Jarda Vála: Zahájení jarní turistické sezóny 2022

Po dvouleté přestávce způsobené epidemií koronaviru se uskutečnilo 31. Zahájení jarní turistické sezóny v oblasti KČT Vysočina společně s dálkovým pochodem Ježek Vysočiny

Start a cíl je na prostranství v těsném sousedství brány Matky Boží. Auto se nám podařilo zaparkovat na místě, které jsme si předem vytipovali, a s dostatečným předstihem jdeme přes náměstí, kde bude vlastní slavnostní zahájení. Po prezentaci – a setkání s mnoha známými – dáváme si na krk šňůrku s dřevěnou „medailí“ opravňující k bezplatné návštěvě brány Matky Boží, Domu Gustava Mahlera a Oblastní galerie Vysočiny a odcházíme na radu pořadatelů do nedaleké kavárny Art Cofee na kafíčko. Teprve potom navštěvujeme bránu Matky Boží:

Brána je typickým symbolem města a zároveň jedinou branou, která se zachovala z původních pěti. Vznikla v době výstavby města a jeho hradebního systému na počátku 2. poloviny 13. století. V letech 1508–1509 byla původní věž brány snesena a postavena nová pozdně gotická brána s vysokým průjezdem s hrotitými portály. V roce 1564 dostala renesanční nástavbu 4. a 5. patra a dosáhla dnešní výšky 24 metrů. Atikové završení koruny, lemované štíhlými motivy válcových arkýřů dává bráně její specifickou podobu. Kvůli značnému narušení musela být koruna v roce 1996 rozebrána a znovu postavena.

Kromě toho, že brána slouží jako vyhlídková věž, nachází se v ní od roku 2007 stálá expozice reprodukcí obrazů „Z historie Jihlavy“ jihlavského rodáka akademického malíře Gustava Kruma (1924–2011).

Dolní náměstí s chrámem sv. Jakuba v roce 1590

Dnešní vycházku po Jihlavě jsme si naplánovali jako kombinaci dvou témat – Po stopách Gustava Mahlera a Jihlavské kostely. Tento článek je věnován Mahlerovi, následující článek kostelům.

Ještě než se vydáme na cestu za poznáním, účastníme se slavnostního 31. zahájení jarní turistické sezóny,...

... kde vyslechneme pár krátkých projevů a zhlédneme připevnění další stuhy na klíč, kterým se symbolicky odemyká nová turistická sezóna:

První zastávkou naší cesty Jihlavou je zcela logicky Dům Gustava Mahlera, který stojí v dnešní Znojemské, dříve Brtnické ulici. Jeho počátky spadají do 16. století, na začátku 19. století prošel klasicistní přestavbou. Mahlerova rodina přišla do Jihlavy v roce 1860 a usadila se v domě, který má dnes čp. 4. Bernard Mahler získal v roce 1861 povolení k prodeji alkoholu, postupně právo výčepu piva, kořalky, vína, výroby esencí, octa a sladkých likérů. Ve dvorním traktu zřídil vinopalnu a v přízemí otevřel výčep. V roce 1872 koupil sousední dům s dnešním čp. 6, v přízemí byl výčep a palírna, v 1. patře byt rodiny.

Mladý Gustav zde žil až do roku 1875, dům prodal po smrti rodičů v roce 1889. Dne 19. června 1960 byla v rámci oslav 100. výročí narození Gustava Mahlera na průčelí domu čp. 4 odhalena pamětní deska od akademického sochaře Milana Knoblocha. V letech 1993–2000 byl dům postupně zrekonstruován, sloužil hlavně výstavním účelům, po rekonstrukci výstavních prostor byl slavnostně znovu otevřen v září 2009. V prvním poschodí se nachází expozice „Mladý Gustav Mahler a Jihlava“, tvořená převážně plošnými materiály – listinami, texty a fotografiemi – částečně ale i trojrozměrnými předměty doplněnými průvodními texty a popiskami:

V síni s klenbami je umístěna expozice „Soužití tří kultur“. Ty jsou zde zastoupeny třikrát stejnou trojicí postav (českou, židovskou a německou), stojící na náměstí na kamenné dlažbě. V lunetách v pozadí je zachycena radnice a na protější stěně se nacházejí portréty slavných osobností, které prošly Jihlavou.

