Dvoudenní autobusový zájezd vnitrozemím
První zastávka je věnována jedné z nenavštěvovanějších antických památek Tuniska, proslulému amfiteátru ve městě El-Djem. Dnešní arabské město, jehož domky obklopují mohutnou antickou stavbu, již nevypovídá o někdejší slávě punského města Thysdrus, které bylo hned po Kartágu spolu s Hadrumetem (dnešním Sousse) jedním ze tří nejvýznamnějších měst v zemi. Během třetí punské války se postavilo na stranu Říma, což se ukázalo jako rozumný krok. Po pádu Kartága byl El-Djem odměněn statusem svobodného města. V polovině 3. století se stal římskou kolonií a náležel k nejbohatším městům římské Afriky.
Třetí největší římský amfiteátr na světě vznikl v letech 230–238 jako místo pro povyražení obyvatel rychle bohatnoucího města ležícího na křižovatce významných obchodních cest uprostřed úrodné krajiny s rozlehlými olivovými háji. Do amfiteátru, který se svými 36 metrů vysokými zdmi dominuje okolní ploché krajině a je již zdaleka viditelný ze všech stran, se za krvelačnou zábavou stahovali lidé ze širokého okolí. Poté, co milovníky her, kterých mohlo být až 30 000, omrzela podívaná na gladiátorské zápasy a zabíjení zvířat, přišla do módy nová zábava, kdy byli vyhladovělým a rozdrážděným šelmám předhazováni křesťané, otroci či váleční zajatci. V pozdějších staletí posloužil zdejší amfiteátr opakovaně jako obranná pevnost. V této souvislosti je snad nejznámější příběh legendární berberské královny Kahény, jež byla poslední, kdo kladl koncem 7. stol. n. l. zoufalý odpor pronikání Arabů z východu. Je o ní známo jen málo ověřitelných faktů, zato pověstí je dost. Shromáždila kolem sebe lid ochotný vzepřít se arabskému vpádu a po několik let vládla území dnešního Tuniska. Se svou armádou se opevnila v amfiteátru a po několik let podnikala ozbrojené výpady proti Arabům. Nakonec se ale ocitla v obklíčení a její vojáci po dlouhotrvajících bojích arabské přesile podlehli. Podle jedné legendy našla Kahéna smrt skokem z ochozu amfiteátru, podle jiné se zachránila útěkem přes oblast solných jezer do hor. I poté, co se amfitátr v 17. století stal obětí dělostřeleckého náporu beje Muhammada, který do jeho západní části prolomil širokou trhlinu, a kdy v dalších desetiletích sloužil jako zdroj stavebního materiálu pro široké okolí, se i do dnešních dnů zachoval v takové míře, aby budil úžas všech návštěvníků. Tedy i náš! Již půdorysné rozměry jeho oválu jsou úctyhodné: 138 metrů délky a 114 metrů šířky, aréna má rozměry 65 x 39 metrů. Ve všech patrech postupně procházíme zaklenutými chodbami, které ovíjejí celou mohutnou stavbu:
... a pokračujeme v cestě do vnitrozemí. Další zastávkou je berberská vesnice Matmata, která se nachází ve výšce 650 metrů nad mořem, přibližně 40 kilometrů jižně od města Gabes. Leží v krajině plné nízkých pahorků načervenalé hlíny, porostlé na těch šťastnějších místech zakrslými keři, občas i palmami: Jedná se o místo se zvláštními podzemními příbytky, jimž se říká troglodytská obydlí. Kdo nebo co to jsou troglodyté? Nejsou to žádné příšery, jak si nepochybně myslí hodně fanoušků počítačových her, kde se to troglodyty jen hemží. Antické prameny označovaly za troglodyty africký kmen žijící v dírách vyhrabaných v zemi, dnes se slovem troglodyt myslí spíše obydlí místních Berberů. Historie troglodytských obydlí, jejichž vznik spadá až do 11. století, je velmi zajímavá. V 10. století se arabská dynastie Fátimovců, která tuto oblast ovládala, přesunula do Egypta a založila tam Káhiru jako své nové sídelní město. Vládou nad zdejším územím pověřila berberské prince a považovala je za své vazaly. Jeden z nich však záhy odepřel Fátimovcům poslušnost a založil první berberskou dynastii Ziridivců. Bývalým vládcům se to nelíbilo, a tak se rozhodli vzpurné Berbery potrestat. Vyslali na území dnešního Tuniska hordy kmene Hilalů, které jim ostatně v Egyptě půdobily potíže, a slíbili jim veškerá území, která si v Tunisku dobydou. A právě poté, co byli Berbeři nuceni stáhnout se před Hilaly do hor, vytvořili své podivné příbytky v nepřístupných kopcích v okolí Matmaty. Skýtaly útočiště nejen před nepřáteli, ale i před nesnesitelným denním vedrem, neboť teplota se v nich po celý rok drží kolem sedmnácti stupňů.
Stavbu svých příbytků dovedli téměř k dokonalosti. Kruhovité jámy připomínající krátery o průměru asi deseti metrů jsou vykopány do hloubky zhruba šesti metrů. Když vystoupíte po příkrém svahu, uvidíte, že horní okraj jámy opatřili hliněným okapem, který v čase dešťů svádí vodu do studny vybudované u vchodu. Na dvorek se lze dostat úzkým průchodem, který odbočuje některou z okolních brázd.  |
Ve výklenku u vchodu předvádí berberská žena mletí mouky
na kamenném mlýnku |
Do stran jámy, sloužící jako dvorek, Berbeři vykutali místnosti, ve kterých je i v čase největších veder vcelku příjemně. Stěny jámy jsou zpravidla nabílené, někdy zpevněné cihlami, takže při nahlédnutí průchodem ani nezaznamenáte rozdíl mezi troglodytem a jakýmkoli jiným zdejším obydlím. Místností jsou vybaveny nábytkem – židlemi, stolky či postelemi – i obrázky na zdech. Pokračujeme v cestě přímo na západ. Čeká nás asi sto kilometrů dlouhá cesta jednotvárnou nehostinnou krajinou téměř bez vegetace. Po levé straně máme nedozírné kamenné pláně a v dálce po pravé straně se táhne dlouhý pás pohoří Jbel (čti Džebel) Tebaga. Přijíždíme do městečka Douz, kterému se přezdívá Brána pouště a je proslulé datlemi. Datlová palma je rostlinou, bez níž by nebyl život v těchto končinách myslitelný. Je tro jediný strom, který je schopný snést zde panující sluneční žár a který poskytuje drahocenný stín, v němž pak mohou být díky pečlivému zavlažování pěstovány další keře a plodiny. Datle z této oblasti jsou široko daleko proslulé svou kvalitou. Existuje jich více než sto druhů, přičemž různým odrůdám vyhovují různé klimatické podmínky.
Krátce se zastavujeme v obchodě s datlemi,...
... pak se v rychlosti ubytováváme v hotelu Méhari, což v arabštině znamená Měsíc,...
... a spěcháme k velbloudům. Čeká nás jízda – dle vlastního výběru – na velbloudu, nebo na čtyřkolce. Na velbloudu už jsem sice jel, ale po čtyřkolce netoužím – takže zase dromedár! Po západu slunce se z písečných dun vracíme do hotelu, navečeříme se a jdeme brzy spát. Vstávat se bude opravdu brzy! Následovat bude článek Velký okruh Tuniskem (II)
Žádné komentáře:
Okomentovat