Údolím Doubravy z Třemošnice do Žlebů

Výšlap Chittussiho údolím

Auto necháváme před nádražíčkem ve Žlebech a lokálkou odjíždíme do Třemošnice, městečka na jižním úbočí Železných hor, jehož historie je úzce spjata s dominantou tyčící se nad městem, zříceninou hradu Lichnice. Z náměstí Míru se vydáváme po naučné stezce Krajem Železných hor, která začíná v Seči, končí v Ronově nad Doubravou a měří 22 km. Z Třemošnice vede půl druhého kilometru společně se žlutou turistickou značkou k rozcestí Pod Luhy. Rozcestník stojí na břehu řeky, která má sice název Doubrava, ale místní a ti, kteří ji mají rádi, ji zásadně nazývají Doubravkou. Pramení v oblasti rybníka Velké Dářko, její tok je dlouhý 90 kilometrů, z toho vodáky sjížděných je asi 72 km.

Od rozcestníku provází naučnou stezku zelená turistická značka, obě nás přivádějí k soutoku Doubravy se Zlatým potokem a dál do Mladotic. Za nimi příkře vystoupá na skalnatý hřebínek poskytující nádherné výhledy na hřeben Železných hor, a poté se opět vrací zpět k řece do úzkého zalesněného Chittussiho údolí. 

Doubrava se tu prodírá balvanitým řečištěm k jezu, od něhož se odděluje jeden kilometr dlouhý náhon vedoucí ke Korečnickému mlýnu na okraji Ronova nad Doubravou. 

Skálu, která mu stála v cestě, překonává umělým, asi padesátimetrovým tunelem (49.8754642N, 15.5364886E). Váže se k němu stará legenda o dvou odsouzencích k smrti, kteří dostali nabídku zachránit si život vysekáním tunelu do skály. Chopili se své šance, začali každý z jedné strany, ale protože neměli k dispozici žádné zaměřovací přístroje, není divu, že se nesetkali. Tunel tedy uvnitř skály vytváří jakousi zákrutu. Zda byl odsouzencům trest skutečně prominut, už legenda nezmiňuje.

Za tunelem značená cesta překračuje náhon a prudce stoupá ke kostelu sv. Kříže stojícímu na skalnatém návrší nad pravým břehem řeky Doubravy. Jeho dějiny sahají do první třetiny 13. století, kdy v těchto místech stávala ves Protivany. Původně románský kostel s gotickým presbytářem a renesanční věží byl v 19. století barokně upraven. Díky vzácným nástěnným malbám ze 13. století v interiéru a zachovanému řádkovému opukovému zdivu patří dnes kostel do národního kulturního dědictví. 

Na protilehlém břehu Doubravy existovala osada Stusyně s kostelem sv. Martina, jehož vznik je datován do první třetiny 13. století. Obě osady později, asi vlivem založení Ronova zanikly a zůstaly po nich jen kostely se hřbitovy.
Ronov nad Doubravou, nazývaný také „Městečko na dlani“ podle stejnojmenného filmu, jehož část se zde natáčela, byl roku 1908 privilegiem Františka Josefa I. povýšen na městys a o rok později mu bylo císařem povoleno užívat znak. Od roku 1998 je městem a žije v něm na 1700 obyvatel. Centrem Ronova je obdélníkové Chittussiho náměstí, uprostřed něhož stojí kostel sv. Vavřince, postavený na místě původního kostela uváděného již v roce 1358. Základní kámen toho současného byl položen 15. srpna 1847, věž vysoká 45 metrů byla přistavěna v roce 1857 a v roce 1884 do ní byly vsazeny hodiny.

V parku na náměstí stojí od roku 1926 pomník padlých v první světové válce s pískovcovou sochou napolo klečící plačící dívky a s třiačtyřiceti jmény padlých občanů. Na okraji parku je kašna z počátku 19. století, v roce 1980 byla opravena a středový sloup osazen plastikou ve formě květu.
Radnice byla postavena v pseudogotickém slohu v roce 1865 na místě dřívějšího domu zničeného požárem:

Zajímavý je dům č. p. 25 s pozdně barokním štítem s nikou a štukovou reliéfní výzdobou. Po obou stranách niky, jejíž zadní stranu zdobí nízký reliéf Panny Marie s Ježíškem, jsou postavy sv. Vavřince a sv. Floriana, nahoře ve štítu je umístěn sluneční kotouč s personifikací obličeje:

V Ronově nad Doubravou se narodilo několik významných osobností, z nichž přední místo patří malíři Antonínu Chittussimu. Jeho rodný dům (č. p. 115) stojí na náměstí uprostřed jeho severní fronty. 

