Ne, nelekejte se, nepředkládám vám jídelní lístek, ale důkaz, že při toulkách Čechami a Moravou můžete natrefit na roztodivné názvy obcí.
Vepřová leží na západním okraji CHKO Žďárské vrchy, na silnici spojující Přibyslav a Vojnův Městec, po které také vede část cyklotrasy č. 16 ze Slavonic do Hlinska. Ves prý dostala jméno podle místa, kde se chovalo mnoho vepřů. V minulosti zde pracoval mlýn s pilou a v okolí se těžila železná ruda. Při velkém požáru v srpnu 1914 vyhořelo osm stavení a zemřel jeden člověk. Uprostřed návsi stojí od roku 1861 kaple Nejsvětější Trojice, u silnice směrem na Račín, nedaleko Liškova rybníka, se nachází kaplička sv. Václava. Na svém pozemku ji postavil rolník Štefa z Vepřové na počest 1000. výročí mučednické smrti patrona české země. Vysvěcena byla v neděli 22. září 1929.
Hovězí leží v CHKO Beskydy, v průsečíku údolí Vsetínských vrchů a Javorníků, 7 km od Vsetína. Obec byla založena ve 14. století, v době tzv. velké kolonizace, jako nejvýchodnější ves vsetínského panství. Později její obyvatelé zakládali paseky v dalších místech směrem k uherské hranici, plnili důležitou úlohu při obraně zemské hranice proti útokům od východu a mnoho jich přitom přišlo o život. Za třicetileté války se místní obyvatelé vyznamenali v tzv. valašských povstáních, další příkoří utrpěli za vpádů v roce 1663 Tatarů a v roce 1708 uherských povstalců – kuruců. Dominantou obce je novogotický kostel sv. Máří Magdaleny z roku 1890, který vznikl přestavbou původního kostela barokního.
Telecí se nachází se, stejně jako Vepřová, v CHKO Žďárské vrchy, ovšem na jejím východním okraji, poblíž Poličky. Ves vznikla někdy ve 13. století a její obyvatelé se z větší části hlásili k podobojí, Jednotě bratrské, či jiným reformačním směrům. I v období pobělohorské rekatolizace bylo ve zdejším kraji mnoho nekatolíků a když v roce 1781 císař Josef II. vyhlásil Toleranční patent, velká část obyvatel se přihlásila k nové církvi evangelické. O složitých osudech zdejších lidí psala ve svých románech Teréza Nováková a mnohdy čerpala inspiraci z osudů konkrétních osob, také z Telecího a okolí.
S dobou náboženského útlaku je spojena legenda o zdejší Lukásově zpívající lípě, nesoucí jméno původního majitele sousedního gruntu. Legenda, kterou kromě již zmíněné spisovatelky literárně zpracovali také Alois Jirásek, Adolf Wenig a další, vypráví, jak tajný český bratr nalezl v prostorné dutině stromu úkryt a při opisování Nového zákona a zakázaných žalmů si prozpěvoval. Za šumění listů v rozložité koruně to v kolemjdoucích vyvolávalo dojem, že lípa zpívá. Strom je významný nejen dendrologicky, ale také historicky a kulturně. Jak je vidět z fotografie, „Zpívající lípa“ je mimořádného vzrůstu i věku a je v dobrém stavu. Výška i šířka koruny činí 25 metrů, obvod kmene ve výšce 130 cm je 11,5 metru a stáří je odhadováno na více než 700 let.
Brambory, respektive obec tohoto jména, najdete pod Želenými horami, necelých 10 km od Čáslavi. První archivní zmínky jsou o osadě Brandenburg, jejíž název ovšem není odvozen od hradu, jak by se mohlo zdát, ale od Braniborů, přistěhovalců z Braniborska. V letech 1412 byl název změněn na Bramburk, v roce 1437 na Bramburky a v 18. století vzniklo pojmenování Brambory. Obyvatelé se živili domácím tkalcovstvím a zemědělstvím, letitou tradici má na jižních svazích Železných hor ovocnářství, především pěstování jabloní.
Žádné komentáře:
Okomentovat