náklady z příkazu krále Manuela I. Úžasný je také gotický retábl (nástavec na oltářní menze) na hlavním oltáři:

Hlavní ulicí Avenida Arriaga se dostáváme k pomníku João Gonçalvese Zarca na Praça do Infante...

... a pokračujeme do Městské zahrady Jardim Municipal do Funchal, známé také jako Zahrada dony Amélie, na památku portugalské královny. Zahrada se vzácnými stromy, stále rozkvetlými keři a květinami má rozlohu přibližně 8 300 m². Po několik staletí stál v tomto prostoru klášter São Francisco a v jedné ze zahradních cest se dochoval mramorový erb portugalských františkánů ze 17. století:

Výstavba zahrady začala v srpnu 1880, první rostliny byly přivezeny z Paříže a Porta. Zahrada se pyšní velkou rozmanitostí rostlin z různých koutů světa,...

... je zde také malé jezírko obývané labutěmi a kachnami, s fontánami a mramorovou sochou známou jako „Chlapci“.

Druhým parkem, který navštěvujeme, je Park sv. Kateřiny, Parque de Santa Catarina:

Má rozlohu 3,6 ha a také tady je toho hodně k vidění:

Plod monstery

Strelicie královská

Kalokvět je původem z jižní Afriky

Obdivujeme výhled na Funchal přes jezírko s vodotrysky...

... a také výhled na moře s kotvící obří výletní lodí:

V dolní části parku je kaple sv. Kateřiny, capela Santa Catarina, z roku 1425, postavená na objednávku manželky Joãoa Gonçalvese Zarca:

Opodál stojí socha mořeplavce Kryštofa Kolumba...

... a přímo pod schodištěm z parku – v blízkostri admirality – je socha prince Jindřicha Mořeplavce, Infante Dom Henrique o Navegador:

Po krásně upravené nábřežní promenádě Avenida do Mar se záhony a stromy, obohacené o různé moderní plastiky se kolem pevnosti sv. Vavřince, Forte de São Lourenço...

... a dolní stanice kabinové lanovky na Monte vracíme k autu. Na severu nad Funchalem jsou mraky hodně nízko, předpokládáme, že v městečku Monte (portugalsky „hora“) ležícím ve svahu nad Funchalem, prší. Navštívit je ale chceme! A tak usedáme do auta a mnoha serpentinami stoupáme do kopce – a do mraků! Odbočujeme na malé parkoviště a dobu sedíme v autě. Pršet nepřestává, takže si bereme deštníky nebo pláštěnky a jdeme ke kostelu Nossa Senhora do Monte. Překvapuje nás, kolik je tam lidí.

Panna Marie z Monte je patronkou ostrova a počátky jejího kultu sahají až do konce 15. století. Tehdy se tu – asi kilometr nad místem dnešního kostela – zjevila dva dny po sobě malé dceři pastýřů dívka, která si s ní hrála a pokaždé jí darovala balíček s jídlem. Když třetího dne dívku sledoval její otec, aby zjistil, od koho v opuštěné krajině jídlo dostává, spatřil na kameni malou sošku Panny Marie – a dcera mu potvrdila, že to je ona dívka z předešlých dnů.

Soška oblečená do krásných šatiček stojí na hlavním oltáři kostela, jehož dnešní podoba začala vznikat v roce 1741, ale protože o sedm let později zasáhlo Madeiru zemětřesení, které práce nadlouho zastavilo, byl dokončený až v roce 1818. Autorem kostela je Adam Goncalves Ferreira, který spolu se sestrou-dvojčetem, byli prvními dětmi narozenými na Madeiře. 

Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna se tu koná romaria, pouť, která je největší náboženskou slavností na ostrově. Na mši a procesí, procházející se zázračnou soškou městečkem, sjíždějí lidé z celé Madeiry. Kajícníci lezou ve zmíněný den po kolenou po 74 schodech a uctívají tak malou sošku Panny Marie ve stříbrném tabernáklu na hlavním oltáři.

Dalším mimořádným dnem v životě Monte je 1. duben, kdy sem míří především monarchisté ze střední Evropy. Jde totiž o výroční den úmrtí Karla I., posledního rakouského císaře a také krále českého (jako Karel III. ale nebyl ale korunován) i uherského (jako Karel IV.).

Na rakouský trůn nastoupil po smrti Františka Josefa I. v listopadu 1916. Nikdy neabdikoval, po skončení první světové války odešel do Švýcarska, po dvou pokusech obnovit monarchii přenejmenším v Uhersku byl zatčen a na britském křižníku Carddiff odvezen do exilu na Madeiru, kde přistál 19. 11. 1921. Nejprve žil s manželkou Zitou Bourbonsko-Parmskou přímo ve Funchalu ve vile Vittória patřící k hotelu Reid´s, záhy mu však došly finance a musel využít nabídky na bezplatné užívání letní vily funchalského bankéře Luise da Rocha Machado v Monte, známé dnes jako Quinta Jardins do Imperator. Zemřel ani ne dva měsíce poté, co se do ní v druhé polovině února 1922 celá rodina už i s dětmi přestěhovala. Vila je dnes nepřístupná, prohlédnout si lze jen zahradu kolem ní. To však v tomhle dešti nepřipadá v úvahu...

Skříňka s ostatky posledního habsburského císaře je umístěna v levé postranní kapli:

Po vatikánském blahořečení byla před vchodem do kostela postavena socha Karla I.:

Vracíme se k autu, vyjíždíme z parkoviště, ale úzká, prudce se svažující ulička je zatarasená. Řidiči (carreiros) v tradičním bílém oblečení se slamáky uklízejí v dešti svoje proutěné sáně, v nichž za lepšího počasí svážejí turisty po  klikaté trase strmými ulikami dolů do Livramenta:

Pomocí svých bot (často s pneumatikovými podrážkami) brzdí a manévrují sáněmi, které mohou dosáhnout rychlosti až 30 km/h, takže to není pomalá, vyhlídková jízda. Tato tradice sahá až do 19. století, kdy obyvatelé Monte potřebovali rychlý a pohodlný způsob, jak se dostat dolů do města. Tehdy přišli s nápadem využít proutěné sáně na dřevěných ližinách, které jedou po silnici z kopce.

Opouštíme Funchal a odjíždíme do městečka Porto Moniz, ležícího na samém severozápadním cípu Madeiry, kde máme zajištěné bydlení na několik dalších dní.

Následuje článek Dvanáct dní na Ostrově věčného jara (VIII).