Okruh po Brtnici

Brtnice leží na komunikaci Jihlava – Třebíč, v roce 2000 byla povýšena na město, s místními částmi má kolem 3 700 obyvatel

Její název je odvozen od míst, kde stávaly brtě – dutiny stromů, v nichž žily včely a shromažďovaly med, který lákal medvědy, takzvané brtníky. V písemných pramenech je poprvé zmiňována v roce 1234, kdy král Václav I. daroval trhovou obec Brtnici cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova. O šest let později ji však výměnou získal zpět. Od roku 1410 se Brtnice stala majetkem významného rodu pánů Brtnických z Valdštejna a v roce 1486 byla povýšena na městečko. Panovníci mu udělovali četná privilegia, takže Trhová Brtnice (jak se nazývala až od vzniku republiky) měla nakonec šest výročních a šest dobytčích trhů!

Nad městečkem byl vybudován mohutný opevněný hrad, přestavěný na zámek za Hynka Brtnického z Valdštejna, hejtmana moravského markrabství. Po roce 1623 vystřídal českou šlechtu italský rod z Collalto et San Salvatore, který držel brtnické panství až do roku 1945. 

*  *  *

Auto necháváme na náměstí, které říčka Brtnice dělí na dvě poloviny a protéká pod návrším se zámkem, který tvoří dominantu města. Na náměstí upoutá svou velikostí bývalý Kábův dům č.p. 259, kdysi zájezdní hostinec U černého orla s tanečním a divadelním sálem. Původně šlo o nájemní dům pro rodiny soukeníků, postavený v 17. století jako součást soukenické manufaktury.

Na jihovýchodním rohu náměstí se nachází rodný dům a muzeum Josefa Hoffmanna. Od 1. ledna 2006 je spravován Moravskou galerií v Brně a je společným pracovištěm Moravské galerie v Brně a Muzea užitého umění ve Vídni. Pravděpodobně vznikl po požáru v roce 1760 spojením dvou domů, z nichž ten starší pochází z doby zhruba kolem roku 1500.

Dům vlastnilo několik generací předků architekta Josefa Hoffmanna (1870–1956). Jeho praděd František byl vedle hraběte Eduarda Collalta jedním ze tří majitelů bavlnářské manufaktury, která vznikla kolem roku 1800 v prostorách zrušeného kláštera. Otec Josef byl jedním z nejváženějších měšťanů a 36 let zastával úřad starosty. Po smrti rodičů dal Josef Hoffmann dům upravit pro letní pobyty a v roce 2003 byl dům podle fotografií do této podoby restaurován. V interiérech jsou původní podlahy a dveře a na stěnách jsou obnovené malby s tapetovými vzory.

Prohlížíme si historický most s původním mostním obloukem, který má na postranních zídkách sochy sv. Jana Křtitele, sv. Floriána, sv. Jana Sarkandra, sv. Jana Nepomuckého, sv. Rocha a sv. Františka z Pauly, které v první čtvrtině 18. století vytvořil místní sochař David Lipart.

Jedním z památkově chráněných objektů je budova radnice vybudovaná kolem roku 1580 na základech starších domů. Její patro bylo mnohokrát přestavěno, stejně tak i krov. Z původní stavby se proto dochovaly pouze přízemní valené klenby s lunetami a některé části výzdoby, například v průjezdu po pravé straně kamenný portál s reliéfem beraní hlavy v nadpraží. Za pozornost stojí věžice se zvonkem a cimbuří, stejně jako okosená kamenná ostění oken a portálů. V letech 2004–2005 prošla radnice pod dohledem památkářů velikými úpravami, při nichž byla nově osazena šindelová střecha. V přízemí byla rekonstruována restaurace a dvorní trakt.

Šikmo naproti stojí nárožní dům č. p. 74, přezdívaný Valdštejnský. Je srostlicí dvou středověkých domů a dobu Valdštejnů jeho jméno jen připomíná, není však doloženo, že by jej užívali.

Nachází se v nšm turistické informační centrum a menší muzejní expozice:

Jak její název „Z dávných i nedávných dob Brtnice a okolí“ napovídá, je věnována událostem ze staletých dějin města a exponátům, které minulost dokládají. Do zdi ve dvoře jsou zasazeny desky ze zbourané brtnické synagogy.

