Tři akce za dva dny

Je to tak, za dva dny jsem stihli absolvovat tři turistické akce

Autem se vydáváme do Rousínova, kam jsme dorážíme krátce po sedmé hodině ráno. Na náměstí, hned naproti kostelu je start DP Drahanskou vrchovinou. Tou vedla padesátikilometrová trasa, náročná ale krásná, vesměs po lesních cestách. Na pivo se zastavujeme v hostinci U Stupárků v Ochozu. Jarda se nechává inspirovat nápisem namalovaným na stěně: 

          Po moravském vínku

          stojí vám jen chvilku,

          po ochozské slivovici

          roztrhá vám nohavici.

Na poslední kontrole nám bodrý Moravák radí, kudy máme jít, abychom se přes louku dostali „suchó nohó“. To se nám sice podařilo, ovšem následující výstup do kopce už je něco jiného. Cesta rozrajtovaná v důsledku těžby dřeva, hluboké koleje od lakatošů, voda a bláto, mnohde rafinovaně ukryté vrstvou spadaného listí.

V závěru pochodu se zastavujeme v Olšanech, na farmě populárního Bolka Polívky. Chvíli sedíme v restauraci, kde se natáčejí Bolkoviny, a pak pokračujeme v cestě přes Habrovany do Rousínova. Do cíle přicházíme už za tmy, ale jít spát nepřipadá v úvahu – ve 22 hodin nás čeká přesun na další akci do Kostelce na Hané. Zbývající čas tedy trávíme částečně v cíli a částečně v restauraci U Benešů na rousínovském náměstí. Pěkně jsme se tam rozseděli, takže návrat k autu vypadá, jako bychom byli po obrně.

Cesta nám trvá asi hodinu. Kostelec na Hané je rodištěm inspirátora selského povstání na Kouřimsku, čáslavského kaplana pod obojí Matouše Ulického, kterému byla v roce 1627 v Čáslavi „ruka uťata a tělo rozčtvrceno“, jak se píše na jeho pomníku před čáslavským kostelem. Narodil se tady také sochař Karel Otáhal a v letech 1939–1958 tu žil básník Petr Bezruč.

Zastavuji na parkovišti před Hanáckou restaurací. Vcházíme dovnitř a vidíme, že pár nám podobných nadšenců tu již sedí. Netrvá dlouho a osobně se seznamuji s  Bobem Pacholíkem, hlavním organizátorem a předsedou prostějovského Klubu nočních turistů. Jak už název napovídá, je to parta recesistů, která má svého předsedu, samozvaného předsedu a stínového předsedu. V průběhu roku pořádají roztodivné akce a Zimní výstup na Kosíř a jarní sestup z Kosíře je jednou z nich.

„Zažeňte jarní únavu s Klubem nočních turistů!“ To je mottem této několikaleté akce a Bob Pacholík k tomu podává naprosto logické a vyčerpávající vysvětlení. „Kdy na nás přichází jarní únava je vcelku jasné, její účinky na náš organismus, způsobené údajně nedostatkem vitamínů v těle, nedostatkem slunečního svitu v zimě a též nedostatkem pohybu, odeznívají přibližně s příchodem léta. Návodů, co dělat, abychom se přes den nepohybovali jako mátohy, je jistě více. Doporučuji jeden, který již několik let praktikují prostějovští noční turisté. Bojují proti únavě únavou! Charakteristické pro jarní únavu totiž je, že ač znaveni, nevíme vlastně proč. Unavíme-li se tělesnou námahou zcela vědomě, únava jarní nemá v předem zdecimovaném organismu místa.“