Střední část suterénu představuje dobový výčep, jaký ve své době vlastnil i Gustavův otec Bernard, který zde prodával a rozléval pálenku a různé druhy sladkých likérů včetně rosolky, což byl tehdy oblíbený nápoj vyráběný macerací masožravé rostliny rosnatky.

A abych nezapomněl, v domě jsou také umístěna díla z pozůstalosti výtvarnice a módní designérky They Weltner (1917–2001), příbuzné Gustava Mahlera, které byla v roce 2003 in memoriam udělena Cena města Jihlavy. Umístění děl v Domě Gustava Mahlera bylo jejím výslovným přáním.

* * *

Další naše kroky směřují do Brněnské ulice, která vychází z dolního okraje Masarykova náměstí. Ve druhém domě vpravo (čp. 26) bydlel David, bratr Bernarda Mahlera, v domě čp. 3 vlevo na začátku ulice měl Bernard Mahler hned po příchodu do Jihlavy hokynářství:

V předposledním domě na rohu měl Bernard Mahler výčep, kde bývalo velmi veselo, párkrát platil i pokutu pro nedodržení zavírací doby, což bylo tehdy v jedenáct večer, někdy také pro nedovolené podnikání – prodával i to, nač neměl povolení.

V místě, kde se Brněnská ulice svažuje k říčce Jihlávce, stojí Mahlerův penzion Na Hradbách. Bernard Mahler zde měl výčep pronajatý od Johanna Hofbauera, bydlel tu také Gustavův strýc, již zmíněný David Mahler.

V podnikání se Bernardu Mahlerovi dařilo, takže po třinácti letech pobytu v Jihlavě požádal o domovské právo, dostal ho a požádal i o udělení měšťanského práva, a protože splnil všechny podmínky, tj. měl dostatečně velký majetek a zaplatil nemalé poplatky s tím spojené, stal se měšťanem královského horního města, tedy postoupil do vyšší vrstvy společnosti, byl i ve výboru židovské náboženské obce a přispěvatelem Mužského zpěváckého spolku. Všichni jeho sourozenci také provozovali obchod. Bratři Josef a Filip se usadili v Německém Brodě a založili textilní továrnu, pozdější Pleas.

Kolem kostela sv. Jakuba Většího pokračujeme do Hluboké ulice k budově Městské knihovny. Od roku 1727 zde bylo německé gymnázium, do něhož v září 1868 nastoupil devítiletý Gustav, do roku 1875 zde studoval jako řádný student a v letech 1875 až 1877 jako privatista. Míjíme Hotel Gustav Mahler, pojmenovaný na počest slavného skladatele a dirigenta. Sídlí v budovách bývalého dominikánského kláštera, který byl později přestavěn na kasárny sloužící armádě až do roku 1991.

Záhy odbočujeme doleva do Divadelní ulice, v rohovém domě čp. 1356 bývala škola, kterou Mahler pravděpodobně navštěvoval:

Z Divadelní ulice odbočujme do ulice Komenského, dříve Spitalgasse. Ve zdejším Městském (dnešním Horáckém) divadle měl desetiletý Gustav první veřejné vystoupení. Byl to tehdy 13. října 1870 velký úspěch, psaly o něm noviny a předpovídaly mu skvělou budoucnost.

Pokračujeme ulicí Komenského k Masarykovu náměstí, na pravé straně stojí dům čp. 1322, v němž měl Bernard Mahler od roku 1872 výrobnu slazených alkoholických nápojů.

