DP Sparťanský turistický maratón

Pochod pořádá odbor KČT AC Sparta a podle celostátního Kalendáře turistických akcí měl být start ve sportovní hale Sparty. Naštěstí se Jarda sháněl na internetu po podrobnostech a zjistil, že start je v sokolovně v Korunovační ulici, což je sice od původně uváděného místa nedaleko, ale pokud by v hale neviselo upozornění, měli bychom o zábavu postaráno…

 

Odjíždíme vlakem ve čtvrt na osm, v Praze vystupujeme na Hlavním nádraží, odkud jedeme metrem do stanice Vltavská. Pěšky jdeme přes Strossmayerovo náměstí kolem novogotického kostela sv. Antonína, stále mírně do kopce na Letnou. Zastavujeme na kafíčko a koláč v cukrárně a pokračujeme na místo startu. Tři babky a jeden dědík jsou dalším důkazem stárnutí členské základny KČT a možná i předobrazem jeho postupného zániku... Ale dost chmurných úvah, jsme tu ještě my, mladí šedesátníci!

Po vlastním značení jdeme Korunovační ulicí, míjíme ruskou ambasádu a pod ní odbočujeme do Stromovky. Původní Královskou oboru založil v roce 1268 král Přemysl Otakar II., ale zlatou érou pro ni byla doba vlády Rudolfa II. který ji na západní straně rozšířil až k Císařskému mlýnu, opatřil ji rybníky a nechal zde chovat lovnou zvěř. Roku 1804 byla obora zpřístupněna veřejnosti a postupně proměněna v anglický přírodní park.

Lovecký hrádek, který dal na jejím nejvyšším místě vystavět Přemysl Otakar II., byl pozdně goticky přestavěn v letech 1495-1502 Vladislavem Jagellonským na lovecký letohrádek, za Rudolfa II. v roce 1594 upraven jako lodžiová vyhlídková stavba a v letech 1805-1811 přestavěn do dnešní romantické podoby Janem Filipem Jöndlem podle plánů architekta Jiřího Fischera. Od doby, kdy jej čeští stavové nabídli k užívání tehdejšímu pražskému nejvyššímu purkrabímu Janu Rudolfu hraběti Chotkovi, nese objekt jméno Místodržitelský letohrádek. Dnes je v něm umístěno oddělení časopisů Knihovny Národního muzea.

V rohu terasy si prohlížíme zajímavé sochařské sluneční hodiny v podobě koule z červeného mramoru o průměru 40 cm na pískovcovém barokním podstavci.

Míjíme rozcestník, na němž jedna šipka ukazuje k Rudolfově štole. Rudolf II. na konci 16. století rozhodl, že rozlehlý rybník v dnešní Stromovce bude napájen vodou z Vltavy pomocí chodby proražené v Letenském kopci. Štola pojmenovaná po svém zakladateli využívala přirozeného výškového rozdílu hladin, a voda tak mohla z Vltavy proudit samospádem. Práce probíhaly v letech 1584-1593, v roce 1593 také vznikl plán štoly, který je výjimečným báňským kartografickým dílem. V břidlicové a křemencové skále Letenského kopce byl v hloubce asi 45 metrů proražen tunel o délce zhruba 1100 m, s šířkou 65 až 120 cm a výškou 2 až 4 metry. Celkové převýšení je 120 cm. U Vltavy štola začíná mezi Štefánikovým a Čechovým mostem, kde stojí nenápadný domek zvaný „havírna“. Po cestě podzemím voda vtéká do Zeleného rybníka. Na této straně štoly je poblíž bývalé Šlechtovy restaurace další domek jako součást technického zařízení. Ve Stromovce je štola zakončena zděným portálem s iniciálou „R“ a letopočtem 1593. Štola během staletí své existence chátrala a byla opravována, nejvýznamnější jsou barokní zásahy a úpravy z 80. let minulého století, kdy byla štola podrobně prozkoumána, zdokumentována a zrekonstruována, na některých místech poněkud necitlivě betonovými nástřiky. Veřejnost se do Rudolfovy štoly běžně nedostane, před rokem 2002 vedla štolou ze Stromovky 350 metrů dlouhá lávka, která však byla zničena povodní.

Podchodem pod železniční tratí přicházíme na most přes plavební kanál a po Císařském ostrově na lávku přes Vltavu. Po levé ruce máme Trojský zámek a nad ním vinici sv. Kláry s raně barokní kapličkou svítící do daleka bělostnou fasádou.

Stoupáme ulicí Pod Havránkou, kde přicházíme na ZTZ a šlapeme do kopce. Krásný výhled na Prahu, pokračujeme k přírodní památce Velké skále. Buližníkový suk vypreparovaný z třetihorních terasových uloženin někdejší Vltavy je asi 50 metrů dlouhý a je z něho krásný výhled na město. Škoda jen, že i tady se projevuje grafické nadání sprejerů...

Sestupujeme k rušné ulici K Pazdernám, kterou přecházíme a po vlastním značení procházíme Bohnickým sídlištěm. Míjíme areál psychiatrické léčebny, která je pro většinu lidí synonymem Bohnic. Stejně tak pro nás, proto s údivem hledíme na barokní statek Vraných stojící na venkovské návsi! Pochází z roku 1777, nad průčelím obytného stavení i nad branou má pěkně tvarované a zdobené štíty, doplněné vázami, a je jedním z nejkrásnějších dokladů lidové architektury na území hlavního města.

Pokračujeme po MTZ kolem bohnického kostelíka sv. Petra a Pavla do lesoparku. Absolvujeme odbočku na vyhlídku do údolí Bohnického potoka a ani trochu nelitujeme, krásný podzim zbarvil protější stráň do všech možných barev od žluté přes zlatou a karmínovou až po několik odstínů hnědé, pod námi břidlicové skály a jelikož je to jižní svah, kvetou tu i v tuto pozdní dobu teplomilné rostliny.

Kolem nepřístupného bývalého ústavního hřbitova, kam se pohřbívalo od roku 1909, se vracíme na modrou značku a traverzem nad Bohnickým údolím přicházíme do Zámků.

Po ČTZ, která vede po asfaltové silničce podél Vltavy, šlapeme kolem zoologické zahrady až téměř k Trojskému zámku. Po získání kontrolního razítka opět přicházíme po lávce na Císařský ostrov a zastavujeme se v hospůdce v jezdecké hale na pivko (šestnáctistupňový Konrád z vratislavického pivovaru chutná velice dobře).

Stejnou cestou přes Stromovku jdeme do cíle, vyzvedáváme si diplomy a přes Letenskou pláň přicházíme ke Kyvadlu. Po schodech sestupujeme k Čechovu mostu a Pařížskou ulicí přicházíme na Staroměstské náměstí. Čas značně pokročil, takže výstup na věž Staroměstské radnice zavrhujeme a pokračujeme přes Václavské náměstí na Hlavní nádraží.