Od Alpincentra po Alexander-Enzinger Weg do Kaprunu
Z prosluněného údolí stoupáme lanovkou Gletscherjet II do mraků,...... ale panice nepropadáme, neboť je jasné, že za chvíli už budeme nad nimi a budeme si užívat sluníčka a azurového nebe. Vystupujeme v Alpincentru (2450 m), což je křižovatka všech sjezdovek a rušné centrum oblasti s restauracemi a sportovními obchody. Fotíme kolem dokola a vzhlížíme k nezaměnitelné siluetě hory Kitzsteinhorn (3203 m), která je symbolem regionu Zell am See – Kaprun. Na nejvýše položenou vyhlídku Top of Salzburg ve výšce 3029 m jezdí kabinová lanovka s nejvyšší podpěrou na světě (113 m), viditelnou z úctyhodné dálky: Když se dostatečně vynadíváme, vydáváme se na túru po víceméně pohodové Alexander-Enzinger Weg. Malá část úzkého travnatého hřebínku je zabezpečena lanem... ... a nabízí dechberoucí výhledy na všechny strany: Přicházíme na Schoppachhöhe (2069 m), kde je na dřevěném kříži nápis Im Gedenken an die Hexenverbrennung neboli Na památku upálení čarodějnice. Žádné podrobnosti jesm nezjistil – a to ani v listingu kešky, která se tu ukrývá... Mírným klesáním se dostáváme k dalšímu kříži. Místo se nazývá Drei-Wallner-Höhe (1861 m) a také tady se nachází jedna keš: S radostí přicházíme k restauraci Glocknerblick (1675 m). Jak její název napovídá, ze slunné terasy se nabízí úžasné panorama s nejvyšší horou Rakouska Grossglocknerem (3798 m) a masivem Dachstein. Jsou také vidět hráze obou přehrad přečerpávací vodní elektrárny na Kapruner Ache. Během druhé světové války na ní pracovali totálně nasazení z Belgie a dalších okupovaných zemí. Jedna z přehrad byla dostavována až po válce a byla financována z Marshallova plánu. A takovýhle výhled mám, když se od půllitru mírně ohlédnu přes pravé rameno:
Prudkým sestupem se dostáváme až k restauraci Maiskogelalm zvědaví, zda tam nesedí někteří z naší skupiny. Nesedí – a tak po široké cestě mírně stoupáme k lanovce, kterou sjíždíme do Kaprunu a přitom shlížíme na 1300 metrů dlouhou bobovou dráhu s mosty, vlnami, serpentinami i skoky, oblíbenou atrakci nejen dětí. Kaprun se po staletí vyvíjel jako horská vesnice a dnes je vyhlášeným střediskem zimních sportů a turistiky, má kolem tří tisíc obyvatel. Procházíme centrem, později kolem hradu a kostelíku sv. Jakuba, který nahradil hradní kapli ve třetím patře paláce.
Stavba hradu sahá do 12. století, v roce 1526 byl během selských válek zapálen a do základů vyhořel. V letech 1580–1600 ho salcburský správce Josef Hundt z Ainetpergu vystavěl do současné podoby. Během staletí se vystřídala řada jeho majitelů, v roce 1921 ho Johann II z Lichtensteinu prodal peruánskému velvyslanci Heinrichu Gildemeisterovi, v roce 1984 jej získal Burgverein Kaprun, neziskové sdružení kaprunských podnikatelů, načež následovala intenzivní rekonstrukce. Dnes se hrad využívá především pro kulturní akce. Sestupujeme k cyklostezce, která nás přivádí k mostu Mayereinödbrücke přes řeku Salzach a kolem letiště do Zellermoosu.
Žádné komentáře:
Okomentovat