„Cestu na sever“ si zpestřujeme dvěma zastávkami – v Kopidlně a v Jičíně
Kopidlno leží na jihovýchodním cípu jičínského okresu na hranici s okresem nymburským. Historiský název Kopidlno nad Leštinou dostalo pravděpodobně podle léčivé byliny „kopidlenu“ rostoucí v hojné míře v okolních lesích. V místě, kde nyní stojí zámek, bývala původně tvrz, kterou nechal vystavět kolem roku 1341 Boček Kopidlanský. První písemné zmínky o Kopidlně jsou z roku 1341. V roce 1514 získalo Kopidlno od krále Vladislava II. statut města a v roce 1523 mu král Ludvík udělil městský znak.
Zámek stojí na začátku rozsáhlého parku při hrázi zámeckého rybníka. Vstup do zámeckého parku je přímo z náměstí. Původní vodní tvrz byla roku 1508 vypálena a na počátku 16. století, kdy městečko koupil Václav Haugvic z Biskupic, byla přebudována na renesanční zámek. Roku 1616 získal Kopidlno Jan Rudolf Trčka, který zámek dostavěl, a v roce 1624 se jeho majitelem stal Albrecht z Valdštejna. Roku 1638 přešlo panství do rukou Šliků, kteří se nejvíce zasloužili o jeho dnešní podobu: Vznikla trojkřídlá dvoupatrová ranně barokní budova uzavírající nádvoří, za Ervína Šlika byla roku 1875 pseudorenesančně upravena a bylo vybudováno čtvrté (východní) křídlo. Po Ervínově smrti získal zámek jeho příbuzný Jan Weissenwolf a po něm jeho sestra Jindřiška, provdaná Thurn-Taxis. Po roce 1945 přešel zámek do majetku státu. Od roku 1948 je zámek účelově využit jako sídlo SZaŠ, SOU a OU Kopidlno. Uprostřed valbové střechy jižního křídla je malá vížka s cibulovitou bání. V přízemí jižního křídla je mohutný bosovaný portál, v jehož vrcholu je připevněna hladká deska s litinovou věncovou kartuší s korunovaným erbem Šliků. Na dolním okraji desky je letopočet 1674: Kolem zámku se rozkládá přírodně krajinářský park o rozloze 7,68 ha. Jeho současná podoba pochází z radikální úpravy zahájené na konci 19. století z iniciativy již zmíněného hraběte Ervína Šlika. Plány pro rekonstrukci vypracoval známý zahradní architekt František Thomayer, bratr lékaře Josefa Thomayera. Park patří k dendrologicky nejbohatším (41 taxonů jehličnatých a 129 taxonů listnatých dřevin) a k nejlépe udržovaným objektům na okrese. Mezi nejzajímavější dřeviny patří např. metasekvoje čínská, tisovec dvouřadý, javor okrouhlolistý, křídlatec trojlistý, dub velkoplodý.
V roce 1564 byla přehrazena bažina a vytvořen zdejší rybník o rozloze 12 ha. Při úpravách zámeckého parku na konci 19. století vznikl bazén s fontánou. Je dvanáctilaločného půdorysu, asi jeden metr hluboký, o průměru asi 5,5 metru. Uprostřed je šestiboká hranolová podstava, na níž stojí na trojboké podnoži a štíhlé noze litinová mísa o průměru asi 1,5 m, zdobená volutovými a rostlinnými motivy. Součástí parku je také dekorativní pískovcový sloup z první poloviny 19. století vysoký asi 230 cm. Podstavec má bohatě profilovanou patku a ukončující římsu. Tři stěny podstavce mají mělkou vpadlinu půlkruhového tvaru, v níž je umístěn reliéf okřídlené andílčí hlavičky. Na podstavci je mohutný sloup s nevýraznou patkou a krychlovou hlavicí, vyvrcholenou profilovaným abakusem. Stěny krychlové hlavice jsou půlkruhové, s vykrojenou hranou a vpadlinou stejného tvaru, v níž je umístěn plastický reliéf okřídlené hlavičky andílka. Ve spodní části hlavice je akantový motiv.
Východně od zámku je u rybníka umístěn další pískovcový, asi 140 cm vysoký sloup z poslední čtvrtiny 16. století. Na čtyřboké nízké podstavě s listy zdobenými náběhy ke kruhové objímce je umístěn sloup s výraznou entazí (vydutím) a reliéfy dvou erbů – Jiřího Pruskovského z Pruskova a jeho manželky Uršuly z Lobkovic. Sloup snad byl součástí renesanční kašny ze zámku Staré Hrady. V rámci úpravy parku byl v jeho areálu vybudován palmový skleník, postavený podle vzoru palmového skleníku v Schönbrunnu. Stavba byla realizována podle projektu arch. Josefa Podhájského, ale při vlastní realizaci došlo k určitým úpravám. Práce na skleníku byly dokončeny v roce 1894.
Za náměstím stojí kostel sv. Jakuba Většího, jednolodní stavba oválného půdorysu proloženého křížem s pravoúhlým presbytářem, oblými přístavky sakristií na bocích presbytáře a hranolovou věží zakončenou cibulí se dvěma lucernami. Nad vrcholem lodi je osmiboký sanktusník s lucernou a cibulí: Ústředním prostorem kostela je eliptická loď zaklenutá osmidílnou valenou klenbou do středního oválného zrcadla se dvěma půleliptickými výklenky pro oltáře: V okolí kostela se nachází unikátní galerie pískovcových barokních skulptur sv. Judy Tadeáše (z roku 1717), sv. Jana Nepomuckého (1715), sv. Floriána (1725), sv. Barbory a sv. Kateřiny (1705). * * *
Ovšem to hlavní, kvůli čemu jsme se v Kopidlně zastavili, se nachází v ulici Tomáše Svobody nedaleko železničního přejezdu. U domu čp. 247 po levé straně ulice stojí popravčí kámen a nad ním, na fasádě domu, je upevněna pamětní deska:
Oba tyto artefakty jsou připomínkou Tomáše Svobody. Kdo to byl, že je po něm pojmenována i místní ulice? Tomáš Svoboda, myslivec z nedalekého Češova, byl z podnětu jezuitů po předchozím věznění na zámku v Kopidlně 4. června roku 1728 odveden na popraviště a sťat. Za vinu mu bylo kladeno, že odmítl přijetí katolické víry a nezřekl se protestantismu, dále za držení a čtení zakázaných knih a za zpochybňování zázraků právě chystaného svatořečení Jana Nepomuckého. Tělo Tomáše Svobody bylo po popravě spáleno a popel zakopán na popravišti. Jeho pohnutý osud zachytil Alois Jirásek ve svém románu Temno. Zajímavou připomínku popravy Tomáše Svobody naleznete asi dvanáct kilometrů severně. V poli mezi dvěma stromy stojí novodobý kamenný kříž, k němuž se lze dostat polní cestou odbočující ze silnice č. 501, která směřuje do obce Veliš. Podrobnosti naleznete na tomto blogu v článku Dva kopce nedaleko Jičína.
Žádné komentáře:
Okomentovat