Kolem Košumberku

Místo dlouho plánovaného dvoudenního výletu Románskou Prahou II vyrážíme do míst, kde jsem před 50 lety(!) byl poprvé a naposled v životě na pionýrském táboře.

Cestou mám v plánu několik zastávek, jejichž počet lze s ubývajícím časem průběžně korigovat. 

První krátká zastávka je spojená s výstupem na Vojtěchovskou rozhlednu, druhá je u památníku železničního neštěstí za železničním přejezdu u obce Krouna. Shodou okolností k němu došlo přesně na den před sedmnácti lety. O život přišlo devatenáct lidí ze třiadvaceti, kteří právě seděli v motoráčku, do něhož narazily více než stokilometrovou rychlostí čtyři plně naložené vagóny, které ujely při posunu z asi pět kilometrů vzdálené stanice Čachnov a při klesání nabraly na trati smrtící rychlost. Pomník mezi dvěma stromy není přímo v místě neštěstí, ale přibližně o šedesát metrů dál, kam byl motorový vůz při nárazu odsunut.

Další zastávkou je Předhradí-Rychmburk, kde cestou k hradu věnujeme pozornost barokní soše sv. Judy Tadeáše stojící na malém náměstíčku mezi třemi lipami. Hrad slouží jako Domov pro seniory, takže přístupné je jenom nádvoří a sklepení.

Vyzvánění zvonů z kostela Panny Marie nás inspiruje k jeho návštěvě. Stavba vznikla v polovině 18. století, když panství vlastnil rod Kinských, který kromě kostela založil i rozlehlou a tehdy i ke kulturním účelům využívanou Panskou zahradu, do které záhy směřujeme. Dnes je udržovaným parkem se vzácnými vzrostlými stromy a rondelem s bystou majitele panství Filipa Kinského ze začátku 19. století.

Opouštíme městečko, ale ještě se krátce zastavujeme před Kalvárií z roku 1763, kde po boku Krista na kříži stojí sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Šikmo naproti stojí rodný dům básníka Adolfa Heyduka (1835-1923), současníka a druha Vítězslava Hálka a Jana Nerudy, které však přežil o celá desetiletí. Jeho sebrané spisy čítají dvaašedesát svazků!

Pokračujeme v cestě dalších pár kilometrů do městečka Luže. Jeho centrum bylo prohlášeno za chráněnou městskou památkovou zónu. Čtvercové náměstí skloněné k severu je obklopeno souvislou zástavbou měšťanských domů, vždy po šesti na každé straně. Uprostřed stojí radnice z roku 1542, kterou Slavatové roku 1572 darovali městečku jako sídlo správy. Opodál se nacházejí prstencové sluneční hodiny, dílo uměleckého kováře Karla Hůrky ze Stránčic (u Prahy) slavnostně odhalené 28. října 1990. Číselník hodin tvoří prstenec umístěný v rovině kolmé na ukazatel a je řešen jako samonosný. Z číselníku vystupují římské číslice od VI po XVIII. Hodiny jsou zhotoveny z oceli, mědi a dalších nerezových kovů, podstavec je žulový. Výška hodin je 4 m a šířka 2,5 m.

Auto necháváme přímo na náměstí a stoupáme k poutnímu chrámu Panny Marie Pomocné na Chlumku, mimořádně významné umělecké památce z rozhraní raného a vrcholného baroka. Do interiéru se bohužel nedostaneme, zamčená je už brána pod růžencovým schodištěm. Tak snad až se budeme odpoledne vracet...

Luže se stala významným poutním místem zásluhou hraběnky Marie Maxmiliány (1633-1690), provdané za Jindřicha Viléma Slavatu na Košumberku a později za Františka Kryštofa Hieserla z Chodova. Pocházela z velmi činorodého katolického prostředí. Od svého bratra Františka Eusebia Žďárského ze Žďáru dostala svatebním darem milostný obraz Panny Marie Pasovské, který přechovávala v kapli hradu Košumberk a uváděla, že jde o kopii originálu L. Cranacha z Innsbrucku. Snaha o zpřístupnění tohoto obrazu širší veřejnosti ji vedla k založení a vybudování poutního místa na čedičovém vrchu Chlumek. Svatyně byla vysvěcena 8. září 1669, jednalo se o areál obdélného půdorysu, vymezený ohradní balustrádou, proloženou čtyřmi většími kaplemi v nárožích a čtyřmi menšími výklenkovými v delších stranách, které se dochovaly do dnešní doby. O necelých deset let později zde nechala vystavět rezidenci pro jezuity, kteří se sem přestěhovali z provizorního ubytování na hradě Košumberk stejně jako hraběnka, která si dala postavit skromný dům při západní straně mariánského areálu. Zájem o mariánské poutní místo a jeho obraz byl značný, a tak se v roce 1690 započalo se stavbou nového kostela. Polírem při stavbě byl Giovanni Battista Alliprandi (kolem 1665-1720), později velmi známý architekt. Vznikl jeden z nejmajestátnějších kostelů ve východních Čechách. Hraběnka je v něm pohřbena, aniž se dočkala jeho dokončení. Stavba kostela pokračovala až v letech 1694-1696, ale její dokončování a úprava nejbližšího okolí se protáhla až do počátku 18. století. Koncem 80. let minulého století se začalo projevovat statické narušení obou schodišť vedoucích na terasu a také destruktivní účinky kyselých dešťů a imisí na fasádu hlavního průčelí chrámu. Záchranné práce na opravě chrámu započaly po vydání stavebního povolení v roce 1991 a pokračovaly až do dubna 2011. S využitím dotací došlo k obnově interiéru, která se týkala výmalby celého kostela, restaurování vybraných prvků dřevěného mobiliáře a varhan včetně varhanního stroje, byly zahájeny práce na bezbariérovém zpřístupnění a chystá se dokončení interiéru a opravy fasády.

Po zelené značce směřujeme ke hradu Košumberk, přičemž se zastavujeme u kaple sv. Jana Nepomuckého. Socha byla postavena chlumeckými jezuity v roce 1746 a až roku 1761 byla nad ní zřízena kaple v podobě trojhranu spočívajícího na třech pilířích.

Míjíme rozlehlý areál Hamzovy léčebny, když ale na informační tabuli čteme, že prohlídka hradu bude ve 13 hodin, máme téměř půl hodiny na procházku parkem, který léčebnu obklopuje. Vybudoval ji MUDR. František Hamza v roce 1901 jako první tuberkulózní léčebnu pro děti v Rakousko-Uhersku. Od roku 1962 se zde začaly léčit nemoci pohybového ústrojí. Léčebna se postupně rozrůstala až do současné doby, dnes má celkem devět pavilonů. Poskytuje služby ambulantní i lůžkové pro dětské i dospělé pacienty s onemocněním či postižením pohybové soustavy a slouží k rehabilitaci pooperačních či poúrazových stavů.

Před námi se objevuje zřícenina gotického hradu Košumberka s renesanční přístavbou. Hrad je poprvé připomínán roku 1318, v letech 1372-1564 byl rezidenčním sídlem pánů z Chlumu a Košumberka, po požáru roku 1573 byl renesančně přestavěn. V druhé polovině 16. století byla na Košumberku zřízena českobratrská škola, kde byli vychováváni mladí protestantští šlechtici, mezi nimi i Albrecht z Valdštejna a Vilém Slavata, který později přestoupil na katolictví. Koncem 18. století je uváděn jako pustý. Romantickou ruinu získalo v roce 1922 Družstvo na záchranu hradu Košumberka, které provedlo nejnutnější opravy, v současnosti je zřícenina majetkem města Luže. Od roku 2001 je v bývalém purkrabství instalována expozice věnovaná dějinám hradu, města Luže a okolí, v rozsáhlém sklepení je umístěno lapidárium s památkami Chrudimska a působivou maketou hradu po renesanční přestavbě. Návštěvu purkrabství vynecháváme, ale výstup na vrcholovou plošinu si ujít nenecháme a těšíme se z krásného výhledu do širokého okolí.

Od hradu pokračujeme ještě pár desítek metrů po zelené značce, ale od rozcestníku už pokračujeme dolů svahem po červené. Neodpustíme si odbočku ke kostelu Zvěstování Panny Marie, stojícímu osaměle vpravo ve stráni. Po přečtení informační tabule na dveřích opravované stavby zjišťujeme, že tu stál románský kostel obklopený vesnicí, která v 15. století zanikla. Kostel ve špatném stavu byl zbourán a v době barokní postaven na jeho místě nový. V lodi kostela jsou prý dochovány zbytky původního vybavení – hlavice románského sloupu a gotická křtitelnice. U kostela je hřbitov, kde je pochován dramatik Jiří Šotola (1924-1898), velký milovník tohoto kraje a autor historického románu Tovaryšstvo Ježíšovo, jehož děj se odehrává na košumberském panství v době výstavby poutního chrámu na Chlumku.

