Holoubek u Dalešické přehrady

Sobotní výlet 22. června byl tak nabitý a tak různorodý, že jsem se rozhodl rozdělit jej do tří článků. Primární byla účast na slavnostním zpřístupnění rodného domu Jana Kubiše, ale vydali jsme na cestu hned po ránu, takže jsme měli čas i na krátkou vycházku.

Auto necháváme na návsi v Chroustově, kde nás hned po zaparkování zaujala kaplička Narození Panny Marie a před ní stojící socha, respektive nápis na jejím podstavci.

Přicházíme ke směrovníku se zbrusu novými tabulkami Rodištěm Jana Kubiše. Jedná se o novou, zeleně vyznačenou pěší trasu, která vede z rozcestí Chroustov, kde je červená značku vedoucí kolem vodní nádrže Dalešice, přes obce Chroustov, Valeč, Dolní Vilémovice a Klučov na Klučovskou horu.

My od zmíněného rozcestí Chroustov pokračujeme vlevo po červené a pak odbočkou na zříceninu hradu Holoubek, vybudovaném na ostrohu nad řekou Jihlavou. Dnes ovšem musíme říkat nad Dalešickou přehradou, čímž vysvětluji podivný název tohoto článku.

Historie hradu, německy zvaného Taubenstein neboli Holubí kámen, je sice krátká, zato značně pohnutá, což je poněkud v rozporu s jeho mírumilovným jménem. Založen byl pány ze Starče, jmenovitě snad jistým Konrádem Payerem, který jej postoupil v roce 1353 svému bratru Bohušovi – a to je také první písemná zpráva o hradu. Roku 1392 jej Bohuš mladší prodal mincmistru Martinovi z Jemnice a Radotic, avšak ještě téhož roku se hradu zmocnil Jindřich Zajímač z Jevišovic a proměnil jej v loupežnické sídlo. V této činnosti pokračoval i jeho nástupce Přech z Kojetic, s čímž se ovšem Martin z Jemnice nemínil smířit a v roce 1406 pohnal Jindřicha Zajímače a jeho společníka k soudu. Ten sice rozhodl v Martinův prospěch, nicméně ani Jindřich, ani Přech jeho rozhodnutí nerespektovali. A tak Martinovi nezbylo, než aby hrad v roce 1407 oblehl a dobyl. Přitom se však tak zadlužil, že mu nezbylo než hrad postoupit věřiteli Arnoštu Flaškovi z Rychmburka. Ten jej prodal roku 1416 Bedřichovi z Říčan, ale hradu se zakrátko zmocnil Martinův synovec Linhart z Radotic. V průběhu husitských válek – od roku 1420 – seděl na Holoubku Beneš z Krhova, který hrad po roce 1434 přenechal Reinprechtovi z Ebersdorfu. Ten z něj opět učinil obávané loupežnické sídlo, a proto roku 1440 velkomeziříčský sněm rozhodl o jeho zboření. Není pochyb o tom, že se tak skutečně stalo – roku 1447 se již uvádí jako pustý. Do dnešních dnů zůstaly jen zbytky věže a hradebních zdí.

Stejnou cestou se vracíme k autu. Před pár dny mi v mailové schránce přistála pozvánka na Den otevřených dveří na zámku Valeč, a protože jsme se chystali na slavnostní zpřístupnění rodného domu Jana Kubiše do Dolních Vilémovic, které leží jen osm kilometrů, bylo jasné, že zvládneme obě akce.

Už to, že na silnici před vjezdem do obce stojí pořadatelé, kteří nás směrují na pole sloužící jako velké improvizované parkoviště, nás mělo varovat, že to nebude malá akce. A opravdu, desítky lidí se trousí kolem zámku a na nádvoří a přímo stovky se jich hemží na prostranství před zámkem. K tomu stánky s občerstvením, pódium pro kapelu a dlouhá fronta na vstupenky. Ty se vydávají zdarma, ale pro velký zájem až na odpolední prohlídky. Registrujeme se tedy na 16:30 hod. a vracíme se do Dolních Vilémovic.