„Téměř“
proto, že letos astronomická zima končí a jaro začíná
právě dnes v 17
hod. 56
min. 36
s.,
zatímco
já
vyjíždím před 14. a
vracím
se před 17. hodinou.
Ač
je tedy podle
kalendáře stále ještě astronomická zima, počasí je už řadu
dní více než jarní. Obloha
je modrá
a sluníčko svítí tak, že vyrážím sice s lehkou bundou,
ale v kraťasech. Šlapu po silnici na Humpolec, vpravo se
vypíná Melechov, vlevo zřícenina hradu Lipnice. Míjím rybník
Kamennou troubu...
...a
v Kejžlici
odbočuji vpravo
na úzkou asfaltku, na nových mapách označenou jako cyklotrasa
č. 1214.
Současně po ní vede zeleně značená Cesta Gustava
Mahlera, které se držím až do Pustého
Lhotska, osady
administrativně patřící k Budíkovu.
Chci
si tentokrát už konečně splnit dávnou touhu podívat se na
nedaleký vrch Brádla.
Je vysoký 626 m, nad stromy vykukuje špička telekomunikační
věže, ale mě lákají skály, které jsou vyznačené na podrobné
mapě.
Cesta
nahoru však není vůbec jednoduchá. Kolem dokola jsou ohrady pro
dobytek, sice prázdné a tu a tam otevřené, ale na nevhodných
místech. V závěrečné fázi musím kolo tlačit, vyhýbat se
velkým kamenům, spadaným větvím a šlahounům maliní, ale
nakonec jsem na vrcholu. Skála tady opravdu je a docela pěkná, ale
zda stojí za to se sem trmácet, to si musí každý zvážit
sám.
Pomalu
a opatrně sjíždím
lesní cestou plnou listí a občas i
spadanými větvemi na okraj pole, pak polní cestou k malému
rybníčku a dál až na okraj Proseče.
O
gotické tvrzi, kterou zde vystavěl neznámý majitel, se
v pramenech přímá zmínka nevyskytuje, o její existenci se
proto usuzuje pouze na základě predikátů majitelů. Vznikla
poblíž bývalého poplužního dvora a je příkladem velice
jednoduchého panského sídla příslušníků nižší šlechty na
české vesnici z konce 14. století.
Dodnes
se z ní zachovalo impozantní torzo obytné věže čtyřhranného
půdorysu o straně dlouhé přibližně osm a půl metru. Tvrz byla
minimálně jednopatrová, vybudovaná z pravidelně řádkovaného
zdiva s velice pečlivě vyzděnými nárožími z velkých
přitesaných kvádrů.
Přízemí má vnitřní rozměry 4,7 x 4,8
metru,
vstup do něho byl od západu otvorem s pozůstatky hluboké
kapsy pro závoru zajišťující dveře. Osvětlení zajišťovalo
okénko ve tvaru střílny v protilehlé východní stěně.
Jelikož
z patra se dochovaly pouze nízké zbytky obvodového zdiva bez
zbytků okenních či jiných otvorů, jeho podobu neznáme. Byla to
zřejmě jediná obytná a obranná stavba celé tvrze. Opevnění se
nedochovalo, analogicky však lze předpokládat, že je tvořil
příkop s valem, který obklopoval celý areál.
Znovu
usedám na kolo a od Záběhlic (550 m n. m.) jedu
z kopce (s jednou výjimkou) až téměř domů. Na křižovatce
nad Bystrou odbočuji doleva na Křepiny (515
m n. m.). Původně se jednalo o dvě osady Malé Křepiny a Velké
Křepiny, které se později spojily. Uprostřed návsi býval rybník
a barokní kaplička z 18. století. Rybník byl vypuštěn a
kaplička, která byla ve špatném stavu a zasahovala do silnice,
byla před rokem 2002 zbourána. Obecní úřad v Řečici se rozhodl
postavit novou, větší kapli na druhé straně návsi. 15. srpna
2005 ji vysvětil biskup královéhradecký Mons. Th. Karel Otčenášek
PaeDr. h. c. Kaple je zasvěcena svatému Jean Maria Vianneymu. Tento
původně francouzský diecézní kněz žijící v letech 1786–1859
byl v roce 1925 prohlášen za svatého a podle místa, kde
působil, je znám jako svatý farář z Arsu.
Žádné komentáře:
Okomentovat