DP Za posledním puchýřem

Akce má již léta „klasickou“ podobu, to znamená ve čtvrtek cesta do místa konání, v pátek autobusový zájezd, v sobotu vlastní dálkový pochod Za posledním puchýřem a v neděli doplňkové krátké trasy.

Za základnu, kde byla prezentace, start, cíl, informace, prodej suvenýrů a občerstvení, zvolili pořadatelé Společenský sál Vodáren Plzeň. Startují zde ovšem jen dvě nejdelší trasy 50 a 42 km, ostatní účastníci jsou převáženi na start ve Starém Plzenci pendlbusy. My samozřejmě jedeme autobusem vlastním.

Od nádraží ve Starém Plzenci nás žlutá značka přivádí na náměstí a houfně bereme útokem zdejší informační centrum. Na odbyt jdou zejména vizitky a pohledy, hlavně ale všichni zběsile razítkují. Město opouštíme po naučné stezce stoupající k rotundě sv. Petra a Pavla, která soupeří s rotundou sv. Kateřiny ve Znojmě o titul nejstarší církevní stavby.

Zde je první kontrola, další jsou v Sedlci, kde je také možnost prohlídky malého hasičského muzea, pod hradem Radyně a v obci Čižice. Tam ji pořadatelé umístili do hostinského pivovaru Bizon, což znamená, že nepohrdneme místním dvanáctistupňovým Buližníkem ani dobrým guláškem.

Také ve Štěnovicích, poté co mineme budovy bývalého pivovaru a zámku, je kontrola v hospodě. Jmenuje se Lidový dům a jako po celé trase i tady potkáváme známé, mimo jiné Jirku se Slávkou. Celá trasa pochodu je patrná z mapy, kterou jsme obdrželi na startu:

Celkem se sobotních tras zúčastnilo 1372 turistů (z toho 1013 členů KČT), o které se staralo 59 pořadatelů.

V neděli absolvujeme jedenáctikilometrovou poznávací trasu IVV po Plzni, která nabízí nepřeberné množství pamětihodností a jiných zajímavostí. Například návštěvu Velké synagogy, která je nejen největší v České republice, ale i třetí největší na světě! Byla dostavěna v roce 1893. Její stavba přivedla do Plzně stavitele Rudolfa Štecha, který se synagogou spojil doslova svůj život a po patnácti letech působení v Plzni se kvůli finančním problémům v synagoze oběsil. Jako jiné židovské památky i Velkou synagogu postihl osud většiny židovských památek dvacátého století. Během německé okupace byla přeměněna v bazar ukradeného židovského majetku, při osvobození Plzně poškozena, po roce 1948 sloužila jako skladiště. V současné době po rekonstrukci slouží, vedle svého náboženského poslání, také jako turistický cíl, koncertní sál nebo výstavní síň.

Nedaleký Památník Díky Ameriko! tvoří dva mocné, šest a půl metru vysoké žulové piloty, dva ještě o dva metry vyšší stožáry pro vlajky a kamenná americká hvězda v úrovni dlažby se středovou bronzovou plaketou o průměru téměř dva metry s reliéfem osvoboditelské cesty americké armády Evropou.

Pás alejí a parků, který vyrostl na místě původních hradeb, je dnes příjemným místem na procházky, posezení v hospůdkách a kavárnách, konají se zde hudební vystoupení či výstavy pod širým nebem.

Také my hledáme kavárnu a právě u Kopeckého sadů ji nalézáme. Byla otevřena teprve nedávno a jmenuje se Caffé 7g, což mi připadá docela vtipné.

Fotku kavárny jsem si vypůjčil z internetu :-(

Na náměstí Republiky, které je jedním z největších ve středověké Evropě, se vypíná chrám sv. Bartoloměje s nejvyšší věží u nás. Katedrála sama je gotickým skvostem s bohatou výzdobou interiéru všech tří kostelních lodí. Proti ní stojí renesanční budova radnice, postavená v polovině 16. století. Sousední dům, v němž je dnes „íčko“, se nazývá Císařský a příchod 17. století v něm oslavil císař Rudolf II., který z Plzně udělal na několik měsíců hlavní město Svaté říše římské, když sem utekl před morovou nákazou sužující Prahu.

Na náměstí stojí tři moderní skulptury, „zlaté“ kašny, architekta Ondřeje Císlera. V loňském roce získaly titul Stavba roku Plzeňského kraje v kategorii veřejná prostranství, jejich přijetí Plzeňany však nebylo vždy nadšené. Já se jim vůbec se nedivím…

Kontrola je v minipivovaru Groll nacházejícím se v historickém objektu, který vznikl sloučením několika domů. I přes značné poškození byl vyhlášen velmi hodnotnou nemovitou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu památek v Praze a po rozsáhlé rekonstrukci zůstal do dnešních dnů jediným a posledním solitérem původní zástavby Rychtářky. V přízemí pivovaru se nachází restaurace a v jejím sousedství pivnice s historickými klenbami a nástěnnými malbami akademického malíře Pavla Žiláka. První novodobá várka lahodného piva zde byla uvařena 14. prosince 2007, kdy byl pivovar Groll vysvěcen plzeňským arcibiskupem Radkovským. Jedná se o malý pivovar s ročním výstavem 1 000 hl nefiltrovaného piva, vařeného podle původní receptury a tradičním způsobem, jak jej kdysi v polovině 19. století vařil bavorský sládek Josef Groll, který je považován za otce tzv. plzeňského typu piva (známého pod označením pils). Dominantami unikátního procesu výroby piva jsou v restauraci umístěné měděné varné kotle vsazené do kachlových kamen, ve kterých se pivo vaří. Raritou je i měděná pánev neboli štok, ve které se mladina odděluje od kalu. Vyčištěna se zchlazuje v replice 160 let starého měděného sprchového chladiče a odtud se stáčí do vodou chlazených kvasných dubových kádí, ve kterých mladé pivo týden kvasí. Devět ležáckých vysmolených dubových sudů o objemu 450 l je další chloubou tohoto dnes již ojedinělého pivovaru. Zde pivo zraje jeden měsíc a výsledkem jsou světlá a polotmavá jedenáctka Lotr a vánoční speciál Kapr, který nese jméno nikoliv naší sladkovodní ryby konzumované především na Štědrý večer, ale zdejšího sládka Ing. Miroslava Kapra. My jsme se poprali s několika lotry, respektive každý s jedním, a kolem nádraží míříme nejprve do cíle a pak do místa ubytování zrušit svá ležení.

Kromě námi absolvované trasy se šlapalo také po trase Kolem přehrady České údolí, která měřila 14 km. Celkem se zúčastnilo kromě 399 přihlášených ještě 55 nových příchozích, akci zajišťovalo 34 pořadatelů.

Během pochodu jsem si na jednom bilboardu vyfotil znak Plzně, pojďme si tedy na závěr něco o něm říct. Znak Plzně je produktem vývoje, který trval téměř dvě století. Nejstarší plzeňský znak pochází již z doby předhusitské a na rozdíl od jiných městských znaků nebyl odvozen z městské pečetě. Tvořilo jej pozdější levé dolní pole – na červeném štítu stříbrná chrtice se zdviženým ocasem. Je zobrazena ve skoku doprava a má na krku zlatý obojek s kroužkem.

V roce 1433 římský císař Zikmund Lucemburský znak polepšil o zlatého dvouhrbého velblouda v zeleném poli, který připomíná čin Plzeňských, kteří při obležení města husity nejen že se ubránili, ale při jednom z výpadů za městské hradby ukořistili živého velblouda, kterého si sirotci pod vedením hejtmana Jana Čapka ze Sán přivezli z Polska jako dar krále za pomoc v bojích proti řádu německých rytířů. Plzeňští přivedli velblouda s velkou slávou a nevydali ho sirotkům ani za nabízené velké výkupné padesáti kop grošů. Později ho poslali darem do Norimberka za projevenou pomoc při obléhání husity.

K dalšímu rozhojnění znaku došlo za vlády Jiřího z Poděbrad. Také tehdy stála Plzeň na straně reakce a vedla dokonce s králem válku, ve které ji podporovala papežská kurie. Za věrnost Římu proti většině národa obohatil v roce 1466 papež Pavel II. plzeňský znak tím, že k oběma starším polím přidal dvě nová, která symbolizovala papežskou stolici a ochranný poměr k římské říši. Do prvního, stříbrného pole byly dány dva vzhůru postavené a od sebe odvrácené zlaté klíče dole svázané a ve druhém, zlatém poli se objevil vpravo hledící zbrojnoš s připásaným mečem, který držel v pravici pravou polovinu černého orla s roztaženým křídlem a vyplazeným jazykem.

Sami Plzeňané si ve 2. polovině 15. století rozšířili znak o srdeční štítek, na němž je v červeném poli otevřená městská brána s dvěma věžemi, uprostřed níž stojí rytíř držící v pravici tasený meč a v levici štít s českým dvouocasým lvem. Nad branou je plavovlasá panna držící v pravici prapor s českým dvouocasým lvem a v levici prapor s moravskou černou orlicí. Na štít jsou položeny dvě přilby s halapartnou na pravé straně a na levé buzikánem (palcátem). Papež Řehoř XIII. Plzeňským přidal na dosavadní štít vysoký zlatý kříž s olivovými ratolestmi vztyčený na zeleném trojvrší a na něm nápis In hoc signo vinces (V tomto znamení zvítězíš). Celý štít drží anděl s mírně rozpjatými křídly, jehož spodní šat je zelený a plášť šedofialový.