Zámek v Úsobí

V Úsobí se po mnohaleté rekonstrukci stal z ruiny opět zámek

Městys Úsobí má necelých 700 obyvatel a leží v trojúhelníku mezi Humpolcem, Havlíčkovým Brodem a Jihlavou, téměř přesně v polovině cesty mezi Prahou a Brnem – jen tři kilometry od sjezdu 104 z dálnice D1. První písemná zmínka o Úsobí je z roku 1307, vlastnili je pražští biskupové a arcibiskupové, v letech 1436–1601 Trčkové z Lípy a pak Štubíkové z Königsteina. V latinských textech se uvádí jako Ausobium, v německých Pollerskirchen, od roku 1653 je užíván název Ausoba, později Ousobí a od roku 1920 Úsobí. 

První zmínka o panském sídle – patrně tvrzi – je až z roku 1622. Majitelé se střídali, aniž by zde zanechali výraznější stopu. V roce 1751 koupil panství se zámkem František Jošt svobodný pánu Göldin z Tiefenau, jenž zde sídlil se svými 15 dětmi. Podle některých pramenů právě on provedl přestavbu panského sídla na pozdně barokní zámek. Jeho syn Ludvík, za něhož byla v Úsobí roku 1779 založena brusírna skla, však nebyl dobrým hospodářem a během deseti let dovedl panství ke krachu. 

Erb Fučíkovských

V roce 1785 je v dražbě koupil Martin Leopold Fučíkovský, jehož rod pak vlastnil Úsobí po dobu 118 let. Jeho syn Josef Ignác nechal ve 30. letech celý zámek výrazně přestavět podle projektu architekta Jana Rothuvského. Uprostřed středového jižního křídla byl po vybourání nejstarší střední části vestavěn mírně předsunutý a převýšený rizalit s portálem orámovaným dvěma dvojicemi jónských sloupů, které nesou balkón. 

Zámek získal současnou podobu s rustikovaným průčelím, osmibokou mansardovou střechou s vikýři po stranách. Nad střední částí zámku byla zhotovena zvonová střecha s ozdobnou vázou na vrcholu. Uprostřed průčelí pod římsou je trojúhelníkový prostor s erbem Fučíkovských neseným pěti antickými bohyněmi. Nově bylo zřízeno schodiště na sloupech a se železným kováním, které vede do prvního poschodí. Arkády postranních křídel byly zazděny, byly přistaveny salla terreny   založena zahrada.

Josef Ignác vybavil zámek krásným nábytkem a sbírkami, panství však neposkytovalo dostatečně velké příjmy na pokrytí staveb a sbírek, Josef Ignác se začal zadlužovat, nestíhal dluhy splácet a část jich pak musel zaplatit jeho syn Eduard, jenž byl také nucen prodat cenné obrazy a část drahého zařízení zámku. Jeho nejmladší syn Ferdinand v roce 1903 prodal panství Weselým. Jana, zvaná Jenny, byla dcerou plzeňského továrníka Emila rytíře Škody (její bratr Karel byl majitelem velkostatku a nádherného zámku Žinkovy), Ludvík Weselý byl vojenským důstojníkem, v březnu 1916 zemřel ve věku 46 let. Synové Jenny přesvědčili, aby na pozemcích v Úsobí postavili skleníky a školky na květiny a zeleninu. Náklady byly velké, zadlužili se, podnik nevydělával a nebyli schopni dluhy splácet. Rozprodali hospodářské budovy, pole i část lesů, ale ani to na umoření dluhu nestačilo. V roce 1935 došlo k prodeji zbývající necelé poloviny velkostatku a zámku Robertu Stanglerovi, majiteli velkostatku a zámku v nedaleké Věži. Jenny bydlela na zámku ještě další rok a rozprodala velkou část vzácného nábytku, obrazů, starožitností a koberců. Stangler zaplatil pouze 15 % z kupní ceny za Úsobí a zbylou část složil vládní rada Dr. Ing. Imlauf, který dostal k bezplatnému užívání levé křídlo zámku, kde mohl uložit své sbírky. Snažil se o zajištění oprav zámku, vložil do nich spoustu svých peněz a snažil se získat státní subvenci. Po únorovém komunistickém převratu byl zámek zestátněn, v roce 1953 byl Dr. Imlauf jmenován správcem zámku a zároveň mu byl byt zmenšen na polovinu. O rok později zemřel.

Státní památkový úřad uznal v roce 1950 zámek za památku pozdně barokního stavitelství a doporučil jeho využití jako ozdravovnu. V letech 1951–1952 byl ve správě ONV v Havlíčkově Brodě, část zámku využita na byty. V období 1955–1990 zde byla nemocnice s řádovými sestrami a později léčebna dlouhodobě nemocných. Údržba byla minimální, investice žádné, takže zámek chátral. V roce 1992 jej získali v restituci potomci Stanglerových – děti Edity Cahové roz. Stanglerové a architekta Eduarda Cahy. Jelikož však neměli k zámku žádný vztah, v roce 1993 jej prodali soukromé firmě z Třebíče, která jím ručila za úvěr. Vyklizením zámku a parku však aktivity firmy skončily, záměr s využitím zámku pro Českou filharmonii se neuskutečnil a firma pro dluhy zkrachovala. Zámek, který zůstal nevyužitý a bez dohledu, pustošili a vykrádali vandalové.

V roce 1997 se konala první dražba, nikdo se však na ni nedostavil. Ani při druhé dražbě o rok později nebyl zámek prodán, až konečně 15. 4. 1999 jej ve třetí dražbě za 930 000 Kč vydražil Ing. Jaromír Polák, majitel menší strojírenské firmy na Havlíčkobrodsku. Už rok předtím jezdil do Úsobí a zjišťoval, zda se ruina dá zachránit. Okna – a bylo jich 148 – byla vytrhaná i s rámy, dveře vyházené na nádvoří, mrazem zničené topení, ve dvou sálech propadlé stropy, poničené podlahy i střecha. Náklady na opravu se tehdy odhadovaly na 40 milionů korun, ve skutečnosti přišly zhruba na desetinu. Jaromír Polák a jeho tři synové si totiž většinu udělali vlastními silami a z vlastních zdrojů! 

Začali hned v dubnu 1999, po dobu několika dalších let pokračovali – ale práce na zámku vlastně nikdy nekončí… V posledních letech se práce soustřeďují především na další vylepšování služeb, zkrášlení zámeckých prostor a parku, zlepšení technického zázemí. 

Dva synové se věnují zbrojířství, dělají repliky historických zbraní, s nimiž se tady návštěvník setká. 

Finanční dotace Polákovi získali pouze na revitalizaci parku, část střechy a část venkovní fasády. 

Rozlehlý park je upraven částečně ve francouzském a částečně v anglickém stylu

Vhodné vybavení hledal „zámecký pán“ na burzách, část například pochází z Francie a Itálie. Stoly, židle, křesla, komody, příborníky. „Všechno je to starý nábytek, nejsou to repliky. Nechá se sehnat i za dobré ceny, protože poškozený nábytek se prodejci nevyplatí opravovat, aniž by na tom prodělal,“ řekl nám při prohlídce. Jednotlivé místnosti zámku jsou tak kompletně vybaveny nejen nábytkem, ale i obrazy a loveckými trofejemi. Jedním z mnoha zajímavých exponátů je na první pohled celkem běžný stůl, který se však díky důmyslnému mechanismu dá rozložit na tabuli pro dvacet hostů.

V zámku se konají koncerty, divadelní představení, výstavy, plesy, akce spojené s historickými vozy a zbraněmi, ale především svatby! Svatebčané se zde totiž mohou ubytovat. V každém ze čtyř historickém apartmánů je salónek, jedna nebo dvě oddělené ložnice a vlastní koupelna. Kromě toho jsou v podkroví tzv. economy pokoje, z nichž každý má vlastní koupelnu se sprchou. Je tam i herna pro děti a lákavé posezení s pohovkou, dvěma křesly a konferenčním stolkem.

Obnovená zámecká kaple Panny Marie, sv. Donáta a sv. Floriána pochází z poloviny 18. století a vysvětil ji arcibiskup Karel Otčenášek. Asi rok poté, co se do zámku Polákovi nastěhovali, přinesli lidé z okolí oltář a některá další zařízení, které se jim podařilo zachránit ještě než byla kaple poničena.