Z Chotěboře na zámek Maleč

Turisticko-geocachingová akce 

Letos, tedy v roce 2026, si připomínáme 150. výročí úmrtí Františka Palackého. Turistický pochod z Chotěboře na zámek v Malči je jedním z osmi zastavení na místech úzce spjatých s jeho životem a dílem. Z honby za turistickými odznaky už jsem před pár lety vyrostl, a tak mě nový tematický turistický záznamník nechává klidným, stejně jako řada s těmito akcemi spojených absolventských turistických vizitek a dalších suvenýrů. Z celé série jsem se zúčastnil jen dubnové akce v mé milované Třeboni, o které se můžete na tomto blogu dočíst zde.

František Palacký (*14. 6. 1798 Hodslavice, †26. 5. 1876 Praha) byl český historik, filozof a politik, zakladatel novodobého českého dějepisectví, organizátor české vědy, kulturního a společenského života, ideolog českého národního obrození. Narodil se v chudé chalupě, ale díky své nezměrné vůli a nadšení, odpovědnosti, poctivosti a nezištné oddanosti své vlasti se stal jednou z nejvýznamnějších osobností našich dějin 19. století. Charismatický Čech a Evropan, který formoval svou dobu významněji než všichni ostatní a požíval velké autority a úcty národa. Autor významného díla Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, „Otec národa“, jehož jméno nesou stovky ulic a náměstí, v Praze mu byl zbudován monumentální pomník (na Palackého náměstí na severním předmostí Palackého mostu) a jeho tvář je na tisícikorunové bankovce.

Start turistického pochodu pořádaného KČT, odborem GeoCesty Štoky je před nádražím v Chotěboři. Na budově je umístěna pamětní deska rodáka, s jehož jménem se dnes ještě setkáme:

Přihlašujeme se na trasu 12 km a vyrážíme na chotěbořské náměstí. Razítková kontrola je v nově (před měsícem!) otevřeném Městském muzeu Chotěboř, které sídlí spolu s přestěhovaným „íčkem“ ve společné budově. Za jeho návštěvu platíme mimořádné vstupné ve výši jedné padesátikorunové mince. 

Muzeum bylo v Chotěboři založeno v roce 1885. Od roku 1952 sídlilo na zámku, jenže ten byl v roce 1992 v rámci restitucí vrácen rodu Dobrzenských, a tak se muselo ze zámku v roce 2022 odstěhovat. Město mezitím v roce 2019 zakoupilo pro nové sídlo muzea secesní budovu bývalé pošty na náměstí T. G. Masaryka, od roku 2024 probíhala její rekonstrukce a chystaly se muzejní prostory.

V třípodlažní budově se nacházejí dvě stálé expozice a prostory pro dočasné výstavy, věnované výtvarnému umění, architektuře a místní historii. Místnost s věžičkou slouží návštěvníkům muzea k posezení a odpočinku a jako hernička pro děti.

Centrálním prvkem expozice Podél řeky Doubravy je projekce na model řeky Doubravy a jejího okolí, která ukazuje proměny krajiny s využitím animovaných prvků a historických obrazových dokumentů.

Nezvyklý pohled nabízí průlet nad údolím Doubravy. Další části jsou zaměřené na geologii a představují výběr ze sbírky zkamenělin, hornin a minerálů a ukázky vrtných jader. Expozici doplňuje archivní film zachycující údolí před sto lety, animace o průběhu vodního toku a rané historii osídlení oblasti a hra zaměřená na zvířata a rostliny v okolí řeky. 

Expozice Dějiny Chotěboře umístěná v podkroví budovy je zaměřena na vývoj města a okolí od pravěku do současnosti:

Množství sbírkových předmětů opět doplňují animace, jež popisují přelomové historické události na příběhu jednotlivých osob. V centrální části se nachází velkoplošná animace o vývoji podoby města, promítaná na podlahu. Expozici zakončuje zamyšlení nad současným městem a jeho směřování v podání chotěbořských gymnazistů.

Výstava Zdenek Rykr v Chotěboři představuje dílo avantgardního malíře a grafika, chotěbořského rodáka. Kromě uměleckých děl (zejména obrazy a kresby)...

