Jarda Vála: Liberec – Dny evropského dědictví

Na dnešek neplánujeme žádnou túru, neboť chceme využít Dne evropského dědictví a navštívit v Liberci objekty jindy buď nepřístupné, nebo se zpoplatněným vstupem

Do některých bylo nutné předem si zarezervovat vstupenku přes rezervační portál, nebo přes webové stránky, přičemž vstupenky byly za 0 Kč. Neměli jsme úplně jasno v tom, kdy a které památky navštívíme, a tak jsme si žádné vstupenky nezarezervovali smířeni s tím, že se třeba někam nedostaneme, nebo se spokojíme s nekomentovanou prohlídkou.

Nejprve míříme na Libereckou radnici, mimo jiné i proto, že to k ní máme nejblíže. Komentovaná prohlídka začíná v devět hodin.

Honosná novorenesanční budova liberecké radnice patří k nejcennějším památkám ve městě. Byla postavena v letech 1888–1893 známou firmou Sachers a Gärtner podle návrhu vídeňského architekta Franze Neumanna, a tak není divu, že svým vzhledem budova připomíná radnici vídeňskou. Nad mohutným vstupním portálem upoutá pozornost kamenný reliéf znázorňující založení staré i nové radnice a balustrádový balkón, ze kterého hovořily mnohé významné osobnosti. Napravo od vchodu je pod okny připevněn stylizovaný tankový pás z bronzu – výmluvný památník na okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Do jednotlivých dílů pásu jsou vyryta jména devíti obětí, které byly v Liberci zabity.

Radnice má přibližně čtvercový půdorys, v jejím středu je dvůr. Hlavní průčelí je obrácené do náměstí a nad ním se zvedá trojice věží, z nichž ta nejvyšší dosahuje 61 metrů, kterou zakončuje plastika rytíře. Budova má 80 místností ve čtyřech nadzemních podlažích. Pozornost si zaslouží vzácné vitráže a nádherná obřadní síň, která je skvělou ukázkou precizní řemeslné práce.

Místnost je bohatě zdobena, stěny pokrývá dřevěné obložení a obdiv vzbuzuje i obrovský mosazný 450 kg vážící lustr dovezený z Berlína.

Výhled z radniční věže nabízí zajímavý pohled na centrum města...

... a své kouzlo má přechod přes půdu radnice, která je jakýmsi protipólem bohatě zdobených interiérů.

* * *

Pokračujeme ke kavárně Pošta, dalšímu objektu, jehož návštěvu jsme si vytipovali, a s údivem zjišťujeme, že jde o bývalou kavárnu. V současné době patří Policii České republiky a příležitostně se tu konají výstavy, besedy nebo různé akce. Díky rekonstrukci v 80. letech se jí vrátil původní noblesní vzhled, ale běžně je nepřístupná.

Interiér se nese v neorokokovém slohu podle víděňského vzoru a je vybaven točitými sloupy, dřevěnými obklady, zrcadly a štukatérskou výzdobou. Nyní zde probíhá výstava Keep on Dreaming! (tedy Nepřestávej snít!), věnována uměleckým dílům nizozemských tvůrců Hanse van Bentema a menší část módě Rachida Assouiho:

Jdeme se podívat k renesančnímu Libereckému zámku, který patřil mezi první zděné budovy ve městě. Dnešní podobu získal díky několika přestavbám, které započaly po ničivém požáru v roce 1615:

Sptávně předpokládáme, že bez předem rezervovaných vstupenek se do interiéru nedostaneme, a odcházíme k nedalekému paláci Liebig:

Vznikl mezi lety 1871–1872 přestavbou dvoupatrového klasicistního domu předchozího majitele, textilního odborníka Ferdinanda Römhelda, který pozemek u zámku získal darem od hraběte Clam-Gallase. Autorem návrhu vily a patrně i realizace byl Gustav Sachers z Liberce. Vila se zahradou a přidruženými stavbami – kočárovnou, vrátnicí, schodišťovou rampou s pergolou a kašnou, zahradním altánem, skleníkem a lednicí byla zjevně inspirována severoitalskou renesancí. Jedná se o jeden z nejhonosnějších a stylově nejčistších objektů z období historismu ve městě:

Když Johann Liebieg mladší, syn jednoho ze zakladatelů textilního průmyslu na severu Čech, roku 1917 zemřel, připadl palác jeho dětem, ale ty jej již neužívaly a pronajímaly jej k účelům překvapivě nereprezentativním, například jako základnu četnictvu. Po druhé světové válce byl palác zkonfiskován a začal sloužit jako výstavní prostor, sídlo zde měla Oblastní galerie, a to do roku 2014. Po téměř 150 letech přistoupilo statutární město Liberec k celkové rekonstrukci paláce s hlavním cílem vytvořit polyfunkční komunitní centrum, takzvané Centrum aktivního života, tedy veřejnosti přístupné víceúčelové zařízení, které nabídne širší spektrum sociálních služeb a aktivní trávení volného času místním komunitám. Zázemí zde mají různé spolky a organizace, které se věnují mládeži, seniorům, postiženým a podobně.

Kolem Valdštejnských domků přicházíme ke kostelu sv. Kříže. Zahradu kostela zdobí vzácný morový sloup z dílny sochaře M. B. Brauna postavený jako poděkování za záchranu před morem roku 1680:

Původně stál na Sokolovském náměstí, ale při jeho přestavbě byl sem přemístěn. Zdobí jej sochy světců – sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Šebestiána, sv. Rocha a Panny Marie. V roce 2008 památku opravil restaurátor Radomil Šolc.

Kostel sv. Kříže je v Liberci nejcennějším barokním kostelem s původním barokním interiérem z poloviny 18. století:

Na hlavním oltáři je umístěna dřevěná socha piety Matky Boží Bolestné, která představuje Pannu Marii sedící s Kristovým tělem pod křížem. Na prsou piety jsou vyobrazeny tři žitné klasy, v nichž je vetknutý meč, symbol utrpení.

Jen tři sta metrů je to k novogotickému kostelu sv. Antonína:

Prohlížíme si hlavní oltář s patrony české země, na jehož vrcholu je Kalvárie. Současná výmalba a úprava presbytáře byly provedeny podle směrnic II. Vatikánského koncilu v letech 1969 až 1970:

Samozřejmě, že nevynecháme výstup na věž.

Vracíme se ke Grandhotelu Zlatý lev a máme štěstí, že nás jeho ředitelka, která vede komentovanou prohlídku, vezme přesto, že nemáme registraci:

Stavbu projektoval a postavil místní rodák Anton Worf v letech 1904–⁠1905 a otevíral jej samotný rakousko⁠-⁠uherský císař František Josef I. k příležitosti česko⁠-⁠německé výstavy v roce 1906. Pro svoji moderní vybavenost a pohodlí se brzy stal tak oblíbeným, že se musel rozšířit do sousední budovy pocházející z roku 1896. Dodnes se můžete ubytovat v historické věžičce apartmánu Ještěd. Od roku 2007 je hotel součástí sítě CPI Hotels, a. s. Citlivou rekonstrukcí se mu postupně vrací původní krása a pověst.

Postupně si prohlížíme konferenční prostory, standardní pokoje, apartmán Ještěd s oblíbenou věžičkou, který je jedním ze dvou (druhý mají dnes nevěsta se ženichem), a na závěr wellness:

Monumentální historizující novostavba Severočeského muzea byla na tehdejší Třídě císaře Josefa, dnešní Masarykově, vybudována podle návrhu dvorního architekta Friedricha Ohmana v letech 1897–1898, ovšem institut muzea byl založen ještě o více než dvacet let dříve – jako vůbec první uměleckoprůmyslové muzeum v českých zemích.

Kopie renesanční věže staré liberecké radnice byla do projektu doplněna až dodatečně. Měří 41 metrů a z jejího ochozu máme výhled na Jizerské hory, na Ještěd a na okolní zástavbu tzv. Zahradního města:

Od srpna 2022 se ve věži nachází nejdelší skleněný žebřík na světě od bratrů Salanských. Největším mecenášem v dějinách muzea byl Heinrich von Liebieg, který sem roku 1904 věnoval na 2500 uměleckých přemětů. My jsme sem však nezamířili za sbírkami, neboť už toho dnes máme za sebou ažaž, a jdeme se podívat jenom na výstavu přichystanou na počest doc. Karla Hubáčka, jediného českého nositele světové Perretovy ceny za architekturu: