Oblíbený dálkový pochod pořádá odbor KČT Nedvědice už po devětatřicáté – a my se ho ještě nikdy nezúčastnili. Nyní nastal čas to napravit!
O půl sedmé vyjíždíme ze Světlé, krátce po 8. hodině zastavujeme v Nedvědici na prostranství u nádraží a jdeme do sokolovny na start pochodu. Přihlašujeme se na pětatřicítku a po ranním kafku zakoupeném u pořadatelů vyrážíme po zelené značce vstříc jarní přírodě. Začíná trochu krápat, ale přestává ještě dříve, než vyšlápneme na první kopec. Přesto – nebo spíše právě proto – slibovaná vyhlídka na hrad Pernštejn není nic moc, ale doufáme, že ještě dostaneme šanci při návratu.
Akce připomíná dávné časy dálkových pochodů, zejména v Novém městě na Moravě, kde bývalo vše perfektně připraveno od značení až po kontroly s chlebem, solí a čajem. Také zde jsou kontroly nahusto a téměř všechny s občerstvením.
Vlastní značení nás vede kolem samoty Lopaty a odtud modrá turistická značka do Habří. Po lávce překonáváme Bobrůvku – Loučku a po jejím pravém břehu přicházíme k penzionu Podmitrov, kde krátce posedíme. Další zastávku máme v Dolní Rožínce. V propozicích se píše, že následující úsek zanesl mezi značené cesty Míííra Kuchař, a tak mě napadá, že by mohl být na kontrole. Ta je v Zámecké hospodě a Míííra tam opravdu úřaduje. Chvilku klábosíme, ale je čas vydat se znovu na cestu! Míjíme strašidelný zámek Draxmoor a stoupáme po žluté značce kolem muzea automobilových veteránů stále nahoru. Z vlastní vůle odbočujeme do přilehlého lesoparku, který nechala zřídit hrabata Mitrovští, jimž Dolní Rožínka patřila od roku 1731 až do roku 1945. Míjíme egyptský obelisk, symbol vědy a společenství, a zastavujeme se před pohřební kaplí, kterou nechal postavit Jan Nepomuk hrabě Mitrovský (*1757). Je zde pohřben se svojí manželkou Antonií hraběnkou ze Žerotína (*1765), kterou si vzal 6. 5. 1788. Na kapli byl nápis:
Hier ruhen in frieden
Johan Nep. Graf von Mittrowsky
gest. XX Mai 1799
Antonia Gräffin von Mitrowsky
Gräf. Zierotin gest. XX Marz 1804
Současná podoba kaple s osmi sloupy s egyptskými hlavicemi pochází pravděpodobně až z poloviny 19. století.
Vracíme se na značenou cestu, která nás za stálého klesání přivádí do Rožné. Trochu se tam motáme, neboť jsme ztratili značku a protože se nám nechce vracet, radíme se s mapou. Pokračujeme doprava po vrstevnici, nejprve lesem a pak po loukách, až přicházíme na silnici do Věžné – a to už jsme zase na žluté značce, navíc v hájku nad vsí je poslední kontrola, opět s čajem, chlebem a solí. Cesta i nadále vede nahoru a dolů, zlatým hřebem je vyhlídka Mariino loubí (Maria Laube), odkud se nám naskýtá krásný výhled na sluncem ozářený hrad Pernštejn.
Trasa pochodu nás přivádí až na nádvoří, sestupuje dolů k silnici a jsme v Nedvědici. Vyzvedáváme si diplom, na tabuli čteme účast více než 700, z toho téměř čtyři stovky na trase 9 km a jen osm bylo padesátkařů a asi 26 pětatřicítkářů, zbytek tvořili cyklisté.
Žádné komentáře:
Okomentovat