Mužský a Příhrazké skály

Předchozí článek Výšlap na Olivetskou horu

Při návratu z Liberce se – stejně jako před pár dny – zastavujeme v Českém ráji

Nejprve podnikáme výstup na čedičový vrch Mužský, který poskytuje jedinečný kruhový rozhled. Dávné sopečné síly rotrhly v těchto místech pískovcovou skálu a vyplnily ji žhavým magmatem. Na sílu Země upomíná čedičová skála, kde se nachází nejvyšší místo Mužského. Na něm je postaven pomník padlým.

Po ústupu rakouských vojsk z Mnichova Hradiště a Svijan se stala cílem útoku Prusů tato významná vyvýšenina. Okolo 11. hodiny vyslal pruský generál Fransecky, velící 7. divizi, čtyři prapory 27. a 66. pluku proti postavením na hoře Mužský. Rakouský 29. prapor polních myslivců včetně obou dělostřeleckých baterií a praporu 45. pěšího pluku byl donucen k ústupu. Prapor pěchoty padl téměř celý do zajetí. Tuto událost připomíná vrcholová mohyla vybudovaná na počest padlým.

Přesouváme se na parkoviště u restaurace Na Krásné vyhlídce. Po ránu je ještě zavřeno, ale máme naplánovanou okružní vycházku Příhrazskými skalami, takže až se sem vrátíme, bude už její provoz v plném proudu. Vydáváme se po červeně značené Zlaté stezce Českého ráje, která vede lesem po okraji skal s častými výhledy severním směrem. Asi po půl druhém kilometru se dostáváme na Staré hrady (někdy se píše Stará hrada). Stával zde dřevěný hrádek, po němž zůstalo několik artefaktů – pár skalních světnic, zbytek zanesené studny a příkop vytesaný do skály. Do dnešní doby nejsou známi stavitelé a pozdější držitelé hradu, který zřejmě zapadal do pásu skalních hradů v oblasti vrchu Mužský jako je Klamorna, Drábské světničky a Hynšta. 

Pokračujeme zpočátku po vrstevnici a později klesáme do Příhraz ke zpustlému koupališti a stejně zpustlému hotelu. Z parkoviště stoupáme spolu s červenou a žlutou turistickou značkou po mnoha pískovcových schodech a částečně tak (prý) kopírujeme trasu jarní sportovní akce „Příhrazské schody“, někým přezdívané „Běh smrti“, která se koná pravidelne od roku  1979. Je to závod pořádaný mnichovohradišťskými horolezci, při kterém si nejeden běžec sáhne na dno svých sil. Závod je dlouhý 381 m, převýšení činí 86 m, a to v terénu převážně pískovcových stupňů, nezřídka vysokých 30 až 40 cm. Pískovcových schodů jsme napočítali šedesát, železných dvanáct...

Po několika desítkách metrů od křižovatky značených cest Hynšta-odbočka přecházíme terénní depresi podobnou příkopu. Jde skutečně o člověkem vyhloubený obranný prvek oddělující opevnění od zbytku rozeklané široké plošiny a po několika metrech následuje další příkop, tentokrát v podobě přitesaných skalních stěn. Cesta pokračuje po pěšině až ke skalnímu bloku s krátkou tesanou chodbou a navazující místností o rozměrech 8 x 7 metrů se středovým pilířem.

Lokalita se nazývá Hynšta a dlouhá léta byla považována za nejmenší hrad, v roce 1994 bylo však zjištěno, že původní rozsah byl výrazně větší – cca 1,5 hektaru! Hovoří pro to nejen zmíněné příkopy, archeologické nálezy z prostoru sousedních skalních plošin, ale především identifikace nízké uměle navršené platformy o rozměrech 19 x 12 m na jedné z nich a dále logický fakt, že by zmíněný skalní blok s tesanými prostorami, nacházející se ve středu celé dispozice, byl v nevýhodné strategické poloze vůči okolí. Celou středověkou pevnost tak netvoří donedávna uváděná jediná vrcholová plošina, nýbrž celkem pět skalních plošin. Vzhledem k odlehlosti lokality a značně omezené viditelnosti nelze nejspíše hovořit o šlechtickém sídle ani o strážním opevnění. Proč tedy bylo na odlehlém místě uprostřed skal vybudováno tak velké opevnění? Hlavním úkolem cisterciáků z Hradiště nad Jizerou bylo pokračování v kolonizační činnosti, což obnášelo zakládání nových vesnic, polností, rybníků a podobně. Hynšta mohla být jakýmsi útočištěm (refugiem) kláštera, kam se lidé mohli i se svým majetkem uchýlit v dobách válek a neklidu. Je to samozřejmě pouze hypotéza, avšak do středověkého systému opevněných bodů okolo Mužského docela zapadá.

Vracíme se na modrou turistickou značku a zjišťujeme, že z této strany je téměř nemožné dostat se nějakým způsobem ke Kobyle, čtyřicet metrů vysoké samostatné skalní věži s výrazným výběžkem v podobě kobylí hlavy. Chtěli bychom ji vidět, ale musíme to nechat na jindy.

Asi po půlhodině uzavíráme příchodem k restauraci Na Krásné vyhlídce dnešní okruh. Usedáme pod slunečník na venkovní zahrádce a při kafíčku se kocháme atraktivním výhledem na Ještěd, údolí Jizery, Turnovsko a rybník Žabakor.