V Galerii Na Půdě jsme instalovali výstavu obrazů Antonína Waldhausera, sestavenou z děl zapůjčených z významných českých sbírkotvorných institucí, která má za cíl představit tohoto neprávem opomíjeného malíře.
Narodil se 17. března 1835 ve Vodňanech a jeho romantická krajinářská tvorba je místem vzniku, na rozdíl od mnoha českých krajinářů, takřka bezvýhradně spojena s českým prostředím. Syn výrobce fezů studoval v letech 1849–1854 na Akademii v Praze u Rubena, Lhoty a Haushofera a pak v letech 1855–1857 ve Vídni. Studium starých mistrů ve vídeňských obrazárnách ovlivnilo počátky jeho tvorby v příklonu k figurální a historické malbě.
Po odmítnutí středoškolské profesury ve Vídni roku 1857 cestoval po Evropě. V letech 1863–1868 vyučoval kreslení v pražských vlasteneckých rodinách, například druhou manželku Bedřicha Smetany a syna Boženy Němcové Jaroslava. V té době si překládal jméno na Lesodomský. Roku 1864 začal přispívat ilustracemi do Zlaté Prahy a Květů, byl členem Krasoumné jednoty, opakovaně podnikl cesty do Německa a Švýcarska, cestoval i po Francii a Rusku.
V sedmdesátých letech, kdy se již trvale věnoval krajinomalbě, působil v Kutné Hoře a opět odmítl jednu z nabídek zajištění stálé existence, místo profesora kreslení na místním gymnáziu. Nebylo to poprvé, miloval volnost, umělecký život a malbu. Od roku 1882 býval v Kutné Hoře často hostem u své o dva roky starší sestry Žofie Höllové.
V polovině osmdesátých let vytvořil řadu malířských skic barevně i motivicky spřízněných s dílem Antonína Chittussiho, největší vyzrálosti dosáhl v osmdesátých a devadesátých letech. Na léta 1890-1900 se natrvalo usadil u své sestry v Kutné Hoře. V jeho skicářích z té doby najdeme množství pohotových záznamů krajinných partií pečlivě datovaných, a to nejen z Kutné Hory a okolí, ale také z Polabí, Posázaví, z Lichnice, Žlebů či Talmberka.
Díky stálému studiu a kreslení přírody získal Waldhauser svoji lehkost v přednesu uplatněnou v takřka nepřehledném množství typických miniaturních krajin intimní povahy. Jeho magické přísvity měsíce, purpurové rozbřesky a záplavy západů slunce podané ve žhnoucích červeních, poetické přepisy skutečnosti podávané s vervou i elegancí respektují vždy prostotu výjevu a nálady krajiny. Přes určitou rozkolísanost úrovně prací způsobenou hlavně svízelnými životními podmínkami, v nichž tvořil, se vyznačuje stálostí zájmu a neobyčejnou citlivostí. Waldhauser, „ztělesnění nostalgického typu českého bohéma“, umírá 30. října 1913 v Německém Brodě na rakovinu.
„Po jeho smrti se v pražském i brodském ateliéru našlo nepřeberné množství obrázků hotových či nedokončených, které byly posmrtně vystaveny a vydraženy za směšné ceny. O dvacet let později se jeho díla prodávala za stonásobky a stala se předmětem zájmu mnoha soukromých sběratelů,“ píše se o něm na stránkách havlíčkobrodské galerie.
A jedna perlička na závěr: Agentura LEMAN, s. r. o., vydává ve spolupráci s Národním muzeem u příležitosti výročí 150. let založení Sokola limitovanou sadu zlatých a stříbrných medailí. Pro reverz medaile byl zvolen unikátní kontroverzní motiv aktu Miroslava Tyrše od Antonína Waldhausera. Jeho kresba uhlem, několik desetiletí uložená v depozitáři Národního muzea, tak po dlouhé době spatřila světlo světa na medaili autora Jiřího Prose. Pro averz bylo použito rovněž ze sbírek Národního muzea sokolské razidlo pro knihaře od Josefa Mánesa.
 |
| Výstava obrazů v Galerii Na Půdě |
 |
| Německý Brod |
Žádné komentáře:
Okomentovat