Memoriál Ladislava Dymáčka

32. ročník kdysi lyžařské, ale v posledních letech kvůli nedostatku sněhu pěší akce

Start je v Sobíňově, na rozdíl od minulých let ale nikoli v restauraci U Štefana (která se nyní jmenuje Kohout na pivu), ale v kulturním domě stojícím u hlavní silnice. Po obligátním kafíčku se vydáváme po modré turistické značce kolem kříže nacházejícího se v místě, kde by podle ústního podání měli být pochováni vojáci zemřelí za třicetileté války. V roce 1951 zde byly vysazeny dvě lípy, protože původní 140 let staré byly poraženy během 2. světové války.

Stoupáme k lesu nad Sobíňovem. Z infotabule u cesty se dozvídáme, že pár desítek metrů vzdálený vrchol – na mapách označený jen kótou 596 m bez jména – se nazývá Březinka a za druhé světové války na něm měla německá armády dřevěnou pozorovací věž a chatu pro sledování letadel. Červenobílá vrcholová tyč nám vnukla myšlenku zařadit kopec na stránky www.vrcholovka.cz:

Pokračujeme po neznačené lesní a později rozblácené polní cestě, zleva pak přichází žluté turistické značení od Horního Studence, které nás po zledovatělé cestě lesem přivádí na cyklostezku č. 5127 vedoucí souběžně se silnicí od Chrudimi do Ždírce nad Doubravou.

V cukrárně (na křižovatce Brodské a Nádražní ulice) se nečekaně setkáváme s kolegy, kteří sice vyrazili ze Sobíňova dřív, ale cestou mírně zakufrovali a to je trochu zdrželo. Po krátkém posezení tedy pokračujeme společně. Po žluté turistické značce procházíme Ždírcem a míjíme zajímavý pomníček:

Část letecké pumy svržené 9. května 1945 na čp. 108 ve Ždírci

Řídící Antonín Kolář, kronikář obce v kronice uvádí: 

9. V. 1945 v poledne bomby počaly dopadati na naši malou vesničku a dílo zkázy započalo. Druhým, ještě hroznějším náletem dokončeno. Záchranné práce ihned započaly. Bylo napočteno 127 kráterů od bomb explodovaných a 84 nevybuchlých, 23 lidí mrtvých, z toho 8 dětí, přes 40 těžce zraněných.

Ze 163 čísel bylo 41 domů úplně zničeno a 44 značně poškozeno, byly zničeny silnice a cesty. Informace o neblahých událostech kolem náletu na Ždírec a okolí poskytuje kniha Smrtonosná oblaka, s podtitulem Letecká válka mezi Labem a Orlickými horami 1938–1945 (Svět křídel, Cheb, 2012, 495 stran) Michala Plavce, kurátora leteckých sbírek Národního technického muzea v Praze, ze které se cituje: 

„Útoky sovětských stíhacích, bitevních a bombardovacích letadel objasňuje například velitel 2. letecké armády, generálplukovník Stěpan Akimovič Krasovskij. Podle kapitulačních protokolů se totiž neměla německá vojska od půlnoci 8. května středoevropského času hýbat z míst, kde se tehdy nacházela. Nebylo ovšem v zájmu žádného německého vojáka, aby se dostal do zajetí Rudé armády. Proto se německá vojska snažila všemožně dosáhnout americké okupační zóny.“

Michal Plavec po studiu podkladů ze sovětských archivů, zvláště pak operačních svodek 5. letecké armády, ve svém díle dále uvádí:

„Stíhači 3. gardového stíhacího leteckého pluku kryli bombardéry z 218. bombardovací letecké divize mimo jiné při náletu na Ždírec nad Doubravou. Dvacet šest stíhaček typu Jakovlev Jak-1 a Jakovlev Jak-9 uskutečnilo na doprovod bombardérů 44 bojové vzlety. 218. bombardovací letecká divize provedla 9. května několik náletů na Křižanov, Velkou Bíteš, Velké Meziříčí a Ždírec nad Doubravou. Právě vybombardování Ždírce nad Doubravou a blízkého Krucemburku patří k tragickým symbolům 9. května 1945 ve východních Čechách. Sovětské záznamy zmiňují pouze nálet na Ždírec, nikoli na samotný Krucemburk. Ten v hlášení vůbec nefiguruje, pravděpodobně nebyl zanesen v ejich leteckých mapách. To znamená, že v první vlně náletu jde pouze o Krucemburk. Tento omyl navigátora první vlny bombardérů bezesporu zachránil mnoho ždíreckých životů, způsobil však smrt mnoha obyvatelům Krucemburku.“ 