V Čáslavské ulici v domě č. p. 126 se narodil Dobroslav Orel (1870–1947), kněz, profesor a rektor Univerzity Komenského v Bratislavě...

... a v Zámecké ulici v domě č. p. 175 Karel Horký (1879–1965), prozaik, básník, dramatik, novinář a publicista. 

Z významných osobností, které v Ronově pobývaly, je to především vynikající hudební skladatel a dirigent Gustav Mahler (1860–1911), dále významný malíř a přítel Chittussiho rodiny Jindřich Prucha (1886–1914) a význačný český básník Vladimír Holan (1905–1980).

*  *  *

Antonín Chittussi se narodil 1. prosince 1847 v domě č. p. 115 na severní straně náměstí. Jeho děd, který pocházel ze severoitalské Ferrary, přišel do Čech kolem roku 1810 a usadil se tu natrvalo. Malý Antonín navštěvoval v letech 1853–1858 obecnou školu v Ronově a už tehdy se projevil jako dítě s výtvarným nadáním. Když v roce 1861 jeho otec Jan Chittussi, tehdejší starosta, založil ronovskou kroniku, nakreslil do ní třináctiletý Antonín titulní list. Po ukončení gymnázia studoval jeden rok na pražské technice a potom na Akademii výtvarných umění. Uměleckým studiem prošel také v Mnichově a ve Vídni. Po celou dobu studií se věnoval historické malbě a portrétu. Jeho spolužáky byli např. Mikoláš Aleš a František Ženíšek. V roce 1872 odešel podporován některými svými přáteli do Paříže, kde se setkal s díly mistrů tzv. barbizonské školy, kteří tvořili přímo v plenéru. Chittussi převzal jejich malířský způsob a přenesl jej do českého prostředí. Malebné krajině kolem Ronova nad Doubravou věnoval celou řadu svých děl. Dlouho neléčená tuberkulóza plic, k níž se přidaly další zdravotní komplikace, způsobila, že malíř 1. května 1891 ve svých 44 letech zemřel. Pohřben je na pražském Vyšehradě.

*  *  *

V roce 1992  byla do soupisu státem chráněných památek začleněna tzv. Bílkova (Nečasova) vila v Čáslavské ulici č. p. 309. Český sochař František Bílek (1872–1941) ji nikdy nevlastnil, nýbrž ji projektoval a dohlížel na realizaci stavby. Majitelem byl jeho švagr, pražský lékař Jaromír Nečas se svou ženou Ludmilou. Celá stavba včetně interiéru je neobvykle architektonicky řešena a její nedílnou součástí jsou dva venkovní reliéfy – bronzová Hlava Kristova a terakotová luneta Jak čas utíká. V roce 1954 manželé vilu darovali obci Ronov nad Doubravou a byla využita jako Galerie Antonína Chittussiho s výstavou 60 obrazů (A. Chittussiho, F. Kavána, O. Blažíčka, J. Pruchy a dalších) z depozitních sbírek Národní galerie v Praze. V roce 1997 byla trvalá expozice zrušena a budova je využívána na příležitostné vernisáže, výstavy a setkávání občanů.
Z Ronova pokračujeme v cestě zalesněným údolím Doubravy po červené turistické značce, která nás po šesti kilometrech přivede do městečka Žleby s romantickým zámkem. Chtělo by se říct pohádkovým, neboť režisérům zdejší komnaty a zámecký park natolik učarovaly, že zde natočili pohádky O Šípkové Růžence, Nejkrásnější hádanka, Kouzla králů, Tři bratři, O vánoční hvězdě a také historickou komedii Slasti Otce vlasti.
Na nádraží ve Žlebech máme za sebou 13 kilometrů, nasedáme do auta a vracíme se domů.