13. Jeníkova špacírka

Tentokrát s podtitulem „Dobrý den, pane Reynku! aneb Z Okrouhlice do Petrkova a zpět“

Pochodu, pořádaného spolkem Za záchranu rodného domu malíře Jana Zrzavého a havlíčkobrodským odborem KČT jsem se zúčastnil už několikrát, takže bych si letošní účast klidně odpustil, kdyby pořadatelé nenabídli novou trasu se zajímavou KPČ...

Začínáme v Okrouhlici prohlídkou jednodenní výstavy obrazů výtvarnice a bývalé ředitelky základní školy v Okrouhlici Mileny Hodboďové (*1959) v zahradě Na Skalce:

Od kresby tužkou, pastelem přes enkaustiku (malování horkým voskem) a litý akryl přešla k malbě akrylem. Jak sama říká, olej byl pro ni nedosažitelnou technikou, ale nesmírně ji lákal. Pomalu se učí a hledá inspiraci u velkých malířů. „Většina mých obrazů je inspirována mou snovou imaginací a poetickou fantazií, která mi pomáhá optimisticky přijímat současnost.“ 

Po prohlídce stálé expozice ilustrací a zajímavostí ze života Jana Zrzavého v ateliéru Na Skalce došlo k zahájení 13. Jeníkovy špacírky, které provedl Ladislav Langpaul. Úvodní řeč pronesl předseda spolku Jaroslav Šoupal a krátce promluvil také radní pro kulturu Kraje Vysočina Mgr. Roman Fabeš (*1959). Účastníci, kterých se sešlo na osmdesát se pak mohli vypravit přes Klanečnou, Poděbaby a Šmolovy do deset kilometrů vzdáleného Petrkova, rodiště a dlouholetého sídla výtvarníka Bohuslava Reynka. Někteří si zvolili cestu v opačném směru a pro rodiny z dětmi byl připraven speciální program v Olešnici, kde si děti mohly vyzkoušet výtvarné techniky pod vedením již zmíněné Mileny Hodboďové.

My samozřejmě šlapali do Petrkova. Na „zámeček“, kde před lety žili a tvořili grafik, básník a překladatel Bohuslav Reynek (1892–1971), básnířka Suzanne Renaudová (1889–1964) a jejich synové Jiří a Daniel (oba zemřeli v roce 2014). 

Původně se patrně jednalo o středověkou tvrz. V roce 1540 je doložen písemnými prameny svobodný dvůr v držení Ondřeje Petrkovského z Petrkova. Okolo roku 1660, již ve vlastnictví Jindřicha Bošinského, celý dvůr vyhořel. Současná podoba pochází ze 2. poloviny 18. století. Při výstavbě byly využity i některé starší prvky, zejména kamenné zdivo. Menšími úpravami prošel zámeček v 19. a následně i v první polovině 20. století. 

Areál situovaný v západní části obce tvoří podlouhlá jednopatrová budova samotného zámečku s přilehlým dvorem, zahradou a příjezdovou cestou vinoucí se na východní straně zahrady. U vstupu je zasazena pamětní deska s nápisem: „V tomto domě žil básník a grafik Bohuslav Reynek.“ Z jižní strany obklopuje zámeček polodivoká zahrada, dvůr uzavírají na severní a západní straně hospodářské budovy. 

Vlastní zámeček s věžičkou na východní straně je uvnitř rozdělen zaklenutým schodištěm na obytnou a hospodářskou část. Dochoval se ve výjimečně nedotčené podobě, a to nejen co se týče stavebních prvků jako je barokní typ kamenného ostění, klenby ve sklepě či konstrukce krovu. V interiérech je celá řada původních prvků i detailů včetně výmalby, kachlových kamen, výplní dveřních a okenních otvorů, dveřních závěsů, krabicových zámků, klik a klíčových štítků. 

Od prosince roku 2009 je zámeček chráněn coby kulturní památka České republiky. V roce 2020 byl svěřen do správy Památníku národního písemnictví Praha, který se pustil do jeho postupné rekonstrukce a budování česko-francouzského kulturního centra. V létě toho roku začala nová etapa života petrkovského zámečku – výstavy, koncerty, přednášky a čtení v domě i na zahradě, to vše se setkalo s až nečekanou návštěvností a nadšením publika. S kulturním provozem souvisela také oprava a zprovoznění salonu – Modrého pokoje v patře, který byl už za Reynků centrem života v zámečku. 

Vrátilo se i zrestaurované piano, historický nástroj a velmi cenný kus. Hrála na něj Suzanne Renaudová, ale byl zde už před jejím příchodem. 

Současně probíhaly první havarijní opravy, aby byl dům ochráněn před vlhkostí a prostředí bylo i pro návštěvníky ještě vstřícnější. Byly zde instalovány výstavy U Reynků… Petrkov / Grenoble, Francouzští autoři a Petrkov a Pohled do výtvarné tvorby Terezy Lochmannové. Na ni navazuje nová fotovýstava Ovce / Moutons, kterou připravil Pmátník národního písemnictví ve spolupráci s francouzským Musée des Alpilles, Saint Rémy de Provence. Ovce byly veliké téma Bohuslava Reynka, ať už v poezii nebo v praktickém životě. Proháněly se po prvním patře petrkovského domu a v Modrém pokoji bylo dokonce schraňováno ostříhané rouno, které se tam načechrávalo, což si dnes neumíme představit.

Letos na jaře a v létě byla pozornost věnována zejména prosvětlení a údržbě zahrady, která se má časem vrátit do původního stavu z časů Suzanne Renaudové. Na podzim probíhaly opravy dílčích částí budovy, proto byly akce pro veřejnost organizovány hlavně o sobotách.

Ve 13 hod. se účastníme komentované prohlídky zahrady s botaničkou Pavlou Pejcharovou.

Plánek původní zahrady

Katalpa

Liliovník tulipánokvětý

Po prohlídce zahrady s odborným komentářem Petrkov opouštíme. Za zmínku ještě stojí, že v létě 2015 došlo v obci k zúročení více než půlročních příprav místního Sboru dobrovolných hasičů a na návsi vedle starého hasičského skladiště z roku 1903 byl odhalen nový památník. 

Organizátory vedla snaha navázat na nedokončenou myšlenku jejich předků, kterým před sto lety válka překazila oslavy 500. výročí upálení Mistra Jana Husa podle jejich představ. V roce 1915 zasadili na jeho počest tři lípy, z nichž dvě shlížejí na petrkovské dění dodnes. „Husův balvan“, ač již byl vybrán v místním lomu, z důvodů válečné vřavy tehdy již instalován nebyl. Současníci ideu svých dědů rozšířili o dvě stránky žulové knihy, kroniky, které se obě dotýkají historie Petrkova, ač je od sebe dělí 500 let. Jedna stránka kroniky je věnována osobě Mistra Jana Husa a jeho učení, do druhé stránky této kroniky jsou navždy vytesána jména šesti petrkovských hrdinů padlých v bojích 1. světové války. S realizací nápadu místním hasičům výrazně pomohl pan Radomír Dvořák, vlastní knihu pak zhotovil Milan Krpálek. Při slavnosti byla také vysazena nová lípa jako vzpomínka na 600. výročí upálení Jana Husa.