Zemská brána u Libice nad Dubravou

Dostal jsem od Radka Dvořáka pozvánku, takže o tom, co po akci ANNO LIBRI a Havlíčkobrodské padesátce s pozdním odpolednem, bylo rozhodnuto

Zemská brána – ANTE PORTAS, tak nazval svoje nejnovější dílo symbolizující průchod časem i krajinou havlíčkobrodský sochař Radomír Dvořák (*1955), autor známý především Národním památníkem odposlechu umístěným ve třech zatopených žulových lomech u Lipnice nad Sázavou, který se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst v regionu.

Brána stojí na úbočí kopce Hradiště na vyvýšeném místě s krásným výhledem do okolní krajiny (zvláště na jih a jihovýchod), a tak je nejen uměleckým dílem, ale i atraktivním turistickým cílem. Má sloužit jako pomyslné setkávací místo lidí, kteří se vydávají objevovat krásy Vysočiny a zde najdou prostor k zastavení, zamyšlení i odpočinku. Z Libice nad Doubravou vás sem dovede žlutá turistická značka.

Dílo tvoří dvě mohutné vertikály evokující tvary lidských profilů. Společně vytvářejí symbolický oblouk – bránu mezi zeměmi, lidmi i epochami. Základním materiálem je lipnická žula modrá, na symbol lev/orlice sochař použil horeckou žulu melír (modrá/žlutá):

Výška monumentální plastiky je 333 cm, hmotnost činí 20 tun. Autor návrhu a sochařské realizace je zmíněn v úvodu, výrobu polotovarů, montáž a adjustaci na místě zajišťovala firma Granit Lipnice, v jejímž lomu má sochař svůj „ateliér“. Investorem díla byl městys Libice nad Doubravou s přispěním Ministerstva pro místní rozvoj.

Slavnostního odhalení Zemské brány, které se konalo v sobotu 6. září 2025, se mimo jiné zúčastnili – a u mikrofonu vystřídali – hejtman Kraje Vysočina, starosta Libice nad Doubravou...

... a samozřejmě Radomír Dvořák, který ke vzniku Zemské brány podal vysvětlení: 

„Nevíme, jak Zemská brána ve středověku vypadala, zda vůbec měla nějaké, alespoň symbolické zhmotnění, třeba v podobě dřevěné konstrukce. Zda to nebylo jen slovo pro označení strážního a obranného stanoviště. Vize Brány, kterou jsem výtvarně rozvíjel a přetvářel od roku 1979, usiluje o vyjádření subjektivní i obecné představy a symboliky Brány. Velkým impulsem pro pokračování v práci na tomto letitém projektu ležícím v šuplíku pro mě byl článek Petra Hejhala Zemské brány na Českomoravské vrchovině? ve vlastivědném sborníku Havlíčkobrodsko č. 24, kde autor na základě etymologie místních jmen (toponym) lokalizuje pravděpodobné zemské brány na Vysočině.

Od figurálního konceptu jsem se přiklonil ke geometrickému řešení – k symbolické bráně tvořené vrstvením podlouhlých hranolů zakončených architektonickými prvky – nárožními hlavami strážců a strážkyň brány. Sochařské dílo Zemská brána na Liběcké stezce (spojnice Brno-Záboří nad Labem-Čáslav) nestojí přímo na linii zemské hranice. Tu tvořil prales široký kolem třiceti kilometrů, ve kterém bylo zakázáno těžit dřevo, usazovat se a budovat nové cesty. U Libice stezka opouštěla průsek (na šíři soumara) tímto jinak neprostupným porostem. Zrcadlově se ke zdejší bráně předpokládá existence Brány na moravské straně u Žďáru nad Sázavou. Stezka sloužila především jako obchodní, ale brány a další pozorovatelny na ní měly také strážní roli. V případě, že lesem táhl nepřítel, místní malá posádka rychle zorganizovala skácení několika desítek stromů do průseku, a to korunami proti směru útoku. Ten byl tak podstatně zpomalen, což umožnilo příchod většího počtu obránců hranice z vnitrozemí (zemská hotovost). Ve 13. století byly zemské brány nahrazeny rychle se rozvíjející soustavou hradů a měst.“ 

Podle sochařových slov mu Libice nad Doubravou nabídla a poskytla pro dílo úžasné místo, které důvěrně znal už od gymnazijních let, o kterém celá léta snil, ale o které si vůbec netroufal říct. Hotový zázrak!