... je součástí výstavy také dokumentační materiál, mimo jiné korespondence či fotografie z rodinného alba. Výstava se dotýká odkazu umělcova otce Otakara Rykra, který muzeu odkázal sbírku svého syna v závěti – kolekce se tak stala součástí sbírky muzea v roce 1956. Bylo to i díky tomu, že chotěbořské muzeum slíbilo zřídit stálou expozici Rykrova díla. Výstava ukazuje způsoby nakládání s tímto dílem v průběhu let, ovlivněné společenskou a politickou situací dané doby. V Městském muzeu Chotěboř je uložena druhá nejvýznamnější sbírka děl Zdenka Rykra. U příležitosti nového otevření muzea je představen nově zpracovaný příběh této sbírky a nabízí po řadě let komplexní pohled na jeho dílo. Výstava je připravená na základě odborného průzkumu, zpracovaného v publikaci Zdenek Rykr v Chotěboři (kterou muzeum vydalo v roce 2023). Součástí výstavy je zápůjčka asambláží z Národní galerie Praha, které byly původní části odkazu Otakara Rykra muzeu, a také dětské kresby Zdenka Rykra z Regionálního muzea v Kolíně, kde je uložena další část pozůstalosti po umělci. Dokumentaci a korespondenci zapůjčil Státní okresní archiv Havlíčkův Brod.

Zdenek Rykr (1900–1940) pracoval celý život jako reklamní grafik, díky čemuž získal existenční jistotu a ve své volné tvorbě mohl být zcela svobodný a nezávislý na prodejích a kritickém hodnocení. Nejznámnější je jeho spolupráce s čokoládovnou Orion-Maršner, která začala již v roce 1921, kdy mu bylo jednadvacet let, mezi jeho klienty ale patřily i firmy jako automobilka Horch, výrobce elektrických článků a baterií Palaba či Baťa. Navrhoval také plakáty pro různé kolínské spolky, výstavy, karnevaly či slavnosti nebo plakáty propagující Československo jako turistickou destinaci. K jeho reklamním zakázkám patřily i výklady a výstavní architektura. Pomohl tak definovat, co znamená práce firemního reklamního grafika. Další podrobnosti se můžete na tomto blogu dočíst zde.

*  *  *

Červená turistická značka mě vyprovází z města do přírody. Míjím kapli sv. Anny vystavěnou v roce 1902 na místě původní malé kapličky podle návrhu Františka Krumla a přicházím ke skalám s názvem Koukalky (510 m). Jméno dostaly podle Václava Koukala, kterému zde v 16. století patřily pozemky. 

Ač jsem podle GPSky stál přímo na místě, najít kešku se mi nepodařilo, a tak po chvíli marného hledání pokračuji dál. Cesta klesá do údolí Doubravy, konkrétně k Hornímu Mlýnu, který dnes slouží jako soukromá základní škola a lesní mateřská školka. Na jejích webových stránkách se píše, že škola „... svým pedagogickým zaměřením vychází z principů waldorfské pedagogiky“. Fotím si pamětní desku a mizím pryč dříve, než mě bude někdo vyhazovat...

Od roku 1853 mlýn provozovali František a Kateřina Herrmannovi. Těm se zde 12. srpna 1854 narodilo v pořadí již třinácté dítě – Ignác Václav, který zhruba do svých dvaceti let používal český ekvivalent Hynek. Teprve na popud Jana Nerudy začal používat své pravé křestní jméno, ovšem v archaické verzi Ignát. Jeho rodiče se vydali hledat štěstí do Ameriky, ale brzy se vrátili. Rodina se usadila u Hradce Králové, kde otec pracoval jako advokátní písař. Do školy začal chodit v Hradci Králové, po prvním ročníku dymnázi a odešel roku 1868 do Prahy, kde se vyučil kupeckým příručím (1871) a stal se obchodním cestujícím. Pak dělal na několika místech (mj. i v nakladatelství Jana Otty), byl úředníkem, později pokladníkem a od roku 1885 i redaktorem Národních listů. V Praze pronikal mezi literáty a žurnalisty. Prosadil se jako redaktor humoristických časopisů. V roce 1882 založil a sám několik desítek let redigoval časopis Švanda dudák. Příspíval do řady časopisů (Humoristické listy, Květy, Národní listy, Paleček), byl velice aktivní v mnohých kulturních institucích (Umělecká beseda, Světozor aj.) Od roku 1888 byl předsedou spolku Máj. Proslavil se svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí – U snědeného krámu, Otec Kondelík a ženich Vejvara, který měl velký úspěch a Herrmann napsal pokračování Tchán Kondelík a zeť Vejvara.

Zemřel 8. července 1935 v Řevnicích, kde měl svůj letní byt a tam je také pohřben. Jeho pomník se sochou v nadživotní velikosti stojí v Chotěboři u kruhového objezdu.

*  *  *

Zelená turistická značka vede zpočátku po silnici, ale u Dolního Mlýnu...

... odbočuje na lesní cestu po levém břehu Doubravy. Následuje krátké, ale poměrně prudké stoupání k lesní cestě, která se u hájenky mění v úzkou asfaltku, jež mě přivádí do Libické Lhotky. Po silnici přicházím do Libice nad Doubravou a těším se, že hospoda U Bambuchů bude otevřená a dám si pivko:

Po krátkém posezení pokračuji v cestě a kvůli pár snímkům se zastavuji před zámkem. Nechal jej postavit Václav Rudolf Haugvic po roce 1709 (první zmínka je z roku 1719). V roce 1775 koupil Libici nad Doubravou Antonín Leopold Boleslavký z Rittersteinu a jeho syn Benedikt ji roku 1788 popvýšil na městečko. Poslední mužský člen rodu Benedikt v letech 1862–1864 zámek zásadně novogoticky přestavěl ve slohu windsorské gotiky, mimo jiné jej rozšířil o severní trakt (původní hospodářské křídlo) a třípatrovou věž (z původní obdélné budovy zůstalo jen obvodové zdivo a klenby v přízemí). Autorem novogotické přestavby byl pravděpodobně architekt Karel Šel.

Erb Boleslavských je na štítu k vidění dodnes:

Po roce 1907, za majitele Karla Gürtlera z Kleebornu, byla před vstupní halu z nádvoří přistavěna předsíň. Po baronu Kleebornovi, který zemřel v roce 1924, podědila zdejší velkostatek jeho sestra Eugenie Girtler z Kleebornu a 1. června 1925 ho prodala následujícím občanům: Ing. Jar. Hostanovi, majiteli velkostatku ve Spačicích, Aloisu Hostanovi, presidentu soudu v Košicích a Bohumile Firkušné, choti hostinského z Chotěboře. Zámek zůstal proto neobydlen. V meziválečném období se dostal do rukou soukromých hospodářů, po roce 1948 byl znárodněn a připadl obci. Nejprve sloužil jako internát a učiliště, později se do něj nastěhoval místní národní výbor, pošta a lékař. Po sametové revoluci byl vrácen potomkům Jaroslava Hostana, jeho rekonstrukce však vyžadovala obrovské investice, takže se jej rozhodli prodat. Nastalo smutné období, noví majitelé o něj nejevili velký zájem a tak začal chátrat. Změna nastala až v roce 2008, kdy zámek zakoupila společnost Archatt a začala s postupnými opravami.

*  *  *

Libici opouštím po žluté turistické značce, která záhy odbočuje ze silnice ke kamenné plastice, kterou její autor havlíčkobrodský akademický sochař Radomír Dvořák pojmenoval Zemská brána:

Symbolizuje průchod časem a krajinou a odkazuje na historii starobylé Liběcké stezky. Slavnostně odhalena byla v sobotu 3. září 2025, byl jsem u toho, takže si o tom můžete na tomto blogu přečíst zde. 

Polní cestou přicházím do vesnice Hranice a pak stále po žluté turistické značce do Malče, kde je u zámku cíl pochodu. Už od desáté probíhaly na zámku co hodinu komentované prohlídky Památníku Františka Ladislava Riegra a Františka Palackého za doprovodu majitele zámku a praprapravnuka Palackého Václava Macháčka-Riegra. Na prohlídky bylo ovšem nutné se předem zaregistrovat, což jsem záměrně neudělal, neboť jsem těžko odhadoval svůj příchod a možnost návratu autobusem do Chotěboře.

Sedím tedy před krámkem s DOBROtami u piva a čekám na příjezd autobusu. Hlavní organizátor Martin Pluhař na svých stránkách napsal: „Pět minut před třetí stálo na refýži před zámkem na osmdesát turistů. Vtipkoval jsem, že není vhodné nastupovat mezi prvními, protože ti první budou těmi posledními vytlačeni zadními dveřmi zase zpět na ostrůvek. Vtipkoval jsem, ale dobrý pocit jsem z toho neměl. Přesto se do autobusu natlačili všichni, leč autobus odjížděl se značným zpožděním a vlakové přípoje v Chotěboři údajně nestihl.“

To je pravda, vlak na Havlíčkův Brod se dal do pohybu v okamžiku, kdy jsme přijížděli k nádražní budově... Žádné neštěstí to ale nebylo, sluníčko svítilo a další vlak jel už za hodinu.