středa 5. března 2014

Hochům od Bobří řeky je osmdesát

4. března uplynulo rovných osmdesát let ode dne, kdy se mohli čtenáři poprvé začíst do nejstaršího románu Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky. Nebylo to však knižní vydání, k tomu došlo až v roce 1937.
Autor čerpal hlavně z vlastních zážitků, které prožil se svými oddíly skautů na táborech a výpravách. Roku 1930 měl román hotový, ale během dalších let ho stále piloval a opravoval. Když roku 1933 vyhlásil Melantrich soutěž o nejlepší knihu pro mládež, Foglar přihlásil svůj rukopis a redakce mu nabídla otiskování na pokračování ve Slovíčku, nedělní příloze Českého slova. Do 14. října vyšlo třiatřicet pokračování, román však nebyl vydán celý, ale končil kapitolou Loučení se Sluneční zátokou. O knižní vydání nejevil Melantrich ani jiná nakladatelství zájem, až se našel nakladatel Jan Kobes, který měl dva syny skauty a ti ho přemluvili, aby Hochy vydal. Tak roku 1937 vyšlo 1. knižní vydání s ilustracemi Zdeňka Buriana. Text byl oproti melantrišskému vydání zkrácen, protože Melantrich platil Foglarovi za počet řádků a ten se snažil, aby měl text co nejdelší. Používal hodně přídavných jmen a kritika se vyjádřila, že sloh byl velmi květnatý. V dalším roce vyšla kniha znovu, opět zkrácená, ubyly Foglarovy pérovky, na druhé straně přibyly čtyři Burianovy ilustrace. Dosud se román dočkal 17 knižních vydání a při 100. výročí narození Jaroslava Foglara, v květnu 2007, vyšel v podobě komiksu.
Skupina chlapců se vydává na letní prázdniny se svým vedoucím Rikitanem, pro zábavu loví různé bobříky, přičemž musí prokázat velkou mrštnost a zručnost. Řádí zde i Zelená příšera, která nahání chlapcům strach, ale v závěru se ukáže, že příšerou byl pouze jejich vedoucí Rikitan, který zkoušel jejich fyzickou zdatnost a pevnou vůli.
A jak je to s názvem Bobří řeky?
Podnětem byl Foglarovi tábor Svazu třinácti v roce 1927. V roce 1929 nesl Foglarův tábor, který se konal na potoce Mastník u Heřmaniček (nedaleko Sedlčan), název Tábor u Bobří řeky. Na stejném místě se konal i Tábor smůly o rok později, poté se však Foglar a jeho oddíl opět vrátili na Sázavu do blízkosti míst, kde tábořili již v letech 1925 až 1928. Místo nedaleko Stvořidel nazvali Sluneční zátoka a název Bobří řeka začali používat pro Sázavu.
Přehled sestavil br. Vápenka z Prahy dle kroniky Jaroslava Foglara
V předvečer Foglarových 90. narozenin 5. července 1997 byl zde za jeho přítomnosti odhalen žulový památník. Byla to spisovatelova poslední návštěva jeho oblíbeného místa. Iniciátorem výstavby památníku byl skautský nestor Miroslav Plachý-Miki ze Světlé nad Sázavou. Autorem bronzového reliéfu, na němž je mimo jiné i totem s bobrem, je malíř a sochař Vladimír Pechar-Pluto. Další informace naleznete na tomto blogu zde.
Jaroslav Foglar (*6. 7. 1907 v Praze, 23. 1. 1999), významná osobnost českého skautingu, legendární Jestřáb a autor mnoha dobrodružných románů pro mládež, po maturitě na ekonomické škole roku 1926 pracoval nejprve jako úředník papírenské firmy, později byl redaktorem časopisů pro mládež, lektorem nakladatelství Melantrich a pedagogickým pracovníkem školského odboru hlavního města Prahy. Redigoval v časopisech Mladá hlasatel (1938–1941), Junák (1945–1949), Vpřed (1946–1948), do dalších časopisů pro mládež přispíval svými povídkami, seriály, romány na pokračování, ale i drobnějšími články, příspěvky o táboření, sportovní činnosti apod. Zejména ve 30. a 40. letech napsal celou řadu knih pro chlapce, Hoši od Bobří řeky jsou tou nejznámější. Od roku 1938 začalo na pokračování vycházet další jeho legendární dílo – komiks Rychlé šípy.

Žádné komentáře:

Okomentovat