Od kostela se vracíme se na silnici, ale červená značka z ní záhy odbočuje doprava, procházíme okrajem vesničky Doly, vracíme se na silnici, která nás přivádí do Brda. U kapličky bychom podle mapy měli odbočit doleva a po neznačené cestě vystoupat na Žižkovy šance. Pro jistotu se ptáme domorodce vezoucího kolečko písku, kudy se máme dát. Protože se nedržíme úplně přesně jeho instrukce, musíme se po chvilce vrátit k osamocenému domu pod lesem a těsně podél jeho plotu supět nahoru.

Mohutný val v délce asi 800 m je docela překvapením. Původ valu je pravděpodobně v době keltské, zhruba 300 př. n. l. Uprostřed je přerušen polní cestou a na krajním buku je dřevěné destička s neumělým nápisem Keltské opidum (ano, s jedním „p“). Zdejší lokalita se také označuje jako „hradiště na Rabouni“ a v okolí se mylně traduje, že s příkopy a valem dobývalo Žižkovo vojsko. Vypravuje se pověst, že lid se tu bránil před husity a zahnal je úly se včelami, které na ně házel.

Sestupujeme k cestě, která nás přivádí dolů k rekreačnímu středisku, které bývalo v úvodu zmíněným pionýrským táborem Rvasice u Luže. Za mostkem přes Novohradku se dostáváme na úzkou asfaltku s červenou značkou, po níž přicházíme do vesnice Bílý Kůň. Rozhodli jsme se pro asi 300 m dlouhou odbočku po modré značce, ze které ještě odbočujeme doleva podívat se na Žižkův stůl. Metr vysoká, osm metrů široká a příkopem obehnaná umělá vyvýšenina snad bývala kdysi dávno tvrzištěm. Pověst říká, že ji roku 1421 navršili husité pro svého vojevůdce, aby u ní poobědval, když 1. května táhl od Chrudimě a Podlažic, kde nechal vyplenit klášter, směrem na Vysoké Mýto a Poličku. Žižka by však poobědval spíše u svých přátel na nedalekém Košumberku, který měli v držení bratři Diviše a Viléma z Chlumu a Košumberka.. Oba podepsali dne 2. září 1415 stížný list proti upálení Jana Husa, kterého jejich starší bratr Jan z Chlumu a Košumberka, dvořan a přítel krále Václava IV. provázel se svým strýcem Jindřichem Lacembokem z Chlumu a s Václavem z Dubé do Kostnice.

Vracíme se do vsi a po ujištění, že na plotě visící reklama patří restauraci v Košumberku a nikoli místní, šlapeme do kopce, kde ČTZ opouští silnici a traverzuje svah nad Novohradkou. Krásná široká lesní cesta ústí znovu na silnici u Paletínské kaple, zasvěcené čtrnácti svatým pomocníkům. Jejím zakladatelem byl jezuitský superior Jan Kloc působící v rezidenci na Chlumku v letech 1713-1720. Když v Luži 14. září 1715 vypukl mor, složil superior slib, že pokud bude morové rány uchráněn, dá vystavět tuto kapli. Během roku se zde pravidelně sloužilo pět mší svatých. Jezuité sloužili mše na svátky sv. Fabiána a Šebestiána, sv. Rocha, sv. Rosálie, sv. Leonarda a sv. Františka Xaverského. Slavná bohoslužba se zde každoročně konala také na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, kdy sem chodilo z Luže a okolí procesí.

Od kaple je to již jen jeden kilometr po silnici do Košumberku. Stejnou cestou po zelené značce přicházíme do Luže, přičemž se ještě krátce zastavujeme v restauraci Lidový dům v sousedství poutního chrámu. Kovaná vrata jsou nadále zamčená, ale není divu, ono je už 18 hodin!

Vracíme se na náměstí k autu s úmyslem navštívit ještě rozhlednu Jahůdka. Máme ji téměř stále na dohled, ale nějak se nám nedaří najít k ní tu správnou přístupovou cestu, a protože čas kvapí, míříme k domovu.