Co jsem také přečetl __________ 52 + 2

Je to už pětatřicátá kniha Miroslava Ivanova, vyšla v roce 1999 u příležitosti jeho 70. narozenin (v prosinci téhož roku Miroslav Ivanov zemřel). Kniha má podtitul Čtení pro každý týden v roce a dva navíc a je jakýmsi ohlédnutím za tím, čím se její autor v životě zabýval, o čem psal a co ho zaujalo.

Je pravděpodobné, že alespoň některou z knih tohoto autora jste četli. Možná Vraždu Václava, knížete českého, Český pitaval aneb Královraždy, nebo Požár Národního divadla. Třeba jste četli knihu o americkém pobytu Antonína Dvořáka nebo o atentátu na Reinharda Heydricha. Nebo tu o Boženě Němcové, případně o dodnes živém případu zfalšovaných staročeských Rukopisů – Královédvorského a Zelenohorského. Anebo vás zaujala Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi?

Miroslav Ivanov (1929–1999) byl autorem literatury faktu. Narodil se v Josefově nad Metují (dnes Jaroměř) do rodiny důstojníka. Po maturitě v roce 1948 na reálném gymnáziu v Jaroměři krátce pracoval v hutích na Kladně. V roce 1953 absolvoval Filozofickou fakultu UK a do roku 1960 byl asistentem na tamější katedře české a slovenské literatury, v 60. letech pracoval jako redaktor časopisu Hlas revoluce a v roce 1967 se stal spisovatelem z povolání. Věnoval se literatuře faktu, studoval odbornou literaturu a prameny. Při řešení záhad a problémů kombinoval detektivní postupy, reportáže a citace dobových dokumentů. Jeho knihy byly přeloženy v USA, Velké Británii, Francii, Itálii, Německu, Rusku, Polsku, Bulharsku, Slovensku a v Brazílii.

Byl dlouholetým předsedou Klubu autorů literatury faktu, členem rady Obce spisovatelů, členem českého PEN klubu a po roce 1989 členem předsednictva Klubu Dr. Milady Horákové.

O vzniku své poslední knihy 52+2 napsal, že za dlouhého pobytu v pražském Hematologickém ústavu jej napadlo její téma „putování za vůní literatury faktu“. V jednotlivých příbězích zmiňuje své romány Bohové odešli (1959), Martova pole (1974), Akce Tetřev (1974), Atentát na Reinharda Hendricha (1979), Tajemství RKZ (1969), o Záhady Rukopisu královéhradeckého (1970), Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi (1977), Požár Národního divadla aneb Příliš mnoho náhod (1981), Záhada života paní Betty (1992). Objevuje se zde spousta zajímavých osobností, jako Hrabal, Forman, Havel, Patočka, Preclík, Seifert, Škvorecký, Zátopek apod., také několik agentů StB, jako Soldan, Vaněk, Minařík a další. Škoda, že autor neobjasnil, jak se do tzv. Cibulkových seznamů dostalo mezi důvěrníky StB jeho jméno s krycím jménem Adne, číslo 15065.

Bohové odešli – prvotina tohoto průkopníka české literatury faktu s podtitulem Reportáže o Řecku a Itálii, je netypickou ukázkou jeho díla z doby, kdy ještě nebyl faktografickým profesionálem. Naopak se v souboru reportáží z autorových cest po dvou jihoevropských státech objevují lyrické a poetické tóny, tvořící pozadí samotné obsahové náplně, vytvářené uváděním faktografických poznatků na základě subjektivních pocitů, zážitků a okouzlení geniem loci navštívených míst antického Řecka a renesanční Itálie. Svým charakterem jde o zajímavou doplňkovou četbu zejména pro ty, kteří zmiňovaná místa navštívili, ale i pro ostatní, kteří si autorův styl oblíbili. 

Čtenář s ním navštíví Athény, Théby, Delfy, Olympii, Spartu, Nauplio, Tíryns, Epidauros, Mykény, Korint, Marathón a Súnion, v Itálii Benátky, Bressanone neoli Brixen. Milano, Veronu, Lago di Garda, Janov, Pisu, Florencii, Ravennu, San Marino, Pompeje, ostrov Capri, Vatikán a samozřejmě Řím.

Předmluvu k 3. vydání z roku 2001 napsala spisovatelova dcera Klára Říhová Ivanovová.