Také pamětník Jiří Fiala st. z čp. 12 píše ve svých vzpomínkách, že „...letadla se od Starého Ranska začala stáčet nad Krucemburk. Sovětské bombardéry nalétávaly ve třech vlnách. Dosud není jasné, co Sověty přimělo, aby si Ždírec nad Doubravou vybraly za cíl. Můžeme se pouze domnívat, že průzkum zjistil předchozí den vysokou koncentraci německých vojáků ve městě (tehdy ještě malé vesničce, ovšem s důležitou silniční křižovatkou). Ve 12.42 hodin shodily první bomby dvě „devítky“ bombardérů Douglas A-20G (bylo to v 11.42 našeho tehdejšího času). Osádky bombardovaly z výšky 1500 až 1800 metrů a útočily v magnetickém kursu 350° až 355°. Bombardéry, které patřily do sestavy 48. bombardovacího leteckého pluku, vedl samotný velitel 218. bombardovací letecké divize plukovník Nikolaj Konstantinovič Romanov, šturmanem (navigátorem) byl major S. M. Margarjan. První vlnu krylo šest stíhaček Jakovlev Jak-9. Pozemní cíle ostřelovali také palubní střelci sovětských bombardérů. Druhá vlna následovala ve 12.50 hodin (v 11.50 našeho času – jde o první vlnu náletu na samotný Ždírec). Další dvě „devítky“ vedl podplukovník Jakov Prokofjevič Prokofjev, velitel 453. bombardovacího leteckého pluku, šturmanem byl major Kaminskij. Letouny nalétávaly ve výšce 1800 metrů v magnetickém kursu 320°. Doprovod tvořilo šest stíhačů na letounech Jakovlev Jak-9. Třetí vlnu (druhou na Ždírec) tvořily tři „devítky“ bombardérů Douglas A-20G, této vlně velel velitel 452. bombardovacího leteckého pluku podplukovník Aleksej Andrejevič Paničkin, šturmanem byl kapitán Bělikov. Bombardéry útočily z výšky 1400 až 1800 metrů v magnetickém kursu 260° až 325°. Pumovnice se otevřely mezi 13.05 až 13.06 hod. (12.05 až 12.06 našeho tehdejšího času). Stíhací doprovod tvořilo dvanáct letounů Jak-9. Všechny bombardéry i stíhačky se vrátily v pořádku na základnu.“

Text letáku shazovaného nad Ždírcem 8. května 1945 německým letadlem:

„Polní maršál Schörner, ve staré svěžesti, nás zavede zpět do vlasti. Kapitulace nepřichází do úvahy! Váš armádní velitel Nehring, generál tankového uskupení. 8. května 1945.“

Text letáku shazovaného při náletu 9. května 1945 sovětskými letadly: 

„Důstojníkům a mužstvu německé branné moci! Dne 7. května 1945 podepsalo v Remeši (Francie) vrchní velitelství německé branné moci listinu, kterou všechny německé oddíly a všechny německé válečné síly jak na západě, tak i na východní frontě bezpodmínečně kapitulují. Tato listina o bezpodmínečné kapitulaci vstoupí v platnost dne 8. května 1945, ve 23 hodin středoevropského času. Vydání rozkazu o bezpodmínečné kapitulaci ponechává na sobě vrchní velitel německé branné moci velkoadmirál Dönitz. Na základě těchto ujednání vás žádám, abyste složili zbraně a vzdali se Rudé armádě. Oddíly Rudé armády k tomu obdržely potřebné pokyny. Když tomuto požadavku na základě listiny o bezpodmínečné kapitulaci nebude dostáto a při přelomu dne 9. května 1945 nebude zastaven každý odpor, když německé oddíly nesloží zbraně a nevzdají se RA, zasadím za pomoci prostředků a sil které mám k dispozici proti stojícím německým oddílům zničující úder. Nařizuji následující pořádek kapitulace: zbraně budou složeny, osazenstvo tanků a letadel, jakož i obsluhující mužstvo dělostřelectva se stáhnou od svých strojů a děl na vzdálenost 300 metrů nazpět, vztyčí bílou vlajku a nechají se organizovaně po skupinách zajmout. 

Vrchní velitel skupin 2. ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu R. Malinovskij“

*  *  *

Na břehu Pobočného (dříve Pobočenského) rybníka se zastavujeme, aby nám náhodně procházející manželská dvojice udělala společný snímek:

Po žluté turistické znčce pokračujeme do Nového Ranska a odtud po červené do Sobíňova. Cíl je opět v kulturním domě, kde využíváme nabídky jídla a pití, zatímco produkci dechovky Sklenařinka necháváme bez povšimnutí...