Do Příhrazských skal potřetí

Přírodní rezervace v podobě skalního města, v němž skály vystupují z pískovcového masivu jen částečně, nabízí i hluboké kaňony, jeskyně a skalní brány. Loni jsme tu byli dvakrát, poprvé v červnu a podruhé v září. Tentokrát jsme se sem vydali za dvěma úžasnými skalními útvary.

Auto necháváme na odpočinkovém místě u silnice spojující ves Zásadka s osadou Mužský a po modré turistické značce se vydáváme na túru. Z úzké asfaltové silničky brzy odbočujeme na širokou lesní cestu a přicházíme k rozcestníku, u něhož se modře značená trasa rozdvojuje – a po necelých 400 metrech se zase spojuje. Rozdíl je v tom, že pravá větev stoupá úzkou pěšinou lesem k Obětnímu kameni, zatímco levá pokračuje širokým obloukem po cestě. My samozřejmě volíme variantu první:

Na téměř rovné pískovcové plotně obklopené borovým lesem spočívá velký pískovcový blok opracovaný do podoby mísy. Existuje domněnka, že se jedná o obětní kámen. Je dávným zvykem považovat kdejakou skalní prohlubeň přírodního původu za obětní kámen, ale v tomto případě jde opravdu o něco jiného. Umístění na plošině a k tomu zručné a souměrné opracování svědčí o jeho umělém a snad i rituálním původu. Není bez zajímavosti, že náhorní plošina, na jejímž jižním okraji skála s obětním kamenem stojí a které dominuje čedicový vrch Mužský (463 m), bývala osídlena již v mladší době kamenné a později lidem popelnicových polí, Kelty a nakonec Slovany.

Pokračujeme po modré značce a krátce se zastavujeme u studánky Hrdinka, vystavěné z pískovcových kvádrů a zakryté dřevěnou sedlovou stříškou:

Na rozcestí Černá louže měníme modrou značku za žlutou, ale dlouho se jí nedržíme. Odbočujeme vlevo do rokle Třešňovka a z ní stoupáme sotva znatelnou pěšinou borovým lesem vzhůru. A za chvíli už ji vidíme!

Duhová brána, jedna z největších skalních bran v České republice. Skalní brány vznikají erozí hornin, která z rozličných důvodů postupuje v nižší části skalního bloku rychleji. Tímto důvodem může být např. tok řeky, menší tvrdost skály v nižší části nebo odlišná tloušťka skalní stěny.

Stejnou cestou se vracíme do rokle a hned stoupáme do protějšího svahu. Někde tam nahoře se ukrývá famózní Sokolí nebo také Ptačí polibek. Dostat se do jeho blízkosti není úplně jednoduché, ale povedlo se:

Tato skalní brána získala svůj název podle vizuálního zjevu připomínajícího dva ptáky dotýkající se svými zobáky. Jedná se o tzv. pravou bránu, jelikož jí tvoří jediný skalní masiv, na němž se projevuje tzv. selektivní zvětrávání, což je proces, při kterém méně odolná hornina podléhá a ta odolnější zůstává.

Vracíme se k autu, odjíždíme na velké parkoviště pod zříceninou skalního hradu Valečov...

... a vydáváme se na malý okruh, při němž lovíme tři kešky, všechny mezi pískovcovými skalami.