Návštěva soutěsky Kitzlochklamm
Odjíždíme do 15 km vzdálené vesničky Taxenbach, kde opouštíme autobus a sestupujeme k mostu přes řeku Salzach. Míjíme Gasthaus Kitzloch a po zakoupení vstupenky míříme do soutěsky Kitzlochklamm, prý jedné z nejkrásnějších roklí rakouských Alp. Říčka Rauriser Ache zde za statisíce let vytvořila impozantní podívanou na divokou vodu, která se úzkou roklí valí do údolí Salzach.
U vstupu do rokle nás vítá mohutný vodopád...
... a za ním už cesta vede po lávkách a mostech:
Již v polovině 16. století se do soutěsky pokoušeli hledači zlata. Vybudovali první lávky a vysekali ve skalách štoly,... ... které později využívali poustevníci. Kolik jich postupně bylo, není známo, posledním byl Andreas Pirnbacher (*1836), který zde žil až do své smrti v roce 1913. Během svého poustevnického života žil v létě v roklině se svými kozami a živil se drobným obchodem se suvenýry, růženci a modlitebními knížkami. Dostával také dary od místních obyvatel a za malý poplatek vysvětloval turistům cestu roklí. V zimě žil v chudém domku v Taxenbachu nebo u rolníků v Embachu. Soutěska byla zpřístupněna v polovině 19. století a stala se oblíbeným výletním místem. V průběhu dalších let se dál upravovala a prodlužovala, dnes cesta roklí trvá asi 1 až 1,5 hodiny. V červenci 1974 se zde stala tragická katastrofa. Do soutěsky se vydala na školní výlet třída 30 dívek. Když došly na poslední most, chtěly si udělat společnou fotografii. Most jejich váhu nevydržel a zřítil se. Děvčata spadla do propasti a osm z nich se zabilo. Jejich památku připomíná pomník: Na dva roky pak byla soutěska uzavřena. Po vybudování nového mostu a lávek byla v roce 1976 znovu zpřístupněna. Stezku vedoucí lesem nad korytem říčky Rauriser Ache asi po kilometru chůze opouštíme a prudkým výstupem po lesní pěšině stoupáme k jednoduchému odpočívadlu na silnici Embacher Landesstrase. Přecházíme ji na druhou stranu a dalším stoupáním se dostáváme na asfaltovou silničku s krásným výhledem:
Silnička se jmenuje Interessentenstrase Maria Elend a přivádí nás ke stejnojmenné poutní kapli: To je nejvyšší bod dnešní túry, odtud již jen klesáme, zpočátku mírně, později lesem poměrně prudce. V jednom místě se otevírá krásný výhled na Taxenbach, na jehož okraji nás čeká autobus:
Ušli jsme 14 km, ↑ 400 m, ↓ 400 m).
Žádné komentáře:
Okomentovat