Farní kostel sv. Jakuba Většího byl stavěn v letech 1727–1747 na místě po požáru zbořené gotické stavby asi z 15. století. Stavba po dalším požáru byla dokončena roku 1784. Kostel je jednolodní s věží v západním průčelí. 
Valdštejnskou ulicí stoupáme kolem kláštera paulánů. Mnichy řádu sv. Františka z Pauly povolal z Itálie roku 1624 tehdejší nový majitel panství Rombald XIII. Collalta na pomoc při rekatolizaci. Klášter se stavěl až po jeho smrti v letech 1639–1644. Po zrušení v roce 1784 sloužila budova účelům zámeckého velkostatku a po roce 1800 k ní bylo přistavěno křídlo pro bavlnářskou manufakturu, kartounku na potiskované bavlněné látky, která však v roce 1818 zanikla.
Sousední kostel byl postaven koncem 16. století Hynkem Brtnickým z Valdštejna a jeho chotí jako evangelická modlitebna sv. Matouše s podzemní rodinnou hrobkou. V 17. století dali Collaltové kostel přestavět podle návrhu významného italského architekta Giovanni Battisty Pieroniho, který mj. jako poradce Albrechta z Valdštejna vedl stavbu jeho paláce v Praze. Spolu s klášterem byl kostel zrušen, ale v roce 1831 obnoven a zasvěcen blahoslavené Juliáně z rodu Collalto.

K zámku se blížíme parkem, na jeho konci stojí raně barokní votivní sloup se sochou sv. Tomáše Akvinského, jeden z šesti sloupů, které zásluhou Antonína Františka z Collalta zdobí brtnická zákoutí:

Zámek vznikl přestavbou hradu, který postavil Zdeněk z Valdštejna poté, co opustil nedaleký hrad Rokštejn pobořený v husitských válkách. V průběhu druhé poloviny 16. století Valdštejnové celé sídlo výrazně rozšířili a přestavěli na výstavnou renesanční rezidenci. Zámek dostal trojdílnou dispozici, kterou si uchoval dodnes. V té době vznikly renesanční arkády, které jsou dílem italského architekta Baltazara Maggi de Ronio. Po porážce stavovského povstání byl Valdštejnům majetek zkonfiskován a získal jej císařský plukovník Rombaldo hrabě Collalto. Jeho potomci zde sídlili až do roku 1945, kdy byl zámek zkonfiskován a jeho poslední majitel Oktavián z Collalta et San Salvadore se s rodinou odstěhoval do Itálie. Zámek pak sloužil jako skladiště, kanceláře, byty a dílny. V důsledku nevyjasněných majetkových poměrů po roce 1990 a nekonečných soudních sporů o vlastnictví byl veřejnosti nepřístupný a chátral.

Od roku 2008 probíhá postupně oprava zámku za podpory Ministerstva kultury ČR a města Brtnice. 

Na třetím nádvoří se nachází zámecký palác s dvoupatrovou lodžií...

... a barokní kašna zvaná Zlatá studna s kovanou mříží, přenesená sem v roce 1935 ze vstupní aleje:

Procházíme dolní zámeckou zahradou s rybníkem, na němž je ostrůvek s několika stromy. Zastavujeme se u barokního kamenného mostu, který v minulosti spojoval křesťanskou a židovskou část města. Památkově chráněné dílo je doplněno šesti sochami zhotovenými již zmíněným sochařem Davidem Lipartem, které znázorňují vlevo sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Judu Tadeáše a vpravo blahoslavenou Juliánu z Collalto, sousoší Piety a sv. Antonína Paduánského.

Na místě dnešního nákupního střediska stávala židovská synagoga zbořená v letech 1988–1989. Před budovou je od roku 2009 plastika Medvěd-brtník od uměleckého kováře Pavla Tasovského.

Na severovýchodním okraji města, mezi silnicí a lesem, se nacházejí dva židovské hřbitovy, starý a nový. Z obřadní síně, postavené roku 1860, je dochována jen opravená průčelní stěna.

Na obou hřbitovech je kolem 500 náhrobků. Spolu s náhrobky na novém hřbitově jsou jedinými památkami na brtnickou židovskou obec, k níž v roce 1857 patřilo 540 osob.

Na závěr stoupáme k poutní kapli Panny Marie Pomocné, kterou na kopci proti zámku postavil v letech 1672–1673 hrabě Antonín František z Collalta jako poděkování za uzdravení. Původně byla obklopena ohradní zdí se čtyřmi kapličkami v rozích, v roce 1784 byla zrušena a chrámový prostor dnes slouží jako byty.