Slavnostní zahájení akce se koná v Městském kulturním středisku, v jehož výstavním sále je současně instalována výstava barevných fotografií Kosíře od Boba Pacholíka. Úvod obstarává Velké noční trio Malou noční hudbou, která do předstartovní atmosféry zapadá díky vysvětlení, že Mozart o ní prohlásil „Moji noční turisté mi rozumějí.“ Následuje řada vystoupení, nejprve Miloše Qapila na téma 65 let KČT v Prostějově, pak výstup s kosou Petra Nováka a nakonec vlastní výstup s baterkami na Velký Kosíř. Jeho výška 442 metrů nad mořem se na první pohled zdá směšná, ovšem v hanácké rovině rozprostírající se široko daleko představuje převýšení dvě stě metrů na poměrně krátké vzdálenosti slušný sportovní výkon. Místními je humorně nazýván „Hanácké Mont Blanc“. 
Přicházíme na vrchol, nedaleko rozcestníku s vrcholovou knihou plápolá oheň, před nímž Bob krátkým proslovem zahajuje ve 2 hodiny 46 minut a 7 vteřin oslavu jarní rovnodennosti.

Sestup, jak už sestupy bývají, byl náročnější než výstup. Protestují především naše kolena, mající za sebou z předcházejícího dne padesát kilometrů. Prudké klesání, neznámý terén a k tomu tma, v níž všechny lesní cesty vypadají stejně – jaký div, že záhy bloudíme? Jisté je jen to, že musíme jít stále s kopce. Naštěstí Vašek s Pavlínou nechali auto stát jinde než já, takže když nechtíc přicházíme do nějaké vesnice, jako na zavolanou tam stojí jejich felda. Odvážejí nás do Kostelce a jedou domů. 

Náš problém, kde strávit zbytek noci, řešíme přejezdem přes Prostějov a Olomouc do Lhoty nad Moravou. Je krátce před pátou, když zastavuji před hospodou Pod lipou. Sotva půldruhahodinový spánek vsedě v autě nám musel stačit. Tedy – jak komu. Se Standou vylézáme po šesté hodině z auta a jdeme se projít do nejbližší vesnice. Cestou se zastavujeme na břehu jezera vzniklého těžbou štěrkopísků. Rozkládá se na ploše 95 km2, je hluboké 20 metrů a má krásně čistou vodu. Po třech kilometrech přicházíme do vsi jménem Náklo. Má zajímavý kostel sv. Jiří s renesanční atikovou věží připomínající slovenské nebo italské kostely. Brána na starý hřbitov rozprostírající se kolem kostela je ze zajímavých kamenů připomínajících travertin.

Vracíme se k autu, budíme zbývající dva nocležníky, a pak vzhůru na 1. ročník turistického pochodu s poněkud zavádějícím názvem Setkání s pivem. Pochod je organizován jako hvězdicový s cílem v hostinci Pod lipou. 

Kontroly neexistují, je na každém turistovi, aby si navrhl trasu podle svého uvážení a počet absolvovaných kilometrů nahlásil v cíli pořadatelům. My jsme si naplánovali asi patnáctikilometrový okruh lužním lesem do Litovle a zpět. Vzhledem k tomu, co již máme za sebou, to je trasa přiměřená, navíc od rána drobně, ale vytrvale prší. 

Lhota nad Moravou vznikla v 15. století u nedalekého panského vodního mlýna. V roce 1911 byl přestavěn na pilu, v níž byla později zavedena výroba parket a kancelářského nábytku. Dnes je provozem Severomoravských dřevařských závodů, stojí na konci vsi a míjíme ji, když vyrážíme směrem na Střeň. Ve Lhotě nad Moravou se narodil MUC. Jan Opletal (1914–1939), první oběť nacistů z řad studentstva. Demonstrace po jeho pohřbu se stala záminkou k uzavření českých vysokých škol 17. ll. 1939. Tento den byl prohlášen Dnem studentstva a padesát let později se stal počátkem sametové revoluce.

Po návratu nás čeká posezení ve zmíněném hostinci Pod lipou na vepřových hodech a pak návrat domů. Je neméně náročný, alespoň pro mě jako řidiče. Probdělá noc je znát, chce se mi spát čím dál víc. Na parkovišti u Rohlenky zastavuji a dávám si dvacet. Opravdu – dvacet minut spánku mi stačí a dál už jedu bez přestávky až domů.