Jarda Vála: Do Pohledu

Vláda nám už povolila toulat se v rámci okresu, a tak se vydáváme odlovit dvě multikeše, nejprve Chateau Frauental, která – jak její název napovídá – se týká zámku, a druhou s názvem Není pohled jako Pohled.

Dřívější městys a dnešní obec Pohled leží asi pět kilometrů východně od Havlíčkova Brodu a žije v ní necelých 750 obyvatel. V letech 1975 až 1986 zde žila režimu nepohodlná zpěvačka Marta Kubišová (*1942), trojnásobná Zlatá slavice a signatářka Charty 77.

Rozsáhlý komplex zámeckých budov je přestavěný z bývalého kláštera. Sestává z čtyřkřídlé části kolem bývalého rajského dvora, z níž k jihu vybíhají ve stejné délce západní i východní křídlo a tvoří tak polouzavřené nádvoří. Na severní straně se přimyká kostel sv. Ondřeje a k severozápadnímu nároží je přistavěna menší budova prelatury.

Snímek převzatý ze stránek geocachingu

Přesná datace založení kláštera je z důvodu absence zakládací listiny nejasná a klade se mezi roky 1262 a 1267. Původně zde měl stát mužský cisterciácký klášter, ale díky fundačním snahám dcer Vítka staršího z Klokot (zakladatele rodové větve Vítkovců později známé jako páni z Landštejna) – Guty, Kateřiny, Ludmily a Gertrudy – zde byl založen ženský cisterciácký klášter a nazvaly jej Der lieben Frauen Tal (Údolí blahoslavené Panny Marie), ve zkrácené verzi Frauental (Údolí panen). V letech 1269 až 1272 byly postupně vydány listiny potvrzující založení kláštera. Tyto listiny byly vydány postupně českým králem Přemyslem Otakarem II., pražským biskupem Janem III. z Dražic a papežem Řehořem X.

Po smrti Přemysla Otakara II. (1278) byl klášter vojsky Oty Braniborského vydrancován a opuštěn. K jeho obnovení došlo až po cca 20 letech v průběhu vlády Václava II. Následovala období poklidu a s ním spojeného rozvoje, střídaná obdobími totálního zmaru a zničení. V roce 1422 husité při obléhání Německého Brodu vyhnali z kláštera jeptišky a roku 1424, kdy vojsko Jana Žižky táhnoucí na Moravu klášter vydrancovalo a vypálilo. 11. října při obléhání Přibyslavi husitský hejtman zemřel. Podle místní legendy mohlo za smrt Jana Žižka a dalších husitů otrávené jídlo od zdejších jeptišek, které se tak mstily za své předchozí hromadné znásilnění.

Ke znovuobnovení privilegií kláštera došlo v roce 1486 za vlády Vladislava Jagellonského. Až do třicetileté války klášter prožíval poměrně neklidnou dobu české reformace. Jde o období velkých změn v katolické církvi a tento vliv neklidné doby na život v klášteře je patrný ze zpráv o morálních poklescích místních jeptišek a abatyší, které vedly „neřestný život“!

Pohled na zámek z parku

V období třicetileté války Švédů v roce 1639 oloupili klášter o všechny zásoby, dobytek a koně a v roce 1645, po bitvě u Jankova, vypálili. Naštěstí se tentokrát klášter vzpamatoval velmi rychle a již od července 1645 znovu fungoval. Následovalo období rozmachu kláštera, které trvalo až do 20. 3. 1782, kdy byl v tehdejší konventní jídelně vyhlášen dekret rakouského císaře Josefa II. o zrušení kláštera. Následujících deset let byl ještě využíván karmelitkami od sv. Josefa a dominikánkami od sv. Anny ze zrušených klášterů v Praze a v roce 1793 byl dán do dražby. Žádný kupec se nenašel, a tak byl pronajat jistému Joštovi z Jihlavy, který z něj zřídil manufakturu na sukno. Roku 1807 koupil celé panství Pohled, Termesify a Rouštány Josef, hrabě Unwerthu, který klášter proměnil na zámek.

Kostel sv. Ondřeje a budova prelatury

Protože byl bezdětný, daroval celý statek a zámek roku 1822 svému synovci Eugenu Sylva Taroucca-Unwerthovi. Postupné došlo k přeměně kláštera na zámek a na hřbitově byla postavena empírová kaple Panny Marie s rodovou hrobkou:

V tomto období se na zámku zdržovali a malovali Josef Mánes a jeho sourozenci. V roce 1864 koupila velkostatek Klotylda, hraběnka Clam-Gallasová, rozená Dietrichsteinová, který zůstal v držení jejím, jejích dcer a její neteře až do nacistické okupace. V roce 1945 byl majetek na základě Benešových dekretů zkonfiskován a přešel na Národní pozemkový fond v Praze. V roce 1949 se staly zámecké budovy a příslušné nemovitosti rozhodnutím ministerstva zemědělství majetkem obce a po dobu šesti týdnů pak probíhaly dražby zbylého, původně velmi rozsáhlého a honosného vybavení a mobiliáře zámku. Obec začala objekty využívat pro své účely, nacházela se zde obřadní síň, obecní byty, v areálu bylo zřízena sokolovna s kinem a také škola, která zde fungovala až do roku 2006. Po jejím zrušení byl již areál využíván jen příležitostně a obec se ho snažila prodat, aby tak vyřešila ekonomické problémy, do kterých se dostala v souvislosti s nedokončenou předimenzovanou stavbou nové školy. Dne 8. 11. 2011 byla podepsána smlouva o budoucí smlouvě kupní mezi H. H. Holding group v. o. s. a obcí Pohled o koupi zámeckého areálu a dalších pozemků a nemovitostí a v následujícím roce přešel celý areál na nového majitele.

V souvislosti se zámkem stojí za zmínku také blízká budova bývalého probošství (dnešní fara), kterou projektoval Jan Blažej Santini-Aichel:

Jen o několik desítek metrů dál se tyčí Gryf, betonová socha (údajně třicátá) žďárského sochaře Michala Olšiaka.

Poté, co jsme úspěšně našli jednu kešku, vydáváme se postupně odhakovat indicie pro druhou. Přecházíme lávku přes Sázavu a po žluté značce míříme na okraj Pohledu. Tam ji opouštíme a pokračujeme po neznačené polní cestě k samotě U Dušků. Stojí tu křížek dokazující, že Pohled byl od středověku osídlen převážně německy mluvícím obyvatelstvem, a tak nneí divu, že nápisy na kříži jsou v němčině, dnes už ovšem těžko čitelné. Dobře jsou vidět jen Frauenthal, což je německý název Pohledu, a jméno Josef Zacharias.

Další křížek stojí – jak to říct jinak než na mezi mezi dvěma poli?