Okolím Čachotína

Příjemné počasí odpovídající prvnímu jarnímu dnu nás vylákalo k odpolednímu turisticko-geocachingovému výletu 

Jedeme do Čachotína, obce ležící v odlesněné zvlněné krajině asi dvanáct kilometrů severně od Havlíčkova Brodu a pět kilometrů jihozápadně od Chotěboře.

Čachotín je vsí starou, je již doložen v roce 1352, kdy zde byla plebánie Czachotin. Dokazuje to záznam v soupisu pražské arcidiecéze, který zpracoval pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Roku 1392 je obec uvedena pod německým jménem „Schachelsdorf“, o několik let později je doložen Záhorka de Czachotina a roku 1521 Jan na Horní Krupé a Šechotíně. Po dlouhá desetiletí, i když s přestávkami, byli jejími majiteli Bechyňové z Lažan. Jméno vesnice vzniklo příponou -ín z osobního jména Čachota a znamenalo Čachotův dvůr.

Auto necháváme na návsi a polní cestou se vydáváme ke dvěma křížkům, jeden stojí přímo u cesty, druhý – u něhož je keška – na úbočí kopce s podivným názvem Remonštangle:

U samoty s malým lesním rybníčkem přicházíme na zelenou turistickou značku, která nás vede kolem stavby nového rybníka do lesa vykáceného v důsledku kůrovcové kalamity. Značky jsou jen někde, ale nebloudíme... Zalesněným hřbetem V Boučí, který se táhne od severu k jihovýchodu, se dostáváme k rozcestníku s vyznačenou odbočkou k památnému stromu „buk v Boučí“. Strom vyniká svými rozměry a stavbou koruny, která je tvořena dvěma kosterními větvemi:

Jeho obvod je úctyhodných 7,1 m, výška 27 m, stáří se odhaduje na 350 let. Památným stromem byl vyhlášen 12. 12. 1988. 

Vracíme se k rozcestníku a pokračujeme po zelené značce do obce Lysá. Vlevo od silnice se nalézá stejnojmenný kopec se dvěma vrcholy:

Jižní vrchol (565 m)

Severní vrchol (573 m)

Vracíme se do vsi, za posledním stavením odbočujeme doleva a dostáváme se na lesní silničku, která nás přivádí na dohled penzionu V Boučí:

Před mostkem postaveným přes velký rybník...

... odbočujeme vlevo a stoupáme loukami na kopec Remonštangle, konkrétně na jeho střední vrchol (596 m):

On má totiž vrcholy tři a přestože přicházející černé mraky slibují déšť, míříme k jižnímu vrcholu (595 m) se dvěma vrcholovými tyčemi:

S prvními kapkami přibíháme k autu zaparkovanému nedaleko kostela sv. Vavřince s očekáváním, že déšť nebude mít dlouhého trvání. Za třicetileté války byl kostel zcela zničen. Dnešní podoba je barokní s lidovými prvky, poslední úpravy proběhly v 19. století. Jedná se o jednolodní stavbu s trojboce uzavřeným presbytářem a se sakristií na severní straně. Po stranách hlavního vchodu jsou niky s dřevěnými sochami světců.

V kostele se nachází hrobka svobodných pánů Bechyňů z Lažan, majitelů zámku a&nbspstatku v Rozsochatci, z roku 1833. Na starém hřbitově, ohrazeném zdí, kde je dnes parková úprava, zůstalo několik starých pomníků. Je zde pohřbena jedna ze zakladatelek sklářského rodu Kavalírů – „babička Anna Kavalírová“, rozená Seidlová, které zemřela u své dcery v Huti sv. Josefa v roce 1847.

V 19. století byla u kostela – v severovýchodním rohu hřbitova – postavena zděná zvonice se stanovou střechou a s věžními hodinami.

Během pár minut opravdu přestává pršet, a tak se jdeme podívat ke dvěma pomníkům stojícím uprostřed obce. První patří obětem světové války 1914–1918 a je na něm jmenovitě uvedeno deset čachotínských spoluobčanů, kteří se z této války nevrátili. I druhý pomník se týká Velké války. Je níž, pod návsí, a připomíná slavného rodáka Josefa Sobotku, italského legionáře, kterého dekoroval za statečnost sám italský král. 

Při průzkumné hlídce byl zajat Rakušany a oběšen u italské obce Creta na rozhraní tehdejších front. Před popravou odepřel vypít koflík černé kávy, kterou mu rakouský oficír podával, s odpovědí, že od utlačovatelů nic nepřijme. V roce 1919 byly jeho ostatky spolu s jinými slavnostně převezeny do Prahy a za účasti vlády i prezidenta republiky pietně uloženy na Olšanech. Pohřbu se tehdy zúčastnil prezident Masaryk, členové vlády i zástupci spojeneckých armád. Pamětní deska na jeho rodném domě byla Sobotkovi odhalena roku 1922, za druhé světové války však byla odstraněna. Obnovena byla až v roce 1972.