Z náměstí vcházíme do Benešovy ulice (Obere Sachser Gasse), přibližně uprostřed máme po levé ruce dům čp. 1256 se zdobnou fasádou, v němž měl Bernard Mahler pronajatý výčep od Wenzela Frische.

A to již přicházíme k Parku Gustava Mahlera. Dříve tu bývala Nová ulice (Neugasse), v níž byla v letech 18621863 postavena honosná synagoga v maurském stylu. V noci z 29. na 30. března 1939 byla šesticí jihlavských Němců zapálena, zničena a posléze důkladně srovnána se zemí. Na chodníku – přímo proti nám – stojí dílo, u něhož musíme prokázat notnou dávkou fantazie, abychom poznali, že představuje ptáka. Tento je takříkajíc „zvací“, protože je umístěn tak, aby byl viditelný už z dálky. Další dvě monumentání sochy kamenných ptáků tvoří pomyslnou bránu do parku. Jsou složeny z několika druhů leštěné žuly, žlutá a šedá je mrákotínská, tmavá pochází z Kamenné a červená byla dovezena z Afriky. Ptáci mají jednoduché linie, kterými autor naznačuje, že Mahler vycházel při komponování z jednoduchých hudebních motivů, které tvořily základ, na němž pak stavěl složité symfonické celky.

Ústředním prvkem parku je ovšem socha Gustava Mahlera od akademického sochaře Jana Koblasy (1932–2017).

Skladatelova socha z temně patinovaného bronzu je vysoká 280 cm a stojí na 120 cm vysokém podstavci z černé leštěné žuly s textem ve formě podpisu Gustava Mahlera zviditelněným čtyřiadvacetikarátovým zlatem. Tělo je jen naznačené ve tvaru židovského hávu, tzv. kaftanu, ve kterém mladý Gustav chodíval. Podobu zvolil autor v mladších letech, nechybí motýlek, bez něhož se dirigent neobjevoval:

Opodál se nachází jezírko, do něhož sochař zakomponoval kamenné ryby jednak jako připomínku podobenství o kázání sv. Antonína rybám, jednak jako odkaz na Mahlerovu píseň Kázání ptákům a rybám. Symbolický význam má rovněž deset vodních trysek představujících počet Mahlerových symfonií. Ptáci i ryby jsou dílem sochaře Jaroslava Řehny, který byl spolupracovníkem Jana Koblasy a sochy vytvořil podle jeho návrhu.

Dnes jsou ryby bohužel na suchu

Autorem architektonického návrhu parku a hlavním projektantem byl architekt Martin Laštovička, dodavatelem Pozemní stavby Jihlava, spol. s r. o., a investorem město Jihlava. Slavnostní otevření parku a odhalení pomníku proběhlo za přítomnosti tehdejšího prezidenta republiky Václava Klause a dalších významných hostů dne 7. července 2010, v den 150. výročí skladatelova narození.

Z parku vycházíme brankou v hradební zdi, po točitém kovovém schodišti stoupáme na vyhlídku umístěnou v baště opevnění...a z výšky shlížíme na park a okolní část centra Jihlavy.

Vracíme se na Benešovu ulici, přecházíme rušnou křižovatku, za níž je Dělnický dům. V Mahlerově době to byl hotel Czap, slavnostně otevřený 15. 11. 1869. Vystavěl jej brněnský architekt August Prokop, autorem štukové výzdoby byl Adolf Loos, také z Brna. Zde se konala veřejná vystoupení Gustava Mahlera 17. května 1873, 31. července 1876 a 12. září 1876:

Poslední zastávkou je Židovský hřbitov založený roku 1869, má rozlohu téměř devět tisíc metrů čtverečních, je zde přes tisíc náhrobků. Pomník na hrobě rodičů nechal zhotovit Gustav Mahler v době, kdy byl ředitelem Královské uherské opery v Budapešti. Oba rodiče zemřeli v roce 1889, otci bylo 62 let, matce 52 let.

Obětem holocaustu byl na hřbitově vybudován památník: