Co jsem také přečetl_______________ _Listy Josefa Floriana Jarosl. Janouchovi

Nebýt upozornění akad. sochaře Ladislava Janoucha, že vydal výše uvedenou publikaci, je téměř jisté, že bych se o ní nedozvěděl...

Nejprve si řekněme kdo byli Josef Florian (1873–1941) a Jaroslav Janouch (1903–1970). Katolicky orientovaný vydavatel, překladatel z angličtiny a francouzštiny a myslitel Josef Florian pocházel z rodiny tesaře, maturitu složil na gymnáziu v Telči. Po absolvování vysokoškolských studií se nejprve věnoval profesi pedagoga. Po 15 letech této své profese zanechal. Vrátil se do Staré Říše, kde založil vydavatelství. Měl s manželkou celkem 12 dětí, které však neposílal do školy, ale vzdělával je sám, podle vlastních metod. Uvádí se, že během svého života vydal okolo 400 titulů. Jednalo se o práce středověkých i novodobých myslitelů, teologickou, filozofickou i vědeckou literaturu nebo českou beletrii. Kolem svého vydavatelství soustředil okruh spolupracovníků z řad předních představitelů české kultury té doby (Jakub Deml, Bohuslav Reynek a mnozí jiní). Florianova vnučka malířka Juliána Stritzková byla druhou manželkou humpoleckého rodáka, básníka, publicisty, výtvarného kritika, vůdčího ducha českého undergroundu a disidenta Ivana Martina Jirouse (1944–2011). 

Jaroslav Janouch se narodil ve Světlé nad Sázavou, byl učitelem, spisovatelem a redaktorem knih pro děti a mládež, polonistou a překladatelem polské literatury. Velice podrobně o něm píše jeho syn Ladislav ve 2. díle vlastivědného sborníku Světelsko, který v roce 2009 vydalo město Světlá nad Sázavou.

V předmluvě útlé publikace, kterou Ladislav Janouch loni vydal nákladem 100 ks, píše: „Když jsem v otcově pozůstalosti našel balíček s korespondencí Josefa Floriana, jako výtvarníka mě na první pohled zaujalo především písmo a úprava dopisů. Následným pročítáním těchto dopisů jsem začal objevovat svérázného člověka, filosofa, náboženského myslitele s velmi zemitým přístupem k životu, práci a lidem, což mě vedlo ke sledování literatury o něm. Zejména v poslední době toho o něm bylo napsáno nemálo. Vydáním této korespondence bych chtěl zasadit další kamínek do mozaiky jeho portrétu, nabídnout pohled na tuto osobnost tentokrát skrze její vlastní slova.“

Josef Florian si v rámci své rozsáhlé korespondence dopisoval s Jaroslavem Janouchem mezi lety 1933 a 1938. Jejich dopisy se týkají především překladů a vydání polských autorů počínaje Cyprianem Norwidem, časem se posouvají i do osobnější roviny. Jejich výměna ustala s okupací Československa a souvisejícími překážkami nakladatelskými, aniž se však přerušily kontakty Jaroslava Janoucha se Starou Říší. V nakladatelství Vyšehrad pečoval o vydávání dětské literatury, přičemž se jako ilustrátoři uplatňovali Florianův syn Michael Florian (1911–1984) a zeť Otto Stritzko (1908–1986), komunikace s Florianem pokračovala skrze ně a Viléma Opatrného, dochovaná korespondence pak zahrnuje ještě dopisy a lístky od lidí z Florianova okolí do roku 1942.