Jarda Vála: Z Krucemburku do nejbližšího okolí

Autem jedeme do Krucemburku, odkud podnikáme pěší výšlap k Ranským jezírkům a do Štířího dolu.

Na bývalé Liběcké stezce, která procházela zdejšími neprostupnými hvozdy, založil na počátku 13. století Řád německých rytířů horní osadu s farním kostelem a tvrzí, podle jejíhož názvu Kreuzburg (křížový, křižácký hrad) byla pojmenována. Později se stala majetkem Jindřicha z Lipé a z řady dalších vlastníků připomeňme alespoň rod Dietrichsteinů. V 18. století se zde začala rozvíjet řemeslná výroba, která v následujícím století přerostla v tovární. Těžkou ránu zasadil městečku v roce 1893 zhoubný požár, při němž vyhořelo 116 z 200 domů a téměř tisíc obyvatel přišlo o přístřeší. V období první republiky byl Krucemburk již rozvinutým průmyslovým městečkem se čtyřmi továrnami, čilým obchodním a řemeslnickým ruchem a bohatým kulturním a společenským životem. Druhá světová válka rozvoj násilně přerušila a v roce 1949 dokonce došlo proti vůli občanů k přejmenování Krucemburku na Křížovou (obec tehdy podala návrh na jméno Doubravka, ale ten neprošel). Historický název se vrátil až na základě výsledků referenda v roce 1993.

Kromě toho, že svá díla zde zanechal architekt Josef Gočár a sochaři Jan Štursa a Vincenc Makovský, je Krucemburk spojen s malířem, grafikem a ilustrátorem Janem Zrzavým. Pocházel odtud jeho otec Hanuš, zatímco Jan Zrzavý prožil podzim svého života v Okrouhlici nedaleko Havlíčkova Brodu a zemřel v Praze (12. 10. 1977). Jeho přání být pochován v Krucemburku, uvedené v jeho soukromé závěti, bylo splněno. Je pohřben na zdejším katolickém hřbitově u ohradní zdi, přímo proti věži kostela. Náhrobek vyrobený podle jeho vlastního návrhu je kulturní památkou a byl sem přenesen z Čáslavi, z hrobu jeho matky a bratra.

Cestu na návrší s kostelem a hřbitovem začínáme na náměstí, které – jak jinak? – nese jméno Jana Zrzavého. Míjíme sochu sv. Jana Nepomuckého, která pochází z počátku 18. století, ale na tomto místě stojí od roku 1845, zatímco litinová oplocenka kolem ní je z roku 1892.

Jen o pár metrů výše stojí památník obětem první a druhé světové války, u něhož je umístěna špice dělostřeleckého náboje, odlitá za první světové války v Janáčkově strojírně v nedalekém Starém Ransku.

Kostel sv. Mikuláše byl původně gotický, přestavěný na renesančně barokní. Za povšimnutí rozhodně stojí před ním umístěné staré litinové náhrobky členů rodiny Václava Jettela, ředitele železáren v již zmíněném Starém Ransku, a přímo naproti nim je hrob Jana Zrzavého.

Vracíme se dolů na náměstí a jdeme se podívat do turistického informačního centra, v němž Společnost Jana Zrzavého zřídila pamětní síň s bohatou obrazovou dokumentací včetně reprodukcí některých jeho významných děl, na kterou navazují další prostory prezentující současné umění regionu.

A pak se již konečně vydáváme na cestu, a sice po červené turistické značce asfaltovou silničkou k Řece. Velké písmeno Ř není překlep, protože Řeka není řeka, ale rybník. Má 64 hektarů, je u něho kemp a několik možností k občerstvení. Procházíme přes rozcestí se žlutou značkou na okraji Starého Ranska a pak lesní silničkou do táhlého kopce. Na místě zvaném U obrázku (643 m) je možnost usadit se na lavičce, ale vhodnějším místem k odpočinku je přístřešek na křižovatce modré a červené značky.

Naproti přes silnici je v kameni zasazena pamětní deska k 75. výročí založení a 10. výročí obnovení Lesního družstva obcí v Přibyslavi.

Pokračujeme ještě několik desítek metrů po modré turistické značce a odbočujeme doleva na lesní pěšinu k romantickým Ranským jezírkům.

Jedná se vlastně o několik vodou zatopených prohlubní po dávné těžbě limonitu, rudy obsahující železo.

Okraje jezírek jsou zrašelinělé, ve vodních a mokřadních společenstvech rostou například leknín bělostný, rosnatka okrouhlolistá či prstnatec listenatý, žijí zde čolek horský, skokan hnědý a ropucha obecná. Území o rozloze 27,21 ha bylo v roce 1990 vyhlášeno přírodní rezervací.

Od jezírek se vracíme na asfaltovou silničku, po které nás modrá značka přivádí přes rozcestí Synkův kopec k rybníku Doubravník.

Na rozcestí Pod Kopcem přecházíme na žlutou turistickou značku, která vede po silnici směrem na Krucemburk. Z velké zatáčky nad obcí Hluboká se nám naskýtá krásný výhled na rybník Řeka.

Procházíme obcí a krátce se zastavujeme v rekreačním středisku Štíří důl.

V nedaleké stejnojmenné přírodní rezervaci v údolí Štírového potoka se nachází ojediněle zachovalá populace mloka skvrnitého. Jakožto obojživelník nemá samozřejmě zhola nic společného se štírem, ale takový je podle starousedlíků jeho místní lidový název. Mlok, vytvořený zručným řezbářem z velkého kusu dřeva je v rekreačním středisku vděčným objektem dětí i fotografů.